Konečně jsem se doslala do pořádného čtecího tempa. Tak si užijte dnešní článek, protože příští pondělí se budete muset obejít bez něj. Ale nebojte se, vynahradím vám to. Ještě nevím jak, ale bude to určitě stát za to.
Všechny tři dočtené knihy z dnešního článku jsem měla půjčené z městské knihovny. Po delší pauze, kdy jsem četla převážně knihy ze své domácí knihovničky, se vracím do náruče městské knihovny. Nějak mě pomalu opouští touha vlastnit knihy (možná je to jen záchvat a brzo dokoupím všechny knihy, nad kterými teď krčím rameny). Knihovna, ve které pracuji a která byla dlouho zásobárnou mého čtiva, má momentálně jisté problémy, takže musím ke konkurenci. Pomalu si zvykám na čekání na splněnou rezervaci, za kterou se platí. Od mým mladých let a okresní knihovny na maloměstě se toho hodně změnilo. Ale jak říkám, zvykám si a průkazku do knihovny si zase prodloužím.

Tak teď už víte, jak moc je pro mě knihovna důležitá, můžeme se zaměřit na to, jaké knihy v ní mám. Při stěhování od rodičů jsem u nich nechala většinu dětských knih, všechny ty pohádky a příběhy o dětech a zvířatech. Naopak jsem jim vybrakovala klasiku ze Slunovratu. Němcová, Klostermann, Jirásek, Světlá a další pilíře české literatury mi už pár let říkají paní. Neleží jen tak, většinu jsem opravdu (z donucení profesorů) přečetla. Převážná část mé knihovny se ale skládá z překladových knih. Nejsem velký fanda české literatury (fantazy a sci-fi má ovšem čestnou výjimku).