... hous.enka ...

Dočteno podle hous.enky (13. týden)

10:20

   A bylo jaro. Letos přišlo už koncem března a rozhodlo se, že nechá rozkvést všechny ovocné stromy v mém okolí. Je to krása. Moc ráda se na rozkvetlé stromy koukám a čichám jejich pyl, když se rozvíří vzduchem (zdravíme alergiky). A navíc jsem dneska poprvé venku jen v tričku a jarním sáčku, takže mám pocit, že to nejkrásnější období roku je tady. Ach.
    Kdo by nemiloval jaro. A kdo byl nemiloval knihy! Memento Libri miluje knihy. Jen tedy na jaře nám to čtení nějak moc nejde. Togaf čekají v dubnu knížky na recenze a já bych ráda dočetla ještě nějaké ty knihy, které jsou nominované na letošní literární cenu Magnesia Litera. Ale když bude venku takhle božsky, pochybuju, že se k těm knihám dostaneme...
    Už na uplynulém týdnu vidím, že to čtení se dostává na vedlejší kolej a já raději trávím čas venku - například na procházce Pražským hradem, jak jste si mohli přečíst ve čtvrtečním článku.
    A jaké knihy jsem za uplynulý týden dočetla?

Dočteno

    Tenhle týden jsem očividně frčela na vlně knížek o mladých a pro mladé. Obě knížky byly diametrálně jiné, a přesto se mi obě líbily.

Mike Lancaster: 0.4 Soumrak civilizace

"Připomíná mi to ty příšerné škváry na sci-fi kanálu. Tyhle vědecko-fantastické nesmysly ze srdce nenávidím." (s. 43)
Anotace z cbdb: „Jmenuju se Kyle Straker a už neexistuju." Tak začíná příběh Kylea Strakera nahraný na starých magnetofonových páskách. Můžete si myslet, že ty pásky jsou nějaký nepovedený vtip. Ale možná jsou dokladem historie minulého světa. Ale pokud ty pásky mluví pravdu, pak to znamená, že všechno, co si myslíme, že víme, je lež. A když je všechno lež, míníme tím také sebe? Nahrajte se zpět do světa nové generace.
    Soumrak civilizace se mi líbil už od začátku: Kyle má rád Lilly, ale kdysi se cosi stalo (co se stalo, se dozvíme až mnohem později a pro příběh to není důležité) a Lilly teď chodí s jeho nejlepším kámošem. No jo, to se stává, jak víme ze života. Jenže během výroční soutěže o putovní pohár se něco stane a Kyle, Lilly a dva další obyvatelé malého městečka jsou uvedeni do hypnózy. Jakmile se z hypnózy proberou, začnou se dít hodně divné věci....
    Zaprvé: romantická linka je potlačena a do popředí se dostává otázka, co se to sakra s celým městem stalo!? Zadruhé: Kyle je sympaťák. Zatřetí: vysvětlivky pod čarou - teorie smíchu, Coldplay, Teletubbies... Ano, tenhle druh humoru mě bere. No a začtvrté: tohle je ten typ sci-fi, který mě oslovuje (nemůžu napsat jaké, protože by to byl spoiler jak Brno).
    Ohromná škoda je, že od Mikea Lancastera u nás jiná kniha nevyšla. Tak snad se to ještě nějak zlomí, protože ten chlapík píše skvěle.

Ruta Sepetys: V šedých tónech

"Je těžší umřít, nebo být ten, kdo přežil?" (s. 300)
Anotace z cbdb: Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Ale jednoho večera k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři.
     Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky své rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům podaří jejímu otci je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech.
Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…
    Lina je s matkou a bratrem odvlečena z Litvy do pracovního tábora na Sibiři. Jejich jedinou snahou je nucený pobyt přežít a vrátit se zpátky s otcem (který je uvězněn v gulagu) domů, do Litvy.
    Šedé jsou polární noci na Sibiři, šedá je kůže lidí, kteří denně mají na příděl jen krajíček chleba. Šedé jsou myšlenky vězňů, kdy někteří chtějí zemřít, a jiní chtějí jediné: přežít. Lina - až jí osud uštědřuje rány ze všech stran, se snaží přežít. Nikoli však za cenu zrady vlastních zásad a blízkých lidí. Lina je hrdá, nikoho o nic pro sebe neprosí. Vlastně - a je to pochopitelné, protože i V šedých tónech je psáno zejména pro mladší čtenáře - je to na můj vkus až příliš kladná hrdinka, čímž se pro mě stává nevěrohodnou. Lina vždycky ví, co je správné a jak se správně zachovat. Pořád črtá tváře, lidi, lidské utrpení a neuvědomuje si, jak moc nebezpečně si zahrává s životem lidí okolo sebe.
    To ale nic nemění na tom, že pracovní tábory pro Litevce na Sibiři pro mě byly okrajovým tématem. Samozřejmě jsem četla celou řadu Lustigových prací i Jeden den Ivana Děnisoviče od Solženicyna, ale s tématem násilně odsunutých Litevců se setkávám poprvé.
    Obrovským kladem Ruty Sepetys je její čtivost. Ač jde o téma velmi těžké a obtížně uchopitelné (psát o drsných věcech tak, aby nebyly příliš násilné, ale zároveň aby je autor nezlehčoval), Ruta Sepetys se s tím poprala výborně.
    Navíc prostředí ruské Sibiře je pro dnešní čtenáře atraktivní a umožňuje  nahlédnout na druhou světovou válku zase trochu jinak než optikou Kateřiny Horowitzové. Chci tím říct, že i současní autoři musejí pro současné čtenáře psát o zvěrstvech druhé světové války, protože je to téma, které nesmí být zapomenuto. A Rutě to zkrátka jde. Jsem zvědavá na další její romány.

Právě čtu

 David Mitchell: Dům za zdí

   Moje první mitchellovina a přes poněkud pomalejší rozjezd je to vlastně dobré. Jsem za půlkou a musím říct, že u málokteré knížky jsem se takhle bála. Svět duchů (duší?) se tu prolíná se světem živých a při celé řadě scén vám bude běhat mráz po zádech: ty prázdné oči!!
    Mitchella znám jako autora Atlasu mraků - filmu, který se mi líbil. Neodhodlala jsem se ale k přečtení filmové předlohy, takže tohle považuji za takové jemné společenské potykání si. Uvidíme, co se z našeho vztahu vyvine.


Enid Blyton: Správná pětka na ostrově pokladů

    Tenhle týden jsem přečetla dvě e-knihy, takže bylo třeba vybrat nějakou další na cesty metrem, do mobilu. Volba padla na Správnou pětku kvůli jejímu počtu stran. Mám sice připraveného třetího Miniera v podobě Tmy (i Zkurvenej příběh mám připravený), ale protože se chci zavěnovat té české próze, není na takové tlouštíky čas.
     Správná pětka se zatím seznamuje: tři sourozenci zrovna dorazili k tetě a strejdovi na letní pobyt a seznamují se se svojí sestřenicí Georgiou, která si nechá říkat George. Ano, je to dost zvláštní...
     Před dvaceti lety jsem Správnou pětku ráda četla, ale na tenhle díl už si nevzpomínám. Ideální čtení do metra nebo před spaním: jednoduché postavy, prostý děj, krátké kapitoly.
 

... togaf ...

Togaf, hous.enka a František Skála

10:00


Opět jsme s hous.enkou vyrazily za kulturou. Slunce svítilo, my si spletly jízdárny, a tak jsme se nečekaně ocitly v areálu Hradu. Zlatá ulička je stále narvaná turisty, na zámeckých schodech hrají hudebníci a sv. Vít je kouzelný. Novinkou jsou osobní prohlídky před vstupem do areálu. Nakonec jsme ale tu správnou jízdárnu našly a mohly si vychutnat výstavu Františka Skály.
 
Na tuto výstavu jsme slyšely a četly jen samé superlativy, takže jsme se opravdu těšily a dokonce jsme měly strach, jestli si to všechno v klidu stihneme prohlédnout. Přece jen bylo půl páté a jízdárna v šest zavírala. Stihly jsme to. V půl šesté jsme seděly o pár kilometrů dál v kavárně kina Evald. Víte, ono to s tou chválou nebylo tak horké.
Podivné umělecké artefakty pro nás obě postrádaly hlubší smysl, důvod, proč to umělec tvořil. Umělecký přesah jsme neviděly, naší duše se žádný umělecký zážitek nedotkl, zkrátka se neodehrálo nic z toho, kvůli čemu se na výstavy chodí. Po výstavních síních a veledílech Vídně byl pan Skála vážně zklamání. Nicméně některé objekty nás zaujaly (neplést se slovesem „líbily“).

Hous.enku uchvátil jednorožec, ale jen proto, že je to její oblíbené zvíře. Podezírám ji, že to byl důvod, proč na výstavu šla, jednorožec je i na jedné z reklamních fotek k výstavě. Mě zaujaly cestovní deníky. Originálně řešené obaly malých zápisníků měly umělecký přesah. Některé exponáty měly literární nádech, ty jsme pro vás nafotily. Nejde jen o umělcovu práci s knihami, jedna barevná skříň (bůhví, co měla znamenat) nám připomněla průchod do Narnie. A na konec musím zmínit i obrazec jistého čtyřúhelníku, který se tak často kreslí na zdi. V onom kosočtverci byly malé dírky (ehm, otvory zní stejně nevhodně, že?). V dírkách byl průhled na stěnu polepenou dámskými přirozeními. A to z úhlu, který vídají pouze heterosexuální muži, lesby a gynekologové obou pohlaví.
 
Podivný zážitek jsme spláchly sklenkou vína a jedním z nejlepších čokoládových moučníků, jaké kdy togaf jedla. I přes zklamání, které nám včerejší výstava způsobila, se brzy chystáme na další. A samozřejmě vás o všem budeme informovat. 

PS: Takhle vypadá naše fotografická recenze výstavy:
 

... togaf ...

Pýcha a předsudek

10:00

Pýcha a předsudek. Důkaz, že i romantická knížka může být kvalitní. Líza Bennetová není dokonalá. Není ani bohatá nebo krásná. Je milá, drzá a vtipná. Je taková, jakou nekrásné, nebohaté a nedokonalé dívky chtějí ve skrytu duše být. A pak je tu pan Darcy, postava napsaná tak originálně a nenapodobitelně, že se stala předobrazem ideálního muže na několik století. Pan Darcy moc nemluví, ale když už promluví, je to perla. Navíc (po jisté době – přece jen, je to chlap) docení Lízinu úžasnost. No to je přece paráda ne? Ano, je. Tuto kategoričnost si můžu dovolit, milovníků Pýchy a předsudku je tolik, že bychom spasili(y?) svět, kdybychom neměli(y) moc práce s fantazírováním.

Osobně čtu tuto knihu každé Vánoce. Sem tam si udělám malou změnu a užívám si nesmrtelný příběh v originálním pojetí. Tak například jsem jedny Vánoce strávila se zombie verzí. Pýcha, předsudek a zombie je kupodivu vtipná a neotřelá. Věty od Austenové jsou proloženy novými dialogy od Setha Grahama-Smitha. A opravdu to funguje. Dokonce tak moc, že knihu i zfilmovali. To už taková paráda není, ale budiž. 




O knižní parafráze Pýcha a předsudek nemá nouzi. Kvalitou se jí ovšem neblíží ani omylem. Dokonce existuje i kniha Pýcha a předsudek po česku. Jestli jste ji někdo četl, prosím podělte se o názor. Pan Darcy se vyskytuje v řadě románů, které napsaly obdivovatelky Jane Austinové, stejně tak lákavé pro tyto autorky jsou dcery Lízy a pana Darcyho. Na tyto knihy ovšem nemám sílu. Podle recenzí a ohlasů nejsou důstojným nástupcem legendy. Spíš parazitují na slavné předloze.
I filmové plátno přineslo mnoho adaptací a filmů inspirovaných touto dvojicí. Kvalita je opět sporná, ale sem tam se něco vtipného objeví.


Dokonce vznikl i video blog na motivy Pýchy a předsudku. A výborný video blog! The Lizzie Bennet Diaries je tak dobrý, že si zasloužil můj vánoční čas! Pan Darcy má úžasnou poker face (a motýlka!) a Líza je vtipná a občas až krutá. Blog není otrockým převodem do současné doby, naopak je originálně přepsán. Z pěti dcer jsou tři a sestřenka. A pak je tu hra se jmény. Bingley, zde vystupuje pod jménem Bing Lee a Georgiana Darcyová je Gigi Darcyová. Celý příběh je doplněn vlogem Lydie a Gigi. Prostě pocta jak má být. Vřele vám ji doporučuji. Každá epizoda má pár minut a na youtube je k vidění s českými titulky. 


Máte svoji oblíbenou adaptaci Pýchy a předsudku? Nebo mi snad můžete doporučit knihu/film/seriál/cokoli inspirované touto knihou? Za každý tip budu vděčná.

... hous.enka ...

Další návštěva v Levných knihách

11:23

    Je na čase vám to přiznat. Jmenuju se Kristýna a jsem závislá na nákupu knih. No a když dorazí novinky do Levných knih, stává se ze mě holka magor, mám zatměno před očima a výsledek je... plná kabelka knih. Kdyby každá kniha byla boty, věděla bych, že jsem bez šance je unosit. Ale takhle? Vždyť já VÍM, že s další dočtenou knihou se zvyšuje šance, že se k těm knížkám, které mám doma, dostanu.
    Ale popořádku. Hodí se uvést na pravou míru, že ta holčička nalevo nejsem já. Tolik knih (najednou) jsem si v Levných knihách nepořídila a ani nemám doma takové boty nebo punčocháče.
 
    Ale taky bych jí klidně být mohla, protože ta včerejší hromádka z LK je opravdu solidní.
    Nakonec to vidíte sami: šest různých knížek nejrůznějších žánrů s různými (mými) očekáváními. Pojďme se na můj nákup za dvě stě třicet korun podívat trochu blíž. Třeba vás taky k návštěvě nalákám.

... togaf ...

Togaf a její knihy

10:14

Hezké pondělí plné knih vám přeji. Já jsem minulý týden čtení trochu flákala. Objevovala jsem krásy Vídně a musím tedy říct, že Vídeň má těch krás opravdu hodně. Skoro jako moje milovaná Praha. A málokteré hlavní město je tak czech friendly jako Vídeň. Snad jen Bratislava. Takže dávám Vídni pět togafích úsměvů z pěti. Minulý týden jsem tudíž nic nedočetla, ale pár knih rozečetla a pár jich přibylo i v mé knihovně. To slovo pár myslím doslova – dvě knihy jsem rozečetla, dvě zařadila mezi své miláčky do knihovny. Tak jdeme na to, nejdřív se vám pochlubím s novými přírůstky.

Hous.enka mě upozornila na objev knihy Zhasínáme v říši divů v Levných knihách. Hous.enka má totiž přehled v jejich produkci i v mém seznamu „chci si přečíst“. Sice tato kniha DBC Pierra není tak dobře hodnocená jako jeho prvotina, ale i tak si zaslouží místo u mě doma (čti = těch čtyřicet korun mě nezruinuje). Anotace se ovšem snaží nalákat: Zhasínáme v říši divů je třetí román DBC Pierra, známého bouřliváka britské prózy. Opět přichází s oslnivou burleskou plnou literárních reminiscencí (od Alenky v říši divů po Huysmansovo Naruby) i sžíravě vtipné kritiky dnešního obžerného světa. Gabriel Brockwell, mladý estét a poeta znavený životem, se vydá hledat svou říši divů, objede přitom svět. Série divokých večírků, jimiž prochází od Londýna přes Tokio či Galpágské ostrovy, vyvrcholí dekadentně opulentní oslavou v majestátních prostorách berlínského letiště Tempelhof. Během své pouti se nám mění před očima, jednou je bláznivě optimistický, jindy skeptický, chvíli plný ideálů, krátce nato zlomený a zoufalý, a snad právě proto je tato kniha nejen potutelně pobaveným komentářem k době, která se jako by se zase jednou vymkla z kloubů, tak ohňostrojem životní plnosti a nezlomného ducha. DBC Pierre v plné parádě!

Druhá kniha, která ke mně dorazila, je novinka od Miloše Urbana. Na tuto knihu se chystám psát recenzi pro cbdb.cz, určitě vám sem přidám odkaz, až to bude aktuální. K Urbanovi mám smíšený vztah. Jeho starší knížky miluju, novější už mě tolik neokouzlují. Nevím, jestli je to mnou a už se prostě nedám tak snadno okouzlit, nebo je to Milošem, který ztrácí kouzlo. Uvidíme, jaká bude Závěrka.
Anotace z cbdb: Závěrka je milostná novela o prokletí doby, kdy se každý může stát fotografem a udělat alespoň jednu dobrou fotku. Důležitá je motivace. Motivací Matěje Runda je Věra, půvabná mladá žena, která si neuvědomuje svou fotogeničnost – svou krásu „na druhý pohled“. Matěj tento její dar objeví, ale má zásadní problém: neumí fotit. Přesto začne Věru fotografovat. Jeho snímky jsou překvapivě dobré a čím dál lepší, vzbuzují pozornost, obdiv, ale i odsouzení. Jsou nepokrytě erotické, ale i sexistické. Nefotografa i jeho nemodelku dostihne internetové renomé, snad i sláva, ale čím větší je jejich úspěch, tím hůř k sobě nacházejí cestu. Profesionální vztah tak může skončit jen dvojím způsobem: buď láskou, anebo nenávistí. Závěrka je ilustrovaná autorovými fotografiemi. Díky ní se stává fotografem.

Začala jsem číst první díl série SPQR s názvem Královský gambit. Už dlouho mi ležel v seznamu "chci si přečíst" a po Propasti času a úžasném generálovi římské legie Luciovi jsem měla tu správnou antickou náladu. Jsem sotva na začátku, takže s hodnocením zatím vyčkám. Nicméně prvních pár stránek dává naději na kvalitní četbu.
Anotace z cbdb: Píše se rok 70 před Kristem. Římské legie už dobyly půlku světa, ale nikdo se nestará o pořádek a právo v samotném Římě. Ten se stal nebezpečným městem plným násilí a jeho ulicím vládnou gangy, které olupují plebeje i patricije. Uškrcení propuštěného otroka, požár a vražda cihího obchodníka v neklidné čtvrti Subura proto připadají římským hodnostářům jako bezvýznamné zločiny. Daecius Ceacilius Metellus mladší, urozený velitel místních vigilů, který vyšetřování vede, má však pocit, že se ho kdosi snaží zastavit. A ne bez důvodu - záhy totiž odhalí svět korupce v nejvyšších vládních kruzích. Ten představuje hrozbu, jež může zničit nejen samotného Daecia, ale i vládu, jíž Daecius slouží.

A moje druhá rozečtená kniha je Epos o panáčkovi. Opět jsem sotva na začátku a stejně jako Královský gambit ve mně kniha vyvolává kladná očekávání. Mám pro urban fantazy a drsné hrdiny slabost. A tady jsou ještě tajemní děsivý rytíři. Naopak je tu mrcha Andrea, teda ona možná není mrcha, ale já ji tak nějak animálně nesnáším. Tyhle sexy zrzky mi prostě vadí. Plus je novinářka. A vůči novinářům je togaf silně předpojatá. Za týden už budu moudřejší. A třeba se z Andrey stane moje oblíbená hrdinka. Pokusím se mít mysl otevřenou.
Anotace z cbdb: Pondělí většina lidí oprávněně nenávidí. Tohle ale budou nenávidět úplně všichni. Začíná den plný zločinu a násilí, na jehož konci bude prolita krev vinných i nevinných a duše města bude navždy pošpiněna. V ulicích totiž vypuká válka mezi speciální zásahovou jednotkou rytířů a podsvětím. Především se ale vrací krvavý přízrak, kterým byly kdysi strašeny děti i dospělí - panáček.
 
A pak je tu samozřejmě Tabatěrka z Bagomba, má kniha v mobilu. Trochu jsem s četbou pokročila, protože jsem byla v divadle (divadelní kabelka = malá kabelka → kniha v mobilu). A stálice mého nočního stolku: Korespondence V+W, díl druhý.


Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz