Uplynul týden
a já tu pro vás mám své další Dočteno o jediné knize. Jisté věci se mění,
jediná kniha vládne všem. Vítejte u mého tradičního pátečního článku.
Po několikatýdenní pauze vás opět vítám u svého Dočtena. Připravte si něco dobrého (na fotce vlevo vidíte červené pomelo - ano, jsem v šoku, znám jen obyčejné pomelo a musela jsem si tohle vyfotit) a vrhněte se do čtení mého letošního prvního článku.
Tradiční české Vánoce jsou beze sporu spojené s kresbami Josefa Lady. Vždyť kolik jen motivů najdeme na pohledech v kioscích České pošty!
Vítám vás u pokračování svého pátečního článku. Tentokrát se mrkneme blíž do světa kreslených knih - a tím nemyslím jen knihy pro děti. Vlastně většina z nich je spíš určená dospělákům.
Mých uplynulých sedm dní se neslo ve znamení
četby. No jo, zní to skoro neuvěřitelně, ale tenhle článek bude muset vyjít
opět na dvě části.
Blíží se Vánoce a čas tak nějak zrychluje.
Alespoň já mám pocit, že uplynulý týden se mi smrsknul do dvou dnů, protože
jako by to bylo včera, kdy jsem psala minulý článek.
Vzpomínám na minulý článek, kdy jsem psala, že
jsem o víkendu pila hektolitry čaje. Pf, o prvním prosincovém víkendu mi klidně
mohli přistavit cisternu s horkou vodou, protože jsem pila JEN bylinkové
čaje. Což má za následek, že několik týdnů nechci vidět ani list máty, květ
heřmánku natož rozdrcenou lípu, které jsem pila po kilech.
Nastydlá.
Tenhle týden jsem nastydlá. Začalo to klasicky: podivný pocit v krku. Něco
mezi škrábáním a bolením, předzvěst toho, že je tu moje tradiční listopadové
nachlazení.
Zatímco v minulém článku se to tu blýskalo mými
vlastními fotografiemi (ehm focených mnou, ne fotkami, na kterých bych byla
já), tentokrát to bude jiné. Nebude tu ani jediná. Důvod je jednoduchý: za
uplynulých sedm dnů jsem nenafotila ani jedinou fotku.
