Memento Libri: humor

togaf a její knihy (5. a 6. týden 2020)

9:15

Minulý týden jsem moc nečetla, tak nebylo o čem psát. Dneska se ale můžete těšit na kulturní tipy napříč médii. Ještě v lednu jsem si udělala výlet do Říčan na výstavu Osmdesátky. Pokud jste se narodili před revolucí, určitě byste stejně jako já zavzpomínali na předměty, které se na této výstavě objevily. Hnusný plastový stojan na pytlíkové mléko mě straší ve snech ještě dnes. Naopak na stavebnici SEVA (lego pro chudé) vzpomínám se slzou v oku. Bez této stavebnice by moji plyšáci byly bezdomovci.

Togaf a její knihy (4. týden 2020)

14:41

Zdravím vás u pondělního článku! Uplynulý týden byl nabitý událostmi a dobrým jídlem. A došlo i na knihy, takže se opravdu máte nač těšit. Budou i fotky!

togaf a její knihy (3. týden 2020)

14:04

Nemám žádnou ilustrační fotku k minulému týdnu, tak vám sem dávám fotku svojí kočky v jejím pelíšku (původně křeslo na čtení, jediné křeslo v bytě...).

V uplynulém týdnu jsem víc času než nad knihami strávila nad filmy. A seriály a dokonce došlo i na jeden divadelní záznam. Dokonce jsem doposlouchala první audioknihu letošního roku.

togaf a její knihy (3. týden 2020)

15:00

O víkendu jsem se nechala inspirovat hous.enkou a uvařila si sladký oběd, krupicovou kaši. Poté jsem se zavrtala pod deku s knížkou. Jen ty hry v mobilu (či jiných platformách) mému hous.enčímu dni chyběly. A musím vám říct, takový den má něco do sebe. Tu kaši si brzo zase uvařím!

togaf a její knihy (1. a 2. týden 2020)

14:21

Poprvé v novém roce vás vítám u nás na blogu. Dáváte si (literární) předsevzetí? Já ano, nejen ta literární. Nejde o taková ta klasická "budu cvičit", "zhubnu", "naučím se cizí jazyk", ale spíše si formuluju svoje charakterové vady a snažím se na nich pracovat. Teda i na "zhubni" obvykle dojde, ale toto předsevzetí je pro mě evergreenem a dávám si ho několikrát za rok, tak ho sem neuvádím.

togaf a její knihy v roce 2019

7:00

Vánoční svátky pro mě trvají od Štědrého dne až do prvního ledna. To jen tak na úvod, abyste věděli, jaké období myslím, když mluvím o Vánocích. Vím, že to z křesťanského pohledu není správné, ale tak čert to vem. Takže o Vánocích čtu tradičně stejné knihy, už jsem tu o nich psala, tak jen v rychlosti. Oba díly Nočního klubu (s přeskočením první návštěvy Nočního klubu pana Vrena a pana van Wriese) a Pýchu a předsudek. Pýchu a předsudek už jsem četla tolikrát, že jsem do svého vánočního opakovaného čtení zařadila i různé varianty na tento román. Letos jsem už v listopadu zhlédla divadelní adaptaci v Národním divadle. Bylo to moc povedené, ale trochu mi to sebrala chuť číst knihu znovu. Takže jsem si připravila knihu Longbourn.

Sebevražedné Vánoce

7:00

Sylvii je přes čtyřicet, nikdy se nevdala, nemá děti a vlastně ani moc přátel. A navíc jí právě zemřel otec, poslední blízký příbuzný. Takže si Sylvie nalije čistého vína (doslova) a udělá si životní bilanci. Jediné rozumné řešení vidí v sebevraždě. A poeticky si za svůj poslední den na tomto světě vybrala Boží hod vánoční. Tak veselou sebevraždu a šťastný nový rok!

togaf a její knihy (50. a 51. týden)

13:24

Konec roku se blíží a mně ubývají čtecí síly. Přečetla jsem pouhé tři knihy za dva týdny. Dvě vánoční, Nepilovy Vánoce mám rád jste si už mohli přečíst a druhá vánoční kniha tu na vás bude čekat na Boží hod. Kromě toho jsem byla i na dvou divadelních představeních, obě se hrála na prknech Městských divadel pražských.

Irské Vánoce

7:00

Doktore, šťastný a veselý! je třetí díl ze série o irském lékaři Barry Lavertym. Knihy se odehrávají v šedesátých letech na irském venkově a třetí díl dokonce těsně před Vánoci. Ideální čtení na advent! Barry je čerstvě vystudovaný lékař, který začíná pomáhat v malém městečku svéráznému doktoru O’Reillymu. První dva díly byly o tom, jak se Barrymu daří zapadnout do svérázné domácnosti a praxe doktora O’Reillyho. Ve třetím díle už je Barry více méně obeznámen s pacienty i vrtochy svého kolegy. Ale problémy se objevují nečekaně na milostné frontě.

togaf a její knihy (46. a 47. týden 2019)

13:08

Vzpomínáte, jak jsem jednou psala o rutině? Jak mi něco naruší pondělní rutinu, článek není. Ano, tato vý/omluva přichází opět na řadu.

togaf a její knihy (43. a 44. týden 2019)

10:15

Opět se hlásím po dvoutýdenní pauze. Jak něco naruší moji rutinu, je moje soustředění v háji. Tentokrát mi do psaní pondělního článku zasáhl státní svátek. Takže místo psaní jsem se toulala po Liberci a Ještědu. Bylo to moc fajn, počasí bylo ještě teplé (ano, i v Liberci), objevili jsme kočičí kavárnu a na Ještědu bylo chvíli i jasno. Kromě toho jsem minulý víkend ukončila svoji cyklistickou sezónu. A to na moje poměry velmi impozantně! Místo 16 kilometrů jsme se rozjeli a kolem Orlíku najeli rovnou 24 kilometrů. Moje nohy s tím tedy úplně nesouhlasily, ale taky jsem se jich na nic neptala. Naopak jsem zahájila zimní sezónu. Už jsem měla svařák i pečené kaštany. Začíná moje oblíbená roční doba.

... hous.enka ...

Dočteno podle hous.enky (23. týden 2019)

10:00

Tenhle týden jsem byla obklopená knihami...

togaf a její knihy (4. týden)

11:14

Jak už vám v pátek naznačila hous.enka, chystaly jsme se v sobotu na netradiční zábavu. Jednalo se o promítání filmu Rocky horror picture show - shadow cast. Už jsme se (dvakrát) této podívané zúčastnily. A nadchla nás, takže tentokrát jsme se dokonce oblékly do kostýmů. Šla nás větší skupinka a kostýmy nás dvou byly ty umírněné. Byl to opět úžasný zážitek. Ještě jeden skvělý zážitek se odehrál v minulém týdnu. Navštívila jsem další cestovatelskou přednášku Ladislava Zibury. Přednáška s názvem Prázdniny v Evropě obsahovala všechno to, na co jsme u prince Ládíka zvyklí. Spoustu vtipných historek z cest, milé vzpomínky na cizí lidi a mnoho fotek. Opět jsem si užila Ladislavův pohled na svět a nechala se unášet jeho obřím šarmem. Zbytek týdne jsem měla (trochu neobvykle) volný, tak jsem jen četla a četla.

togaf a její knihy (51., 52. a 1. týden)

12:00

Zdravím vás a zároveň se omlouvám, že jsem nenapsala slíbený silvestrovský článek o knihách, které jsem dostala k Vánocům. Ne, že bych žádnou knihu nedostala, ale nějak jsem neměla čas a počítač a internet. Ale vánoční shon (ehm odpočinek) už pro mě skončil, a tak můžeme pokračovat v pravidelných pondělních článcích o mých dočtených knihách. Ježíšek mi přinesl šest knih, z toho jednu, kterou jsem si u něj neobjednala (ale tu mi přinesl Ježíšek-hous.enka, která ví, co mám na seznamu "chci si přečíst"). Dokonce jsme si opravdu pořídili stromeček, a to živý! Ozdoby byly s ohledem na kočku, u které žijeme, slaměné. Nakonec se ukázalo, že kočka už je rozumný tvor a stromek nechala na pokoji. Nebo je škodolibá a došlo jí, že slaměné ozdoby nejdou rozbít a tudíž by mě jejich shozením nenaštvala. Přes Vánoce jsem četla jen knihy avizované v poslední čtenářské výzvě - Pýchu a předsudek a Noční klub I., II.

... hous.enka ...

Dočteno podle hous.enky (50. týden)

10:00

Další předvánoční týden je za námi a konečně se přiblížil víkend. A není nic lepšího než si čekání na cokoli zpříjemnit něčím milým. A tak vás vítám u svého pátečního Dočtena.

Uplynulý týden se u nás na vsi nesl ve znamení sněhových závějí. Začalo sněžit o víkendu a do pátečního rána se sníh drží. Vypadá to u nás asi tak, jak to vidíte na následujících dvou fotografiích.

Fotka nahoře je ze čtvrtečního odpoledne a opar v pozadí na mě působí jak hory. Nebo jako když mám mžitky před očima. Fotka dole je taky focená z auta a moc se mi líbí ta modrá clona nahoře. Nechci bejt nevděčná, ale už se strašně těším, až takhle modrá bude obloha a venku bude krásných pětadvacet stupňů.

Uplynulý pracovní týden jsem si díky přebytku dovolené zkrátila o jeden den, takže utekl jako voda. Taky jsem toho ve všední dny moc nepřečetla. Ještě že bylo o víkendu hnusně a já si mohla v teple domova zachumlat nohy a číst si, co hrdlo ráčí. No a taky jsem pročetla pondělí, to je pravda. Takže co jsem minulý týden dočetla?

Dočteno

Michael Třeštík: Ledaže se spletu

Anotace z cbdb: České zdravotnictví a lázeňství by mělo opustit doktrínu, že zdraví vzniká brzkým vstáváním. Ono je vždycky víc možností. Teď třeba jsem si říkal, že bych si měl zacvičit. Ale pak mě napadlo, že bych si taky mohl dát cigáro, nebo uvařit kávu. A z toho už se vybrat dá… Úskalí manželství, politika i každodenní život v podobě hravých statusů nacházejících vtip v paradoxech všedního dne.

Já toho Třeštíka žeru. Mám moc ráda i jeho ženu, ale ta bohužel "jen" točí filmy a málo píše.

Michael Třeštík se vyznačuje suchým humorem, kterým komentuje svůj každodenní život. A pak že je život seniorů nuda, pf! Kniha je tvořena Třeštíkovými facebookovými statusy a oproti první knize autor ke statusům přihodil i několik dvoustránkových sloupků, ve kterých popisuje své vzpomínky. Na dětství, na mládí, na Vyžlovku. Ale pozor, rozhodně to nejsou vzpomínky sentimentální či senilní! Třeštík je bystrý pozorovatel a mě jeho psaní strašně baví. Rozhodně mám v plánu zkusit jeho další knihy.

A protože mám tuhle knihu ve své domácí knihovně, musím si ohlídat nějakou autorovu autogramiádu. Co, togaf? Je to výzva do nového roku?

Evžen Boček: Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka

Anotace z cbdb: 4. kniha v sérii Aristokratka.
Po tragické smrti princezny Diany se ruší repríza rozverné historické revue s Helenkou Vondráčkovou a Heinrichem Himmlerem a na Kostce je vyhlášen smutek. V zámecké kapli vzniká pietní místo s kondolenční knihou a z oken visí černé prapory. Aristokratka Marie využívá příležitosti a odjíždí na hájovnu za Maxem, který ji žádá o ruku. Není ovšem jasné, jestli nejedná v pominutí smyslů. Následuje hororová cesta nočním lesem do nemocnice, kde se Max ocitne na jednotce intenzivní péče a vyděšená Marie přespí na interním oddělení. Neklidnou noc ovšem zažívá i truchlící Kostka. Na zámek dorazí několik osob, které rozpoutají vlnu zločinnosti. Podaří se Marii celou tu zašmodrchanou situaci rozplést? Navzdory názvu se čtenář v knize nedočká násilí ani krvavých scén, natož vraždy. Jediným utrpením jsou skřípnuté ploténky a ulámané umělé nehty. Tento titul je již čtvrtým ze série mimořádně úspěšných humoristických románů o „poslední aristokratce“.

Asi začínám být Aristokratkou přearistokratkována. Tentokrát zůstává osazenstvo zámku (pořád o něm mluvím jako o hradu, tak aby vás to nemátlo) tak nějak v pozadí, protože v čele celé knihy stojí dva týmy zlodějů, které se pokusí ukrást vzácný artefakt z majetku rodiny Kostků. V románu popisuje aristokratka Marie dvě dějové linie (dvou týmů), ve kterých zjišťujeme, jak ke krádeži došlo. No, spíš k pokusu, znáte Marii a Bočka.

Za mě to bylo průměrné čtení a mám z knihy průměrný pocit. A není nic horšího než průměr, protože na ten se často zapomene. Například už zase jsem prvních padesát stran měla pocit, že jsem knihu četla. Úplně to samé se mi stalo při čtení třetího dílu. Boček tu ale konečně načrtává jakousi dějovou linku a jeho humor zůstává pořád stejný. Což je vlastně dobře.

Boček píše čtivě a jeho knihy má člověk přečtené během dvou hodin čistého času. Pro mě je Boček definicí naprosto odpočinkové knihy, u které nemusím na nic myslet. Vše je přímočaré, jednoduché, žádné zvraty v ději nebo metafory. Prostě žádné Černé lekníny. Číst ale dva díly Aristokratky po sobě bych nechtěla. Zpětně mi všechny tři (ten čtvrtý mám ještě v živé paměti) splývají a těžko říct, co se v kterém dílu dělo.

Laura Ensi: Spoločonstvo - Zrod vlčej bojovníčky

Anotace z cbdb: Raine Zair je v podstate celkom obyčajné a nenápadné sedemnásťročné dievča, ktoré študuje, brigáduje, zbožňuje svojich bratov a o láske zatiaľ len sníva. Jej pomerne všedný život sa však v okamihu obráti hore nohami. V jednu noc sa z nej stane výnimočná vlčica. Musí opustiť rodinu, odrazu na jej pleciach leží obrovská zodpovednosť za celú svorku a rieši aj otázku, koho si zvoli za životného partnera. Číha na ňu množstvo nebezpečenstiev, mnohí usilujú o jej život a na jej pleciach je záchrana nielen vlčieho sveta... Dokáže sa toto dievča vzdať toho, čo miluje najviac, aby zachránilo životy svojich najbližších? Dokáže vraždiť, aby prežilo?
Fantasy román plný vášne, nebezpečenstva a lásky si vás určite podmaní.

KONEČNĚ DOČTENO! Po třech měsících. Uf. Měla jsem s knihou strašný problém, protože první část je jak z pera Rosamunde Pilcher, kdyby psala o vlkodlacích. Vlci jsou zdánlivě v popředí, ale jakmile se Raine změní ve Vlčici, ustupuje všechno dobré do pozadí a vy čtete jen o tom, jak je Raine napojena na smečku, jak cítí, když se někdo ze smečky zamiluje a ve chvíli, kdy se zamiluje Raine (strana třicet? Padesát?) je to už jen o tom, co cítí ke svému chlapci. Na konci první části se plánuje svatba, ale o fungování společnosti víme jen velmi málo.

Přitom právě nápad s rozdělením společnosti na Havrany, Myši a Vlky je tak zajímavý. Proč je to tak rozdělené? Kdo to rozdělil a kdy? A jaké jsou vztahy mezi jednotlivými skupinami? Zřejmě jde o první díl série, takže je tu všechno jen načrtnuto a zřejmě se zásadní věci odehrajou později, ale tohle mě fakt mrzelo.

Zvlášť když druhá část knihy je tak dobře napsaná. Když Raine bojuje o svou svobodu a když utíká Kanadou, byla jsem nadšená. Takhle to mělo vypadat hned od začátku! Vždyť ona svůj osud od začátku přijala jako jasně daný. I blbá Bella se Edwardovi aspoň chvíli bránila... I divergentní Beatrice měla co dělat, aby se ztotožnila s tím, co si vlastně vybrala. Inspirace právě těmito dvěma sériemi je na knize hodně patrná a po dočtení prvního dílu těžko říct, jestli je to dobře nebo ne.

Laura Ensi umí psát, ale nesmí se utápět v osudovosti cukrové vaty. Jakmile dojde na akci, píše mnohem jistěji a uvěřitelněji. Škoda, že nezjistím, jak to s Raine dopadne, protože druhý díl už číst nebudu. Natolik mě první díl nenalákal. Ale pokud na autorku narazím v jiné podobě, ráda to s ní zkusím znovu.

Beatrix Potter: Krejčík z Gloucesteru

Anotace z cbdb: Vánoční příběh o krejčíkovi, jeho kocouru Simpkinovi a malých myškách. A také o jednom téměř nedošitém kabátě pro starostu ... Díky obětavým myškám je však problém vyřešen a vše dobře dopadne.

A stejně jako každý rok, tak i letos konečně přišel čas na vánoční čtení. Miluju vánoční knížky. Jednou bych ráda měla v knize alespoň dva tucty vánočních knížek, které bych si každoročně četla. Zatím využívám služby naší knihovny a více méně čtu každý rok něco jiného.

Letošním prvním kouskem je Krejčík z Gloucesteru. Sáhla jsem po něm kvůli autorce, protože ode Beatrix jsem doposud nic nečetla. A byla by to ohromná škoda, protože nejen že skvěle píše, ale ona naprosto nádherně kreslí. Měla jsem chuť si obrázky vytrhat a zarámovat. Všechna ta zvířátka jsou taaak roztomilá a ani zlomyslný kocour tu nemá ošklivé rysy. Ach, ach, ach.

Pohádka jako taková je o myškách, které zachrání ubohého krejčího, který na Štědrý den dostal vysoké horečky, a přitom má druhý den odevzdat starostovi sako, které vlivem nemoci nemohl dokončit. Příběh je jednoduchý, bez zákrut a celé je to ohromně milé.

A pokud jste ještě neviděli film Miss Potter o Beatrix Potter s Renée Zellweger, tak vám ho určitě doporučuju.

Právě čtu

Kromě vánočních knížek teď ještě čtu Mrtví kráčejí po zemi 2, což je zombie postapokalypsa plná násilí a sexu, abych si na tu něžnou náladu moc nezvykla. A taky mám stále v pohotovosti Alias Grace, která se konečně začíná rozjíždět. S Grace pravděpodobně strávím neděli, takže už se na ni těším. A ozvu se zas příští pátek. A protože mám ode dneška dovolenou, věřím, že příští Dočteno bude pěkně naducané dočtenými knihami nejrůznějšího žánru.

Přeji vám hezký poslední předvánoční týden.

togaf a její knihy (49. týden)

10:05

Vánoce se blíží a času na čtení ubývá. To je pořád nějaké pečení, uklízení a shánění dárků a člověk aby četl jen při cestě do práce. Nicméně jsem si vyšetřila chvilku a zašla do Divadla v Dlouhé na hru Sen v červeném domě. Takové plýtvání časem! Štěstí, že hra trvala jen hodinu, jinak bych se vážně naštvala. Název hry odkazuje na slavnou čínskou románovou trilogii, ale kromě názvu s ní opravdu nic společného nemá. Jde o jakési výkřiky z dětství... nádherná scéna a skvělí herci bohužel mizerný scénář nezachrání. Tímto oficiálně rezignuji na hry tvůrčího dua SKUTR, vážně se s jejich poetiku míjím. To jsem mohla zdobit perníčky. Na rozdíl od hous.enky vám sem fotku svého cukroví nedám, protože poté, co jsem ho dopekla, už ho nechci vidět. Tak snad se raději vrátíme ke knihám. Mám rozečtenou výbornou bichli Alias Grace, a protože jsem líná tahat ji v batůžku, čtu ještě krátké jednohubky, tak akorát na cestu do práce.

togaf a její knihy (41. týden)

13:55

Tento podzim je tak teplotně nadprůměrný, až mě to štve. Jak se mám vymlouvat na podzimní únavu a ospalost a lenost, když venku nejen že nejsou mlhy a neprší, ale dokonce je přes dvacet stupňů a svítí slunce! Ta drzost! Ale já opravdu mám jakousi podzimní únavu, útlum, umírám na úbytě...prostě jsem líná a potřebuju to na něco svést. Ani to čtení mi nejde. Takže se těšte na jednu jedinou dočtenou knihu. A jednu rozečtenou. A to je opravdu vše.

togaf a její knihy (37. týden)

8:12

Uplynulý týden jsem měla téměř zenově vyvážený. Odbornou konferenci jsme s hous.enkou vyvažovaly v olomouckých kavárnách a hospůdkách. Moravské ceny byly balzámem pro moji pražskou peněženku. Po svátku konzumu, který chci každoročně bojkotovat a každoročně podlehnu, Dnech Mariane, jsem v sobotu oslavovala Den vědomí cvičením tai-či. I knižně jsem měla vyvážený týden. Po čtivém a napínavém románu, který se četl jedním dechem, jsem se pustila do eseje o módě, nad kterou jsem hloubala snad déle, než jsem ji skutečně četla. Ale pojďme se na knihy podívat blíž.

togaf a její knihy (34. týden)

9:53

Minulý týden jsem měla i já tu čest a osobně jsem se potkala s naším knihovním koťátkem Klementajn. Je opravdu tak roztomilá jako na fotkách. A taky je moc milá. Přišla se k nám na chodbu schovat před deštěm a dokonce přerušila vysoušení svojí srsti, jen abych si ji mohla pohladit. Jo a má nový obojek. Modrý. Klementajn je buď kluk, nebo kašle na genderové barevné stereotypy.

O víkendu jsem navštívila i sportovní událost. Což je pro mě událost sama o sobě. Chvíli jsem litovala, že jsem si s sebou nevzala knihu, ale nakonec se ukázalo, že závody na kolečkových lyžích jsou rychlé. Je to trochu srandovní sport, ale já závodníky chápu, taky mi v létě chybí sníh. Teda nechybí mi natolik, abych začala experimentovat s kolečkovými lyžemi, ale chápu je natolik, že jsem klukům v Novém Městě na Moravě zatleskala. Jak řekl jeden z komentátorů, byla to medailová bomba - první tři medailová místa obsadili čeští závodníci. No a v neděli jsem si spravila chuť na hradě Pernštejn. Mají tam moc hezkou knihovnu. A v podhradí je kavárna s výbornými kremrolemi. A ano, něco málo jsem i přečetla.

togaf a její knihy (29. týden)

10:30

Jako správný Pražan jsem na víkend vyrazila za hranice hlavního města (ale ještě tak správný Pražan nejsem, protože výlet nebyl můj nápad, já bych klidně v Praze trávila víkendy, svátky, dovolené...ok, dovolené ne, ale jinak to tu mám moc ráda). A zmokla jsem. Dvakrát. Ale zase jsem si prohlédla Království železnic, které už nějakou dobu funguje v mém rodném Žďáře. Na tomto projektu je vidět, že ho tvořili opravdoví nadšenci. Jeden z nich návštěvníkům sděloval drobné skryté vtípky. Například nám ukázal souložící pár za jedním oknem nádražní budovy. Ha ha. Pán byl sice hodně informovaný, co se týče vlaků, ale jeho "lidový humor" mě míjel. Když ztlumil světla a předvedl nám, jak vypadá Vysočina plná vlaků za tmy (a právě v té tmě nás upozornil na onu dvojici - opravdu zvláštní pán), odpustila jsem mu většinu nepovedených přisprostlých komentářů. Na další fígle se budete muset zajet do Žďáru podívat sami. A doufám, že vás nevyděsí řeka Sázava, která protéká hned vedle Kulturního domu, kde se nachází i Království železnic: