Rozjezd nového knižního roku je u mě trochu pomalý. Ale mám spoustu plánů! Chci trochu ztenčit seznam nepřečtených knih ve své knihovně. Myslím, že jsem překročila svůj limit 20 % nepřečtených knih. Rozhodně začnu s knihami, které jsem dostala k Vánocům. A pak...pak se uvidí. Taky bych chtěla zkusit poslouchat audioknihu, jejíž papírovou předlohu jsem nečetla. To bude opravdu výzva, protože moje soustředění není ideální. Tak uvidíme, jak se mi bude dařit. Také bych si chtěla pečlivěji zaznamenávat svoje přečtené knihy, protože zatím si vedu seznam jen knih přečtených poprvé a to je trochu zavádějící. Opravdu jsem na sebe tento rok zvědavá...
Dorazilo jaro, já osobně sice ještě stále čekám na sníh, ale jinak mám z vyšších teplost radost jako každý jiný. Není nad to dumat ráno nad teploměrem, co si obléct. Zimní kabát? Přece jen před týdnem bylo mínus deset... nebo jarní bundu? Přece jen včera bylo téměř sedmnáct stupňů. Deštník? Sluneční brýle? Nebylo by lepší vrátit se do postele? Ovšem tuto větu si kladu téměř každé ráno napříč ročními obdobími. Pokud vás to zajímá, tak jsem vyrazila bez deštníku (tudíž bude lít jako z konve) a v zimním kabátu (takže teploty budou trhat rekordy). A brýle jsem si vzala dioptrické, kompromis. A zajímá vás (kromě mojí garderoby), co jsem dočetla? Tak jdeme na to!
Uplynulým týden jsem si vynahradila laxní začátek roku. Četla jsem a poslouchal knihy jako o život. Ano, audioknihy jsem si loni zamilovala a toto poblouznění stále trvá a dalo by se říci, že sílí. O víkendu jsem opět poctila svou návštěvou oblíbené Divadlo v Dlouhé, volba padla na hru s literárním tématem - Shakespearova dramata.
Můj týden se rozhodně nenesl v čtenářském duchu. Naivně jsem si představovala, že když není sníh, není nic, co by moje víkendy okrádalo o čas na čtení. To jsem ale podcenila syndrom zimního spánku. Taky si občas připadáte, že máte nějaké ty medvědí geny? Ač zimu (a sníh) miluji, nějak nemám energii zůstat večer po deváté hodině vzhůru. Takže na čtení mi zbývají jen chvilky v dopravních prostředcích a aby toho nebylo málo, sdílím byt s jedním malým záškodníkem, který nepochopil, že knihy jsou ke čtení. A podle toho taky vypadá můj čtenářský seznam.
I ve světě se urodilo pár zajímavých
knih. Většinou jde o knihy mým oblíbených autorů, to ale neznamená, že
mě nepřekvapily a že vy byste je měly minout!
Velké maličkosti: Jodi Picoultová
O
rasismu v USA se toho hodně napsalo a evidentně by se mělo psát
dál. To, co Jodi popisuje, je hodně smutná realita. Žádné lynčování, ale
každodenní ponižování. Po předešlé knize Jodi Picoultové s názvem Čas
odejít je nová kniha opět bezvýhradně výborná. Žádné nadpřirozeno, jen
obyčejná ženská a nespravedlivý svět.
Hezké prosincové pondělí. Ač bych měla v rámci vánočního šílenství, uklízet a péct a shánět dárky, četla jsem opět hodně. A stihla i upéct, uklidit a zabalit dárky. Ne že bych se chtěla chlubit, ale pyšná na sebe jsem. Trochu. Ono toho cukroví zas tolik nebylo, úklid byl spíše symbolický a dárků zase tolik nerozdám. Ale co. Vánoční úkoly jsou splněny a teď hurá na knihy!
Sníh dorazil i do Prahy, takže adventní čas dostává to správné kouzlo. A já dostala náladu číst, s hrnkem čaje a kočkou v klíně jsem si užívala první adventní neděli. A cukroví a úklid bude muset počkat na...na někdy jindy.
Uplynulý týden byl pro mne
čtenářsky plodný. Asi jsem se podvědomě připravovala na třináctý (legendární)
sraz čbdb. Kromě toho jsem se opět nechala hous.enkou zlákat na Festival
francouzského filmu. Takže o zábavu nouze nebyla. Jsem na sebe pyšná, že i přes
nabytý program vám můžu napsat o svých přečtených knížkách. Taky jsou.
Dnes jsem hodně těžko vymýšlela
téma na článek. A když už jsem se tak zoufale potila u klávesnice, vzpomínala
jsem, u jakých knih jsem měla podobný pocit. Takže dnes to bude o knížkách,
které mě trápily, mučily a nudily. Hezky se usaďte a užijte si moje trápení.
Pokračovat ve čtení
Pokračovat ve čtení
Festival, se kterým vás chci dnes seznámit (pokud už ho
neznáte), je čistě pražský. To je ostatně znát už z názvu - „Festival
spisovatelů Praha“, festival se koná od 10. - 15. listopadu.
Uplynutý týden byl bohatý na zážitky a jak už to tak bývá, čím víc se toho děje, tím méně je času na čtení. Ale nestěžuji si, zúčastnila jsem se báječných akcí a udělala si výlet na depresivní v mlze zahalenou Vysočinu. Tak tedy čaj s medem/rumem (záleží na preferencích) do ruky a hurá k togafiným knihám.
Hezké pondělí! Pokud vás větrný víkend zahnal do postele a
ke knize jako mě, tak máte určitě dobrou náladu, i když je pondělí. Na mě tedy
nedělní knižní terapie zapůsobila. A čím jsem se zabavila při nepřízni počasí?
Apokalyptickým románem. Doporučuji vám číst při extrémním počasí něco, kde se
příroda bouří ještě víc. Vyvolává to mrazení, naštěstí příjemné mrazení,
protože vichr dnes už ustal. Aspoň u mě v Praze.
Pokračovat ve čtení
Pokračovat ve čtení
Dvacátý sedmý podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě
jsme s hous.enkou pojaly zodpovědně. Vyrazily jsme už v pátek a v deset
hodin (dřív nám to České dráhy nedovolily) stály ve frontě na vstupenky.
Dnes vám přináším svůj seznam přečtených, nedočtených a rozečtených knih netradičně ve čtvrtek. Obvyklý pondělní raport jsme nahradily našimi postřehy o Humbooku. A protože je Humbook festival pro mladé (tedy young adult), přečetla jsem dvě knihy pro mládež. Abych se dostala do té správné pubertální nálady. A měla jsem šťastnou ruku!
V září s hous.enkou pravidelně jezdíme pracovně do
Olomouce, ale vždycky si vyšetříme i nějaký ten čas na samotné město. Olomouc
máme totiž tuze rády. Orloj s dělníky, želvu na náměstí i mariánský sloup.
Hlavně ale místní podniky, které nám přirostly k srdci a navštěvujeme je
nostalgicky pokaždé, když nastane olomoucký čas. Nejsem příliš velká fanynka děl na motivy slavného románu/příběhu, když už po takovéto knize sáhnu, musím mít nějakou jistotu. Jistota číslo jedna je autor, kterého mám ráda. Tak to bylo např. s Kusem temnoty Margareth Atwoodové. Jistota číslo dvě jsou recenze a čtenářské komentáře od lidí, jejichž úsudku si vážím. Tak to bylo třeba s Pýchou, předsudkem a zombie.
Sem tam se ale zklamu/ jsem zklamána. A tady je seznam
hříšníků, kteří kazí klasiku.
Postmoderna stále vládne (knižním) světem, takže míchání
žánrů a různé literární výpůjčky jsou stále populární. Dnes se chci trochu
rozepsat o knihách, které mají hlavního hrdinu či hrdinku půjčenou z klasické
literatury.
Jako u všeho, i literární výpůjčku to lze udělat dobře nebo špatně. A to bude moje rozlišovací kritérium. V tomto článku se budu věnovat knihám inspirovaných klasikou, které se povedly.
Jako u všeho, i literární výpůjčku to lze udělat dobře nebo špatně. A to bude moje rozlišovací kritérium. V tomto článku se budu věnovat knihám inspirovaných klasikou, které se povedly.
Seth Graham-Smith: Pýcha, předsudek a zombie
O této knize jsem už na blog psala. Jane Austenová a její
nejslavnější román lze za klasiku považovat (nebo alespoň já ji za klasiku
považuji). Přidat zombíky do Pýchy a předsudku byl krok odvážný, skoro až
svatokrádež. Ale rouhání i odvaha se vyplatily a tato variace je výborná a
vtipná. Druhý pokus s románem Austenové se tolik nepovedl. Rozum a cit amořské příšery postrádá absurditu prvního díla, kdy se scény se zobmíky
objevovaly v nezměněných scénách Austenové. Rozum, cit a mořské příšery už
je více tvůrčí a méně austenovský, a to je právě ten problém.
Další povedenou inspirací Pýchou a předsudkem je kniha
slavné autorky detektivek P. D. Jamesové Smrt přichází do Pemberley. Jamesová
využila svůj talent na psaní kriminálek a ukázala, jak mohl vypadat život
Elizabeth a pana Darcyho po svatbě.
Milan Kundera: Jakub a jeho pán
Kundera je výborný spisovatel, takže jeho variace na
Diderota nemohla dopadnout špatně. Vlastně osobně mám Kunderův přepis Jakuba Fatalisty raději než původní Diderotův román. Hlavním důvodem je Kunderův humor,
který v Diderotově knize chybí. Ovšem, že Diderot nechtěl napsat
humoristický román, ale co naplat. Já fandím Kunderovi.
Moderní variace na provařené pohádky se povedla opravdu
hodně. Cunningham je mistr svého řemesla a pohádky pojal po svém. Nepřidal do nich
realitu, jak by se dalo očekávat a jak už také několik spisovatelů udělalo (např.
Jitka Přikrylová). Naopak, magii nechal, jen se podíval za hranici „žili
šťastně až do smrti“. Nic není ideální a občas šťastný konec pro princeznu
znamená něco jiného než šťastný konec pro prince. Vztahy jsou zkrátka složité i
v pohádkách.
Terry Pratchett si rád a hodně půjčoval z klasiky náměty,
postavy i celé příběhy. A protože to byl výborný autor fantasy žánru, jsou jeho
variace na Shakespeare a Fausta (Erik) nejen podařené, ale tyto knihy patří i
mezi nejlepší díly Zeměplochy. Maškaráda je inspirovaná Fantomem opery, jen
hlavní hrdinka není drobná, talentovaná dívka, ale poněkud objemnější
talentovaná čarodějka. Soudné sestry ukazují, jak to taky mohlo skončit s Macbethem,
kdyby tři čarodějky byly hodné, a Erik si dělá legraci z Fausta.
Margareth Atwoodová: Kus temnoty
Na aktualizaci Shakespearových her vznikl dokonce celý
projekt. Kus temnoty je variací Margareth Atwoodové na hru Bouře. I ostatních
Shakespearových her se ujali talentovaní spisovatelé a spisovatelky, takže s čistým
svědomím doporučuji všechna díla z tohoto projektu.
I Češi se inspirovali Shakespearem. Slavný Otčenáškův román
ale odkazuje na Shakespeara pouze názvem a smrtí mladých milenců stíhaných
osudem. Jen místo znepřátelených rodů tu jsou nacisti a Židé a místo dýky jedu
- puška.
Michael Chabon: Konečné řešení
Sherlock Holmes je v současnosti velmi populární
inspirace. Nejen pro film a televizi, ale i pro knihy. Jednou z povedených
variací je ta od Michaela Chabona. Chabon ve své krátké novele neuvádí přímo
jméno Holmes, ale podle indicií je jasné, kdo je ten starý včelař.
Penelopiáda patří do projektu Mýty, o kterém jsme tu měly
celý článek. Homérovo vyprávění se v knize Margareth Atwoodové mění a je
stejně dobré jako antická předloha. Na rozdíl od Homéra se Atwoodová soustředí
na Penelopu a jejího manžela Odyssea upozaďuje. Margaret Atwoodová umí skvěle
vykreslit ženské hrdinky, Penelopa byla vždy jen "manželkou Odyssea"
- v Penelopiádě získává další rozměry. Ve lstivosti se Odysseovi vyrovná, navíc
je i dost chytrá na to, aby svou mazanost skryla. Motiv dvanácti služebných a
jejich chór byl úžasný nápad. Jejich smrt staví jak Odyssea, tak i Penelopu do
jiného světla a chór souzní se starořeckým tématem.
James Joyce: Odysseus
Když už jsem narazila na antiku a Homéra, nelze nezmínit
Joyceho opus Odysseus. Velmi komplikované dílo plné asociací, odkazů, aluzí a
dalších literárních hrátek mnozí (akademici) považují za jedno z nejlepších
děl literatury 20. století. Pro mnohé čtenáře (a togaf se k nim řadí) je
to dílo téměř nečitelné. Putování Ira Dublinem a jeho peripetie všedního dne
jsou variací na Odysseovu pouť do Ithaky. To alespoň tvrdí studie, doslovy a
akademici.
Tímto kontroverzním dílem uzavírám článek o podařených
knihách inspirovaných klasikou. Příště se vrhneme na nepodařené pokusy o využití
slavných literárních hrdinů a dojde i na prznění klasických děl. A co vy? Máte
oblíbenou předělávku klasiky? Nebo naopak tuto formu literatury nevyhledáváte?
PS: Obrázky jsem si vypůjčila z http://www.marieclaire.cz a http://www.denofgeek.com
PS: Obrázky jsem si vypůjčila z http://www.marieclaire.cz a http://www.denofgeek.com
Poslední prázdninové pondělí je tu, což pro mě znamená poslední
týden, kdy si ráno v MHD sednu, protože není narvané k prasknutí dětmi
školou povinnými, studenty a jinou mladou verbeží. Naštěstí to také znamená, že
končí poslední letní měsíc a moje naděje na ochlazení se stávají reálnými. A
jak jsem strávila víkend? Trpěla jsem vedrem a užívala si grafické orgie s Illuminae.
Slyšeli jste o Aktech Illuminae? Pokud ne, tak to hned napravíme.
Pondělí obvykle patří přehledu mého uplynulého čtecího týdne. ALE. Ale nějak nečtu...řekněme, že je to tím počasím. Nebo letní leností. Přečetla jsem dvě knížky na naši srpnovou čtenářskou výzvu, ale nechci se opakovat, tak si na mé postřehy o Jamesi Bondovi a Vánocích v červenci musíte pár dní počkat. Naštěstí letní únava se netýkala mých uší, proto vám přináším jednu recenzi skvělé audioknihy. Tak tedy vzhůru do Kábulu.
Počasí se sice umoudřilo, ale moje čtecí lenost přetrvává. Obávám se, že ani hous.enčin lék v podobě postapokalyptické young adult mi nepomůže. Pokusila jsem se oživit svůj literární život návštěvou výstavy posledního laureáta Nobelovy ceny za literaturu. Ani Bob Dylan nepomohl. Ale udělala jsem si roztomilou fotku, dala by se nazvat spolupráce Dylan&togaf. Pojmenovala jsem ji "Pražští turisté sedí na Manhattanském mostě". A takhle já se tu bavím...
















