Memento Libri: Doctor Who

togaf a její knihy (8. týden 2019)

12:43

Obě členky našeho dua Memento Libri bojují s viry a bacily. Já už načínám krásný třetí týden s kašlem a pomalu se začínám smiřovat s tím, že nikdy neodejde. Už mě z kašlání bolí i svaly, o kterých jsem nevěděla, že je mám. Vážně mě to šve, musím rušit svoje úžasně naplánované akce. A to věčné polehávání už mě taky nebaví. Tímto tempem přijde dřív jaro, než se zbavím kašle. #milujuZimu

Tak tedy konec fňukání a hurá na knihy, protože ač nemocná, čtu stále a nechodlám přestat.

togaf a její knihy (40. týden)

13:50

V sobotu jsme se s hous.enkou konečně dostaly na prohlídku vily Tugendhat. Vstupenky jsme měly objednané od dubna, já jsem si ještě okořenila čekání čtením tematického románu Skleněný pokoj. Vila je opravdu nádherná, funkcionalismus mám ráda, žádné serepetičky, na které by sedal prach, a čisté linie, to je moje. V takovémto domě bych si uměla představit bydlet. Dokonce i přesto, že není v mé milované Praze. Po prohlídce jsme si s hous.enkou a chlapci zašli na oběd a pak se naše cesty rozdělily. Skupina A (tedy já a přslušný M) jsme pokračovali do Třebíče a skupina B, tedy hous.enka se svým písmenem M (ano, oba naši chlapci mají stejné nejen počáteční písmeno, ale celé jméno, jsme prostě sehrané) zůstala v Brně. Třebíč znám jen z okna autobusu a musím se přiznat, že ač jsem věděla o jejím zapsání do seznamu UNESCO, nijak zvlášť jsem se k prohlídce města neměla. Tentokrát jsme tu ale měli schůzku s přáteli a spoustu volného času. A Třebíč je krásná! Resp. židovské město mě okouzlilo. Malé domečky namačkané na sobě, uličky vedoucí skrz zahrádky a celková atmosféra malého schoulého městečka se mi náramně zamlouvala. Bazilika sv. Prokopa a zámek mě nechaly víceméně chladnou. Třebíč je pro mě židovské město. Mám spoustu romantických fotek se západem slunce, se sluncem prosvěcujícím uličky s roztomilými jmény a spoustu fotek domů. O některé z nich se s vámi podělím.

togaf a její knihy (32. týden)

13:52

Protože se počasí neumoudřilo, ani moje čtecí skóre se nezlepšilo. Opravdu jsem zvědavá, na co se budu vymlouvat na podzim. Ale místo čtení jsem koukala na noční oblohu a snažila se zahlédnout padající Perseidy. Pár jsem jich opravdu viděla, ale popravdě se mi líbilo i samotné čučení na nebe, mimo pražský světelný smog, zabalená v teplé dece (tropické noci už naštěstí pominuly). I to mělo svoje kouzlo. A taky jsem byla na Shakespearovských slavnostech, konkrétně na Snu noci svatojánské. Poprvé jsem se vydala do Lichtenštejnského paláce místo na nádvoří pražského hradu a byla jsem velmi mile překvapena. Kromě toho, že jsem nemusela podstoupit podle mě absurdní bezpečnostní prohlídku kabelky, bylo nádvoří paláce na Malostranském náměstí stejně krásné jako to hradní. Takže příště už budu bez předsudků kupovat vstupenky i sem.

togaf a její kniha

10:43

Opět je tu pondělí, opět je tu článek sledující mé čtenářské (ne)úspěchy. Bohužel jsem o víkendu musela slavit a nezbyl mi čas na čtení, inu takový je život. Takže můj čtenářský týden byl slabý jako dvakrát vylouhovaný sáček s čajem. Pokusím se svoje čtenářské renomé napravit tento týden.

Pokračovat ve čtení

Nepropadejte panice! Ručníkový den je tu.

10:00

A je to tu zase! Rok se s rokem sešel a je tu opět 25. květen alias Ručníkový den. Že nevíte, o co jde? Tak vás upřímně lituji a hned vás poučím, abyste nemuseli trpět už ani den. Ručníkový den je dnem pocty dílu Douglase Adamse. Douglas Adam byl britský autor sci-fi knih, ze kterých se stal kult. Jeho Stopařův průvodce galaxií (trilogie v pěti dílech, která má šest svazků) je plný kultovních postav, hlášek a scén. Adams měl neuvěřitelnou fantazii a velmi britský (suchý, ironický, podvratný) smysl pro humor. A abych toho kultovního díla nebylo málo, podílel se Adams i na mém milovaném seriálu Doctor Who.

Pokračovat ve čtení

Togaf a její knihy

14:43

Otřepanou frázi o tom, jak první máj byl lásky čas a nějaký pták nás zve k milostným vylomeninám, v touze po originalitě vynechám. Ne snad že bych nemilovala slavnou Máchovu básnickou skladbu, naopak! To jen ty první řádky jsou tak zprofanované, že se jim toužím vyhnout. A to olíbávání pod rozkvetlou třešní tento rok vyměním za knížky, které symbolizují něco, co miluji.

Pokračovat ve čtení

Právě čtu

10:00

Další týden a další dočtené knihy. Leden není můj čtenářsky nejsilnější měsíc, je sníh a já musím lyžovat. Ale přece jen se pár knížek našlo.

Gillian Flynnová: Zmizelá

Minulý týden jsem doposlouchala Zmizelou od Gillian Flynnové. Film jsem už viděla, takže dějové zvraty mi byly známy. Ale i tak jsem si to maximálně užila. Knížka je skvěle namluvená Janem Zdražilem a Janou Strykovou. Zvláště paní Stryková mě nadchla. Její projev není jen předčítání Amyny části, občas se uchechtne, mění tón a hloubku hlasu…opravdu úžasné. A zpětně musím říct, že kniha byla do filmového scénáře adaptována velmi, velmi dobře. Takže audioknihu i film vřele doporučuji a na další knihy Gillian Flynnové se chystám už v klasické psané formě.

Una McCormacková: Doctor Who: Královská krev
Dočetla jsem i Doktora Who: Královská krev a bohužel jsem se nemýlila, opravdu jde o nejslabší dosud vyšlou knihu o tomto cestovateli časem. Ke své hrůze jsem zjistila, že je to první díl plánované trilogie. S infarktem mě neodvezli jen proto, že jsem si zároveň všimla, že další dva díly napsali dva jiní autoři. Tak snad to nebude taková katastrofa.

Rob Thurman: V temnotě

Dočetla jsem i V temnotě od Rob Thurman a musím říct, že i druhé čtení jsem si užila. Takhle ženská prostě urban fantasy umí. Kala pořád zbožňuji a jako bonus jsem si našla cestu i k Robinovi. Nik je taky stálice, kterou mám ráda.

Haruki Murakami: Hon na ovci

Rozečetla jsem jeden z vánočních dárků Hon na ovci a zatím se bavím. Je tam všechno, co mám na Murakamim ráda. Tajemná, něčím originální žena, podivný zneklidňující „záporák“. Nechybí ani kočka a samotářský hlavní hrdina popíjející whisky a poslouchající Beatles. Jen na vaření zatím nedošlo. Hon na ovci mi lehce připomíná 1Q84, ale rozsahem se jí neblíží, tak doufám, že i vyznění bude jiné. U Marakamiho je děj tak ujetý, že se ho v průběhu četby ani nesnažím pochopit, prostě si užívám atmosféru.

Margaret Atwoodová: Příběh služebnice

Pro opakované čtení jsem si tentokrát vybrala Příběh služebnice. Hous.enka se ji rozhodla číst, tak jsem si řekla, že nastal ten správný čas zopakovat si tuhle svoji oblíbenou knížku. Zatím z ní mám stejné smutné pocity, jen se ten smutek odvíjí od jiných událostí. Asi stárnu…

Tak to byl uplynulý knižní týden, dneska mě čeká velké dobrodružství. Budu si vybírat další knížku do ucha.
/togaf/

Právě čtu

10:50

Pondělí není právě sympatický den, ale přece je na co se těšit! Na můj čtecí přehled! Jistě jste se celý víkend trápili zvědavostí, co že to ta togaf četla. A teď vážně, tady to je, krátké shrnutí a jednoduché hodnocení.

Ve službách zla

Rowlingová je grafomanka. Alespoň ve svých detektivních dílech. Příběh by šel klidně o třetinu zkrátit a nic by se nestalo. Další věc, která mě na těchto knížkách vadí, je velký důraz na osobní život detektivů. Dávám přednost detektivkám zaměřeným na osud vrahů či obětí nebo na samotné pátrání. Ne snad, že by mě osobní život detektivů nezajímal, jen by neměl být tak okatě dáván do popředí. Výběr svatebních šatů versus uřezané končetiny a pedofilové. Ono se dá obojí skloubit, ale zřejmě je to nad schopnosti Roberta Galbrighta. Taková Agatha Christie nebo Dorothy L. Sayersová to uměly.

😐

Útok na pekárnu: Haruki Murakami

Útok na pekárnu je už třetí česky vydaná kniha od Harukiho Murakami s ilustracemi. Krátké novelky a velmi osobité ilustrace jsou na pohled krásné. Naštěstí i novely samy jsou dobré. Murakami se sice nemůže rozepsat tak, jako ve svých románech, ale jeho poetika podivna si probila cestu i do krátkých textů. Absurdnost, kterou si hrdinové sice uvědomují, ale zároveň ji přijímají bez velkého údivu, mě prostě baví. Je to takové japonsky osudové.

😀

Doctor Who – Královská krev: Una McCormacková

Zatím nedočtený nejnovější příběh o mimozemšťanovi z Gallifrey mě zatím nemile překvapuje. Příběh je plytký a bohužel jsem v půlce a nedá se očekávat razantní změna u knihy, která má 200 stran. To je prostě na Doktora málo! Doktorovy příběhy jsou košaté, spletité a šokující. To se v Královské krvi zatím neděje. Třeba mě ještě překvapí, ale obávám se, že Královská krev zaujme smutné prvenství jako nejhorší Doktorův knižní příběh.

😟

Tak to byl můj uplynulý čtenářský týden. Od každého žánru něco, od každé emoce kousek. Ještě jsem přečetla úžasnou Armadu, ale ta bude mít samostatnou recenzi. Vzhůru do posledního týdne nejlepšího měsíce roku!