Hezké pondělí! Pokud vás větrný víkend zahnal do postele a ke knize jako mě, tak máte určitě dobrou náladu, i když je pondělí. Na mě tedy nedělní knižní terapie zapůsobila. A čím jsem se zabavila při nepřízni počasí? Apokalyptickým románem. Doporučuji vám číst při extrémním počasí něco, kde se příroda bouří ještě víc. Vyvolává to mrazení, naštěstí příjemné mrazení, protože vichr dnes už ustal. Aspoň u mě v Praze.


Pokračovat ve čtení

Postmoderna stále vládne (knižním) světem, takže míchání žánrů a různé literární výpůjčky jsou stále populární. Dnes se chci trochu rozepsat o knihách, které mají hlavního hrdinu či hrdinku půjčenou z klasické literatury.
Jako u všeho, i literární výpůjčku to lze udělat dobře nebo špatně. A to bude moje rozlišovací kritérium. V tomto článku se budu věnovat knihám inspirovaných klasikou, které se povedly.

O této knize jsem už na blog psala. Jane Austenová a její nejslavnější román lze za klasiku považovat (nebo alespoň já ji za klasiku považuji). Přidat zombíky do Pýchy a předsudku byl krok odvážný, skoro až svatokrádež. Ale rouhání i odvaha se vyplatily a tato variace je výborná a vtipná. Druhý pokus s románem Austenové se tolik nepovedl. Rozum a cit amořské příšery postrádá absurditu prvního díla, kdy se scény se zobmíky objevovaly v nezměněných scénách Austenové. Rozum, cit a mořské příšery už je více tvůrčí a méně austenovský, a to je právě ten problém.

Další povedenou inspirací Pýchou a předsudkem je kniha slavné autorky detektivek P. D. Jamesové Smrt přichází do Pemberley. Jamesová využila svůj talent na psaní kriminálek a ukázala, jak mohl vypadat život Elizabeth a pana Darcyho po svatbě.

Milan Kundera: Jakub a jeho pán

Kundera je výborný spisovatel, takže jeho variace na Diderota nemohla dopadnout špatně. Vlastně osobně mám Kunderův přepis Jakuba Fatalisty raději než původní Diderotův román. Hlavním důvodem je Kunderův humor, který v Diderotově knize chybí. Ovšem, že Diderot nechtěl napsat humoristický román, ale co naplat. Já fandím Kunderovi.

Michael Cunnigham: Divoká labuť a jiné příběhy

Maškaráda, Soudné sestry, Erik – Zeměplocha

Terry Pratchett si rád a hodně půjčoval z klasiky náměty, postavy i celé příběhy. A protože to byl výborný autor fantasy žánru, jsou jeho variace na Shakespeare a Fausta (Erik) nejen podařené, ale tyto knihy patří i mezi nejlepší díly Zeměplochy. Maškaráda je inspirovaná Fantomem opery, jen hlavní hrdinka není drobná, talentovaná dívka, ale poněkud objemnější talentovaná čarodějka. Soudné sestry ukazují, jak to taky mohlo skončit s Macbethem, kdyby tři čarodějky byly hodné, a Erik si dělá legraci z Fausta.  

Margareth Atwoodová: Kus temnoty

Na aktualizaci Shakespearových her vznikl dokonce celý projekt. Kus temnoty je variací Margareth Atwoodové na hru Bouře. I ostatních Shakespearových her se ujali talentovaní spisovatelé a spisovatelky, takže s čistým svědomím doporučuji všechna díla z tohoto projektu.

Jan Otčenášek: Romeo, Julie a tma

I Češi se inspirovali Shakespearem. Slavný Otčenáškův román ale odkazuje na Shakespeara pouze názvem a smrtí mladých milenců stíhaných osudem. Jen místo znepřátelených rodů tu jsou nacisti a Židé a místo dýky jedu - puška.

Michael Chabon: Konečné řešení

Sherlock Holmes je v současnosti velmi populární inspirace. Nejen pro film a televizi, ale i pro knihy. Jednou z povedených variací je ta od Michaela Chabona. Chabon ve své krátké novele neuvádí přímo jméno Holmes, ale podle indicií je jasné, kdo je ten starý včelař.

Penelopiáda patří do projektu Mýty, o kterém jsme tu měly celý článek. Homérovo vyprávění se v knize Margareth Atwoodové mění a je stejně dobré jako antická předloha. Na rozdíl od Homéra se Atwoodová soustředí na Penelopu a jejího manžela Odyssea upozaďuje. Margaret Atwoodová umí skvěle vykreslit ženské hrdinky, Penelopa byla vždy jen "manželkou Odyssea" - v Penelopiádě získává další rozměry. Ve lstivosti se Odysseovi vyrovná, navíc je i dost chytrá na to, aby svou mazanost skryla. Motiv dvanácti služebných a jejich chór byl úžasný nápad. Jejich smrt staví jak Odyssea, tak i Penelopu do jiného světla a chór souzní se starořeckým tématem.

James Joyce: Odysseus

Když už jsem narazila na antiku a Homéra, nelze nezmínit Joyceho opus Odysseus. Velmi komplikované dílo plné asociací, odkazů, aluzí a dalších literárních hrátek mnozí (akademici) považují za jedno z nejlepších děl literatury 20. století. Pro mnohé čtenáře (a togaf se k nim řadí) je to dílo téměř nečitelné. Putování Ira Dublinem a jeho peripetie všedního dne jsou variací na Odysseovu pouť do Ithaky. To alespoň tvrdí studie, doslovy a akademici.

Tímto kontroverzním dílem uzavírám článek o podařených knihách inspirovaných klasikou. Příště se vrhneme na nepodařené pokusy o využití slavných literárních hrdinů a dojde i na prznění klasických děl. A co vy? Máte oblíbenou předělávku klasiky? Nebo naopak tuto formu literatury nevyhledáváte?

PS: Obrázky jsem si vypůjčila z http://www.marieclaire.cz a http://www.denofgeek.com

I na Togaf přišlo jaro. Projevuje se to tak, že se v její domácnosti objevila květina (šeřík, našla jsem ulomenou neuvadlou větvičku na chodníku u domu), láká ji hladit cizí mláďata (hlavně koťátka) a číst romantické knihy (které pak zde ve článku strhá, viz. Malý pražský erotikon). Některé z romantických knih se však Togaf líbí, buď mají ultimátní mileneckou dvojici, které závidí (nebo jim to přeje, záleží na hladině alkoholu v krvi) nebo jsou napsané tak opravdově, že té milenecké dvojici není pomalu ani co závidět. A tady je pár příkladů romantický knih, které se Togaf líbily.

Pýcha a předsudek. Důkaz, že i romantická knížka může být kvalitní. Líza Bennetová není dokonalá. Není ani bohatá nebo krásná. Je milá, drzá a vtipná. Je taková, jakou nekrásné, nebohaté a nedokonalé dívky chtějí ve skrytu duše být. A pak je tu pan Darcy, postava napsaná tak originálně a nenapodobitelně, že se stala předobrazem ideálního muže na několik století. Pan Darcy moc nemluví, ale když už promluví, je to perla. Navíc (po jisté době – přece jen, je to chlap) docení Lízinu úžasnost. No to je přece paráda ne? Ano, je. Tuto kategoričnost si můžu dovolit, milovníků Pýchy a předsudku je tolik, že bychom spasili(y?) svět, kdybychom neměli(y) moc práce s fantazírováním.

Osobně čtu tuto knihu každé Vánoce. Sem tam si udělám malou změnu a užívám si nesmrtelný příběh v originálním pojetí. Tak například jsem jedny Vánoce strávila se zombie verzí. Pýcha, předsudek a zombie je kupodivu vtipná a neotřelá. Věty od Austenové jsou proloženy novými dialogy od Setha Grahama-Smitha. A opravdu to funguje. Dokonce tak moc, že knihu i zfilmovali. To už taková paráda není, ale budiž. 

O knižní parafráze Pýcha a předsudek nemá nouzi. Kvalitou se jí ovšem neblíží ani omylem. Dokonce existuje i kniha Pýcha a předsudek po česku. Jestli jste ji někdo četl, prosím podělte se o názor. Pan Darcy se vyskytuje v řadě románů, které napsaly obdivovatelky Jane Austinové, stejně tak lákavé pro tyto autorky jsou dcery Lízy a pana Darcyho. Na tyto knihy ovšem nemám sílu. Podle recenzí a ohlasů nejsou důstojným nástupcem legendy. Spíš parazitují na slavné předloze.

I filmové plátno přineslo mnoho adaptací a filmů inspirovaných touto dvojicí. Kvalita je opět sporná, ale sem tam se něco vtipného objeví.

Dokonce vznikl i video blog na motivy Pýchy a předsudku. A výborný video blog! The Lizzie Bennet Diaries je tak dobrý, že si zasloužil můj vánoční čas! Pan Darcy má úžasnou poker face (a motýlka!) a Líza je vtipná a občas až krutá. Blog není otrockým převodem do současné doby, naopak je originálně přepsán. Z pěti dcer jsou tři a sestřenka. A pak je tu hra se jmény. Bingley, zde vystupuje pod jménem Bing Lee a Georgiana Darcyová je Gigi Darcyová. Celý příběh je doplněn vlogem Lydie a Gigi. Prostě pocta jak má být. Vřele vám ji doporučuji. Každá epizoda má pár minut a na youtube je k vidění s českými titulky. 

Máte svoji oblíbenou adaptaci Pýchy a předsudku? Nebo mi snad můžete doporučit knihu/film/seriál/cokoli inspirované touto knihou? Za každý tip budu vděčná.