Je pátek a váš oblíbený blog Memento Libri dnes bude zdobit další příspěvek Hous.enky na téma, co právě čte. Tak, věřím, že všichni jste poznali narážku na Melrose Place.
Uplynul celý týden a já vám dneska ukážu, co nového mám ve své čtečce (respektive mobilu, neb v metru čtu na mobilu) nebo na nočním stolku.
Napřed se ale vrátím k tomu, co jsem za uplynulý týden dočetla a o čem jsem vám ještě nepsala. Takže tady máme pět knižních obálek:
Inger a Lasse Sandbergovi: O malé Aničce
Moje oblíbená dětská knížka a zároveň nejspíš jedna z mých prvních knížek vůbec - a to jak vlastněných, tak přečtených. Je samozřejmě určena malým dětem předškolního věku a nenásilnou formou pomáhá dětem naučit se pohybovat v prostoru: děti hledají Aničku.Na mě Anička působí trochu dadaisticky: "Co má Anička v kapse? Má tam bagr? Ne! Anička má v kapse malé koťátko!" Musím říct, že i po těch letech jsem si ji ráda přečetla.
Ursula Poznanski: Pět
Anotace z cbdb.cz: "Na pastvině leží mrtvá žena. Zavražděná. Na chodidlech má vytetované souřadnice. Na označeném místě čeká příšerný nález: ruka zatavená do plastové fólie a hádanka, jejíž řešení vede ke schránce s další uříznutou částí těla. V mimořádně ohavné formě geocachingu, moderní hře hledání pokladů s pomocí navigace, posílá vrah dvojici kriminalistů k dalším částem mrtvol. Vyšetřovatelům ubíhá čas, tuší, že teprve na poslední zastávce dostanou do rukou zásadní dílek puzzle…"Kriminální thriller z prostředí geocachingu mě strašně bavil. S Ursulou jsem měla tu čest se seznámit při čtení Erebosu (poznámka pro rypny: rozumějte tomu tak, že jsem jednu její knihu už četla, nikoli, že jsem ji náááhodou potkala, když jsem četla Erebos) a musím říct, že ta ženská píše fakt dobře. Čtivě. Nedá se se čtením přestat, protože v jejích knížkách se pořád něco děje. Za zmínku stojí hlavně postava Beatrice, hlavní vyšetřovatelky, která má tak trochu nevyjasněnou minulost a problémy se svým ex-manželem, a postava jejího kolegy (jehož jméno jsem zapomněla). Líbilo se mi, jak to mezi nimi jiskří. Do dalšího dílu, který se jmenuje Slepí ptáci, určitě jdu.
Amanda Conner, Jimmy Palmiotti: Harley Quinn
Co napsat o Harley a neopakovat se? Harley je prostě mrcha, kterou budete milovat. Neznám snad nikoho, komu by její postava byla lhostejná. Mrkněte na můj článek z 24. ledna a dozvíte se víc.
Luděk Staněk, Jiří Padevět: Pod tíhou historie
Anotace z cbdb.cz: "Pro Jiřího Padevěta je historie víc než jen sled dat a událostí. Jeho historické práce, mapující události druhé světové války v Čechách a na Moravě, dokážou z na první pohled banálního průsečíku míst a dat extrahovat konkrétní lidské osudy, často neveselé, někdy hrdinské. Autor knih Průvodce protektorátní Prahou, Krvavé finále a Krvavé léto ve věcném popisu často hrůzných válečných událostí pátrá po obecném smyslu lidství a tom, co dělá člověka tím, čím je. V knižním rozhovoru s publicistou Luďkem Staňkem Jiří Padevět vysvětluje, proč jej přitahují právě temné stíny poslední války na českém území a kde se v něm bere touha jít a dívat se tam, odkud ostatní často odvracejí zrak. Úspěšný autor, nositel ocenění Magnesia Litera, nakladatel a knihkupec navíc odhaluje, proč je fascinován dílem Karla Hynka Máchy a jakou roli podle něj hraje historie nedávná, alternativní, paralelní, ale i historie míst v životě člověka."Jiří Padevět je známá osobnost nejen v současném knihkupeckém světě. Řídí nakladatelství Academia a v posledních letech vydává knihy o nedávné české historii: o parašutistech, kteří byli zapojeni do vraždy Heydricha, o posledních dnech druhé světové války, o létě, které následovalo po druhé světové válce. Jeho díla jsou spíš průvodci po místech, kterými kráčela Historie, než že by byly odbornou historickou studií na dané téma. Nicméně jeho knihy sklízejí literární ceny a mluví se o nich, takže jsem byla zvědavá, kdo Jiří Padevět vlastně je.
Pokud jde o knihu samotnou, trochu mě tohle interview zklamalo. Otázky Luďka Staňka mi nepřipadají moc promyšlené a některé se i opakují. Místy Padevětovi vkládá odpovědi přímo do otázek a tlačí ho do jakýchsi předem odhadnutelných odpovědí. Nicméně mě bavilo číst pasáže o Padevětově bádání, protože je na tom vidět, jak ho to baví. Jak ty archivy prošel, jak se orientuje v příbězích lidí.
Evžen Boček: Aristokratka na koni
Anotace z cbdb.cz: "Mladá aristokratka Marie Kostková z Kostky opět řeší nezáviděníhodné problémy. „Nejchudší zámek v Čechách“ zůstává věrný svému označení, a tak tu hraběcí rodinka ani personál rozhodně nemají ustláno na růžích. Místo davů návštěvníků se na zámku kupí neproplacené faktury za vodu a hrozí, že záhy bude největší atrakcí každodenní koupel obyvatel zámku v kašně s dešťovkou. Chce to nějaký nápad… Projekt nazvaný Aristokratka před smrtí se zdá být skvělým řešením. Smrt přitáhne senzacechtivé turisty, bulvární tisk jim udělá reklamu… a budou mít vyhráno. Jenomže všechno je opět jinak — projekt Aristokratka před smrtí je mrtvý. A zabil ho kníže Schwarzenberg. Nikdy ale není tak zle, aby nemohlo být hůř. O tom nás s nevyčerpatelnou dávkou humoru přesvědčuje pokračování úspěšných knih Poslední aristokratka a Aristokratka ve varu."Marie Kostková z Kostky zůstává stále stejnou šlechtičnou, která se snaží zapojit do českého života a zejména přežít na zámku, který její rodina získala v restituci.
To, co fungovalo v předchozích dvou dílech, spolehlivě funguje dál. Není to žádné složité čtení a děj rychle odsýpá. Na jedno odpoledne velmi příjemná společnost.
Tak musím říct, že bych měla omezit čtení, protože už teď mám pocit, že jste znavení textem tohoto příspěvku... Takže se teď rychle posuneme k tomu, co mám aktuálně rozečteného. Kromě Batmana, který mě snad začíná strašit i ve snech, Nejhloupějšího anděla a Zasněženou cestou, jsou to vlastně tři knihy:
Ernest Cline: Armada
Začala jsem s tím nějak bojovat. Jsem na nějaké sedmdesáté straně a radši jsem se pustila do dalších knih. Nevím, v čem je problém. Možná v tom, že mě togaf přinutila do čtení knih na naši Čtenářskou výzvu. Nicméně do Armady se hodlám opřít příští týden, neb se blíží datum, kdy budeme hodnotit náš Čtenářský klub, který jsme v lednu zasvětily právě Armadě.
Agnes Martin-Lugand: Šťastní lidé čtou a pijou kávu
Potřebovala jsem vyplnit mezeru po dočtení Aristokratky, takže jsem si do mobilu přidala tuhle knihu. Mám ji z ereading.cz, kde byla v nějakém balíčku, který čas od času ereading rozesílá svým zákazníkům. Takže náhoda. Líbil se mi název, obálka i počet stran, takže bylo rozhodnuto.Šťastní lidé čtou a pijou kávu vypráví o ženě, která při tragické nehodě přijde o manžela i dceru. Rok se v tom plácá a pak se rozhodne jet do Irska. Kde samozřejmě potká týpka, kterého nemůže vystát, ale zároveň ji tak trochu přitahuje... No znáte to. Jsem v půlce a zatím to není klasická červená knihovna a moc se mi líbí zejména popisy Irska. Vlastně je mi líto, že ta kniha nemá aspoň 400 stran. Víc vám napíšu po dočtení.
Margaret Atwoodová: Příběh služebnice
Kanadská spisovatelka Margaret Atwoodová mě svou dystopií naprosto zasáhla. Zpočátku mi vadila absence přímé řeči, protože hlavní postava všechno popisuje vlastně zpětně, ale rychle jsem si na tenhle malý nedostatek zvykla.Skvělý mi přijde nápad, kdy stát (zřejmě jde o USA) ovládne církev a nastolí nová pravidla. A pak ten motiv náhradního rodičovství, který je teď tolik populární v žánru young adult literatury!
Zatím je to naprosto neotřelé a pokud ta holka neskončí v posteli s řidičem Nickem, tak budu nadšená i dál.
Co čtete vy?
/hous.enka/
