Nestíhám... po čtrnácti dnech dovolené jsem se vrátila do práce a kromě zahlceného stolu, mám i plnou mailovou schránku a další asi tisíc povinností spojených s prací. Nebo s blogem. Zkrátka na čtení a psaní není moc prostor, takže dnešní článek bude asi jen stručný.
I ve světě se urodilo pár zajímavých
knih. Většinou jde o knihy mým oblíbených autorů, to ale neznamená, že
mě nepřekvapily a že vy byste je měly minout!
Velké maličkosti: Jodi Picoultová
O
rasismu v USA se toho hodně napsalo a evidentně by se mělo psát
dál. To, co Jodi popisuje, je hodně smutná realita. Žádné lynčování, ale
každodenní ponižování. Po předešlé knize Jodi Picoultové s názvem Čas
odejít je nová kniha opět bezvýhradně výborná. Žádné nadpřirozeno, jen
obyčejná ženská a nespravedlivý svět.
Uplynulý týden byl bohatý na zážitky, tudíž byl chudý na knihy. Jednoduchá rovnice, kterou zvládnu vypočítat i já. Naštěstí mi můj mozek neustále zajišťuje nečekané okamžiky na čtení. Tak třeba v pátek si jdu k zubaři a v čekárně se dozvím, že jsem se spletla o měsíc. Naštěstí jsou zdravotní sestřičky laskavé osoby (ano, znám jich hodně, tak je tu nemůžu kritizovat), takže mě z čekárny nevyhodila. Získala jsem tak hodinu na čtení Královského gambitu. A kniha je dočtena. Ve čtvrtek se chystám na oční, pro jistotu si s sebou beru Korespondenci V+W. O výsledku vás budu informovat příští pondělí. A teď už ke knihám.
První červen je
ve znamení dětí. My jsme Den dětí slavily kreslenými knihami a knihami s barvou
v názvu. Tentokrát naše vybrané knihy byly spíše o formě než obsahu. Kreslená
kniha je velmi obecný termín a každá jsme si ho vyložily po svém, hous.enka
sáhla po komiksu, togaf po knize, ve které výrazně převládají ilustrace. Kniha
s barvou v názvu nás obě zavedla do tlumených odstínů (a ne 50 odstínů šedi
jsme si nevybrala ani jedna, i když togaf si šedou zvolila). A teď už rovnou ke
knížkám.


