Minulý týden jsem moc nečetla, tak nebylo o čem psát. Dneska se ale můžete těšit na kulturní tipy napříč médii. Ještě v lednu jsem si udělala výlet do Říčan na výstavu Osmdesátky. Pokud jste se narodili před revolucí, určitě byste stejně jako já zavzpomínali na předměty, které se na této výstavě objevily. Hnusný plastový stojan na pytlíkové mléko mě straší ve snech ještě dnes. Naopak na stavebnici SEVA (lego pro chudé) vzpomínám se slzou v oku. Bez této stavebnice by moji plyšáci byly bezdomovci.

Tady by měla být fotka mého adventního věnce. Protože to se přece hodí, že? Včera byla první adventní neděle. No tak místo toho tu máte fotku jednoho anglického zákoutí. Zaletěla jsem si na prodloužený víkend do Anglie.

Vzpomínáte, jak jsem jednou psala o rutině? Jak mi něco naruší pondělní rutinu, článek není. Ano, tato vý/omluva přichází opět na řadu.

Léto dorazilo do Prahy. Sakra. Těšit se můžete na spoustu vět o tom, jak nesnáším vedro. A pot. A léto. A zmrzlina to vážně nezachrání. No nic, plán na letošní léto zní: snažit se nebýt příliš zhnusená z teploměru. Než k nám dorazily tropy, stihla jsem jít do divadla ABC na novou adaptaci hry Romeo a Julie. Romea hrál Zdeněk Piškula a Julii úžasná Tereza Marečková. Jak už z přídavného jména vyplývá, nadchla mě hlavně Julie. Marečková ji hraje velmi osobitým způsobem. Její pohyby a gesta jsou strnulá a pohyb se přenáší i do řeči. K nerozhodné puberťačce Julii se to ohromně hodí. Nové nastudování je moderní, ústřední dvojice se chová jako zamilovaní teenageři a překlad hry z pera Martina Hilského k tomu skutečně sedí. První polovina má velmi vtipné momenty, naopak druhá část je dramatická. Subtilní Marečková a čahoun Piškula jsou skvělou dvojicí. Snad jen živá hudba mě místy rušila.

Přežili jste všechny vtipné obrázky, hlášky a humor na téma čarodějnice? A všechny otázky, vtípky a pomrkávání ohledně líbání pod třešní? Já ano, i když bylo náročné zůstat při tom zdvořilá. Naštěstí jsem za ty roky trénovaná. Jinak jsem si ale volno užila, jezdila jsem po Česku a podařilo se mi zmoknout v Písku a promrznout v Havlíčkově Brodě. Tentokrát jsem se ani neztratila v Kunratickém lese! Možná to bylo dáno tím, že jsem běžela po vlastních stopách. A díky tomu ježdění a chození a lenošení jsem stihla přečíst pár dobrých knih. A jednu jsem si i koupila. To je u mně věc nevídaná, knihy moc nekupuju. Takže nadcházející svátek knihomolů Svět knihy se mojí peněženky nedotkne. Jsem velmi disciplinovaná.

Vítám vás u svého pátečního článku o tom, co jsem v uplynulých dnech četla/dočetla/podnikala. Konečně jsem srovnala krok se psaním článků, takže dnes už to bude takové tradičnější.

 

 

 

 

 

 

Vánoce se blíží a času na čtení ubývá. To je pořád nějaké pečení, uklízení a shánění dárků a člověk aby četl jen při cestě do práce. Nicméně jsem si vyšetřila chvilku a zašla do Divadla v Dlouhé na hru Sen v červeném domě. Takové plýtvání časem! Štěstí, že hra trvala jen hodinu, jinak bych se vážně naštvala. Název hry odkazuje na slavnou čínskou románovou trilogii, ale kromě názvu s ní opravdu nic společného nemá. Jde o jakési výkřiky z dětství... nádherná scéna a skvělí herci bohužel mizerný scénář nezachrání. Tímto oficiálně rezignuji na hry tvůrčího dua SKUTR, vážně se s jejich poetiku míjím. To jsem mohla zdobit perníčky. Na rozdíl od hous.enky vám sem fotku svého cukroví nedám, protože poté, co jsem ho dopekla, už ho nechci vidět. Tak snad se raději vrátíme ke knihám. Mám rozečtenou výbornou bichli Alias Grace, a protože jsem líná  tahat ji v batůžku, čtu ještě krátké jednohubky, tak akorát na cestu do práce.

Zdravím vás po čtrnácti dnech. Dala jsem si menší pauzu s psaním proto, že jsem se zahloubala do sedm set stránkového románu Haruki Murakamiho. Ale už jsem se jím prokousala téměř na konec a navíc jsem měla o víkendu spoustu času na čtení. Díky Českým drahám, který mi zrušily spoj, jsem se nevypravila na Vysočinu, ale vrátila jsme se do postele a četla dětské knížky, které mám v plánu věnovat svým kamarádům s dětmi. Jen bych pro příště uvítala, kdyby ČD zrušení vlaku oznámili dřív, a nenechali nás čekat dvě hodiny ve vymrzlé hale. Nebo kdyby na informacích opravdu podávali informace. Takhle jsem tam "zjistila", že další spoj pravděpodobně nepojede. Samozřejmě nakonec jel. Beze mě. Takže jsem si v sobotu cvičně vstala ve 4:40, zajela si na hlavní nádraží, dvě hodinky si ve stoje četla Respekt před odjezdovou tabulí. Čtení jsem prokládala občasnou kontrolou zpoždění vlaku, které utěšeně narůstalo. A po dvou hodinách jsem si přečetla oznámení "spoj zrušen". Doufám, že závadu na trakčním vedení se podařilo odstranit. A jaký jste měli víkend vy?

Hezké pondělí! Nevím jak vy, ale já si po prodlouženém víkendu málem vzala dovolenou. Ten odpočinek mě nějak zmohl. Ale zase mám spoustu zážitků. Tak třeba jsem poprvé rybařila. A dokonce úspěšně! Chytla jsem rybku. Byla moc roztomilá a pojmenovala jsem ji Godot. Nechala na sebe docela čekat. Celkově to rybaření není moc akční. Ale u řeky bylo hezky a chytila jsem Godota, takže to byl nakonec úspěšný podvečer. Mimochodem Godot moje řádění u řeky samozřejmě přežil. Pustili jsme ho hned zase zpět do vody. Vůbec to nesouviselo s tím, že byl Godot prcek. Pustila bych i metrového sumce! No asi...ale to není třeba řešit, metrového sumce bychom totiž na náš proutek nechytili. Prý. Ono je celé to rybaření pro mě ještě zahalené tajemstvím. 

A samozřejmě jsem četla. Málo, ale přece!

Jak už na mě práskla hous.enka, minulý týden jsem plánovala dovolenou. Moc ráda se těším, ale nejsem moc dobrý plánovač. Naštěstí nejezdím na dovolenou sama a mám vždycky někoho, kdo mě upozorní na případné časové a jiné nesrovnalosti.

Uplynulým týden jsem si vynahradila laxní začátek roku. Četla jsem a poslouchal knihy jako o život. Ano, audioknihy jsem si loni zamilovala a toto poblouznění stále trvá a dalo by se říci, že sílí. O víkendu jsem opět poctila svou návštěvou oblíbené Divadlo v Dlouhé, volba padla na hru s literárním tématem - Shakespearova dramata.

 

Pokračovat ve čtení