J. H. Krchovský: Dodatky...

Na únorovou knižní výzvu jsem sáhla pro knihu od autora, který je jeden z mých oblíbených. Zdálo by se, že to byla sázka na jistotu. Ale ouha! Dodatky… J. H. Krchovského mě v první třetině zklamaly. Nenacházela jsem tam poetiku vulgarit a zvratů v posledním verši. Ano, depresivní a negativistické vidění světa bylo i v těchto básních, ale to je na Krchovského málo! Po těchto neuspokojujících básních přišel Epos mumie na cestách, který znamenal jisté zlepšení, ale já dávám přednost kratším útvarům, alespoň co se týče tvorby J. H. Krchovského. Naštěstí zbylé básně byly přesně podle mého gusta. Samozřejmě si uvědomuji svoji zaujatost, hledání u básníků stále téhož by jistě po umělecké stránce byla cesta do pekel, ale … ale co nadělám, když žádného básníka, který by psal podobně, neznám. A malá ochutnávka:

Je šťasten ten, kdo v bludu žije

A nedozví se ani v stáří

Že svět se točí kolem pyje

A místo slunce kunda září

(Poslední jaro)

/togaf/ 

František Hrubín: Romance pro křídlovku

„Včera ke mně v jízdě/vyskočila, opřela se mi koleny/ o lopatky a má křídla se rozprostřela/ v její krvi.“ (s. 34)

Romance pro křídlovku mě vždy lákala: svým příběhem o veliké lásce, časovým umístěním do horkých srpnových dnů a hlavně: svým prostorovým umístěním. Romance pro křídlovku to jsou Netvořice, Lešany, Krhanice, řeka Sázava…

Doposud jsem ale netušila, jak moc se mi příběh o dvacetiletém Františkovi, který žije na samotě se svým dědečkem (nebo je tam František jen na letním bytě?), a patnáctileté Terině, holce od kolotočů, bude líbit.

Ano, příběh Romance pro křídlovku je úplně jednoduchý a není ničím výjimečný: František se zamiluje do Teriny, Terina se zamiluje do Františka. Takže pokud jste fandou do epiky, mohli byste být trochu zklamaní. Jenže pak je tu ta silná lyrická linka a ta mně naprosto rozsekala. To, co spolu oba mladí milenci prožijí, je natolik silné a tolik je to z té poemy cítit, až jsem ve fázi zlomu, kdy František mluví s Viktorem, málem vyjekla. Cože?! To jako fakt?!

Nejen že jsem od romance dostala krásné lyrické popisy letní řeky Sázavy, popisy krajiny, ale hlavně jsem nadšená z těch citů:

„Cítím, že tady už nyní s námi je

všechno, čím láska navěky nás oba přežije.“ (s. 47)

/hous.enka/

Jiří Brdečka: Limonádový Joe 

"...pokleknete na svá špinavá kolena a nazvete se prašivým kojotem, vy páchnoucí skunku!"

Divadelní hru jsem volila stejně jako básně – na jistotu. Film Limonádový Joe miluji, ty hlášky, hra s barevnými filtry, parodie Divokého západu a angličtiny je prostě kouzelná. Divadelní hra je o něco slabší – asi o herce a režiséra. Samotný text je samozřejmě více méně stejný („Chlípný hnusníku! Hnusný chlípníku!“), ale do filmu si evidentně mnoho přidali (mateřské znaménko velikosti mexického dolaru), a to nejen hlášky, ale rovnou celé scény! Dokonce chybí slavná Kolaloka! Místo ní je obyčejná citronáda! Trigger Whisky Saloon je bar U Spokojenosti předákovi. A vlastně celá historie Joa a jeho ztracených sourozenců v původní hře chybí. Nicméně je zde i nějaký ten vtípek, který ve filmu naopak vynechali. Například mě okouzlil název ranče Winifredina otce – Třikrát otočené i v pravoúhlém trojúhelníku rovnoramenném. 

/togaf/  

Zdeněk Svěrák: Akt

„… hra Akt [byla] za Cimrmanova života provedena pouze jednou, a to při kolaudaci tanvaldského hostince Labuť. Spíše než o premiéru šlo o katastrofu.“ (s. 40)

Musím říct, že jde o první hru, kterou jsem od Cimrmana (Smoljaka a Svěráka) četla. Doposud jsem ani jednu z jejich her neslyšela ani neviděla celou, byť fragmenty znám a například na poslech mi styl her sedí (znám je z autobusů Student Agency a nikdy jsem neprojevila touhu poslechnout si hru celou).

Takže si nemyslím, že by to celé bylo vyloženě špatné. Spíš naopak! Svěráka jako autora mám ráda a jeho projev je mi příjemný. I úvod Aktu se mi líbil, když Svěrák čtenáře seznamuje s konceptem Divadla Járy Cimrmana. Umím si představit, že pro diváky divadelních představení zůstává celá řada scén nezapomenutelných…

Na mě ale Akt nefungoval. Ještě ta první badatelská část se mi dobře četla a líbila se mi (a proto ve výsledku hodnotím celý Akt lehce do pozitivna), ale Akt samotný mi přišel… absurdní takovým tím pro mě nepřijatelným směrem. Například miluju Ionescovy Židle, které jsem v divadle nikdy neviděla.

Bez živých herců na mě hra Járy Cimrmana nepůsobila nijak výjimečně a nejspíš se do čtení dalších kousků nepustím.

Nicméně! Jsem odhodlaná Akt vidět/poslechnout si ho a pak jej možná přehodnotím.

/hous.enka/

 A malé shrnutí:

1. Kniha přečtená za jediný den


+ bonusová 25. Kniha polského autora/o Polsku