Tenhle týden se nesl ve znamení balení kufrů na dovolenou a akce "čistý pracovní stůl před odjezdem na dovolenou", takže na čtení jsem neměla moc pomyšlení. Navíc vlivem počasí jsem byla tak unavená, že po příchodu z práce, jsem na hodinu odpadla do peřin, uf.
Letos jsme si s hous.enkou neplánovaně naplánovaly
dovolenou na stejný termín, takže na blogu bude dva týdny poněkud menší zábava.
Ale nezoufejte, vrátíme se odpočaté a plné nápadů na nové články. A pokud nám bude
bůh jménem wi-fi příznivě nakloněn, můžete naši dovolenou s i bez knih
sledovat na našem facebooku.
Přesně tak mě togaf včera uvítala, když mi přišla přát k svátku. Tedy, ne s květinou v ruce, ale s těmi knihami. Což je vlastně ještě lepší. Protože kytky dostávám ráda, ale ještě radši dostávám knihy.
Pondělí obvykle patří přehledu mého uplynulého čtecího týdne. ALE. Ale nějak nečtu...řekněme, že je to tím počasím. Nebo letní leností. Přečetla jsem dvě knížky na naši srpnovou čtenářskou výzvu, ale nechci se opakovat, tak si na mé postřehy o Jamesi Bondovi a Vánocích v červenci musíte pár dní počkat. Naštěstí letní únava se netýkala mých uší, proto vám přináším jednu recenzi skvělé audioknihy. Tak tedy vzhůru do Kábulu.
Tenhle týden se do Česka vetřely tropy, takže naše čtecí nálada poněkud poklesla. Naštěstí má přijít lehčí ochlazení, takže věřím, že s příchodem deštivých dnů se ke čtení obě opět vrátíme.
My je tedy rády máme. Každá možná trochu jinak, ale na jistých knihách se s togaf shodneme. Asi to ale nebude případ Pitvy.
Kniha Pitva autorů Šteinera, Hejny a Betlacha ale není ani tak morbidní jako spíš zajímavá. Jde o knihu, která mapuje historický vývoj pitev nejen na území českého státu.
V rámci našeho blogového Léta s Odeonem vám chci dnes představit nejnovější knihu od Chucka Palahniuka. Jmenuje se Něco si vymysli a pokud nás sledujete pravidelně, už o této povídkové knize něco víte.
Uplynul další týden... Týden, kdy jsem naprosto zanedbávala blog, protože jsem od úterka do neděle byla mimo dosah internetového signálu. No a protože to byl program na poslední chvíli, neměla jsem ani připravený žádný článek, který bych v tomhle období internetové abstinence mohl frčet mezi jedničky a nuly.
Prázdninové lenošení je u mě v plném proudu. Dokonce i hous.enka je v útlumu, ale na rozdíl ode mne ne ve čtecím útlumu. Jen se zdržuje mimo civilizaci (= internet). Takže minulý týden byl v mé režii a začátek tohoto také. A jako správný pázdninový flákač jsem si přečetla "oddychovou" literaturu. Mno, je zajímavé, jak mě jedna autorka může mile i nemile překvapit, a to během dvou dnů.
Červnová výzva se nesla v nebeletristických žánrech. Naše oblíbená vysokoškolská profesorka by je označila za ego dokumenty. Nebudu vás napínat: jedná se o deníky a dopisy.
Počasí se sice umoudřilo, ale moje čtecí lenost přetrvává. Obávám se, že ani hous.enčin lék v podobě postapokalyptické young adult mi nepomůže. Pokusila jsem se oživit svůj literární život návštěvou výstavy posledního laureáta Nobelovy ceny za literaturu. Ani Bob Dylan nepomohl. Ale udělala jsem si roztomilou fotku, dala by se nazvat spolupráce Dylan&togaf. Pojmenovala jsem ji "Pražští turisté sedí na Manhattanském mostě". A takhle já se tu bavím...