Zdravím vás u pondělního článku! Uplynulý týden byl nabitý událostmi a dobrým jídlem. A došlo i na knihy, takže se opravdu máte nač těšit. Budou i fotky!

Nemám žádnou ilustrační fotku k minulému týdnu, tak vám sem dávám fotku svojí kočky v jejím pelíšku (původně křeslo na čtení, jediné křeslo v bytě...). 

V uplynulém týdnu jsem víc času než nad knihami strávila nad filmy. A seriály a dokonce došlo i na jeden divadelní záznam. Dokonce jsem doposlouchala první audioknihu letošního roku.

Tady by měla být fotka mého adventního věnce. Protože to se přece hodí, že? Včera byla první adventní neděle. No tak místo toho tu máte fotku jednoho anglického zákoutí. Zaletěla jsem si na prodloužený víkend do Anglie.

Uplynulý týden byl vyčerpávající. Doufala jsem, že si oddechnu o víkendu, ale ani to se nestalo. Takže mám pocit, že potřebuju dovolenou. A co mě tak vyčerpalo? Běh...

Přežili jste všechny vtipné obrázky, hlášky a humor na téma čarodějnice? A všechny otázky, vtípky a pomrkávání ohledně líbání pod třešní? Já ano, i když bylo náročné zůstat při tom zdvořilá. Naštěstí jsem za ty roky trénovaná. Jinak jsem si ale volno užila, jezdila jsem po Česku a podařilo se mi zmoknout v Písku a promrznout v Havlíčkově Brodě. Tentokrát jsem se ani neztratila v Kunratickém lese! Možná to bylo dáno tím, že jsem běžela po vlastních stopách. A díky tomu ježdění a chození a lenošení jsem stihla přečíst pár dobrých knih. A jednu jsem si i koupila. To je u mně věc nevídaná, knihy moc nekupuju. Takže nadcházející svátek knihomolů Svět knihy se mojí peněženky nedotkne. Jsem velmi disciplinovaná.

Můj uplynulý týden se hodně podobal tomu hous.enčinu. Jednak proto, že jsme některé dny trávily spolu, a pak také tím, že máme podobné zájmy. Takže jsem s ní absolvovala laser game, kde jsem totálně selhala. Moje neposkvrnění videohrami a pacifismus se projevily v plné síle. Ale zase jsem si spravila náladu na Kupkovi. Na rozdíl od hous.enky jsem vyloženě abstraktní typ. A Kupkovy abstrakce jsou výborné, zvláště řekněme ve střední části výstavního prostoru. Ke konci (výstavy i života) se jeho tvorba na můj vkus až příliš zjednodušila. Bohužel jsem neměla čas jít na výstavu v méně frekventovanou dobu, tak jsem si vystála půl hodinovou frontu před galerií. Zase jsem se ale mohla pokochat absurditou místního strážce pořádku. Jeho věta "s batohy se do sálu nesmí a šatna už je plná" je jako vystřižená z Hlavy XXII. Naštěstí se ukázalo, že byl špatně informován. Šatna plná nebyla. Kromě střílení a duchovní potravy jsem se v sobotu vydala i na procházku zmrzlou krajinou. Bohužel v blízkosti Prahy není sníh, takže z rozhledny Pepř byl vcelku jarní výhled. A přitom všem jsem stihla i číst.

Dala jsem si menší blogerskou dovolenou. A nejen blogerskou i čtenářskou. Vyrazila jsem do Španělska, toulala se po Madridu a pak cvičila tai-či. Na čtení čehokoliv kromě průvodce nebyl čas. Musím vám o Španělech prozradit jednu informaci, kvůli které je hous.enka nemá moc ráda. Většina Španělů nemluví anglicky. Vůbec. Ale to mně naopak nevadí. Taky nejsem zrovna odborník na angličtinu. Navíc jsem se naučila pantomimicky objednat pivo a důvěřovat číšníkům, že mi vyberou dobré jídlo. Kromě restaurací, kde jsme ochutnávaly místní speciality (třeba vařenou prasečí krev nebo smaženou prasečí kůži), jsem se zamilovala do místní tekuté čokolády. A to jídlo nebylo vždy takhle hnusné, takové mořské plody a sangrie stojí za všechnu prasečí kůži, kterou jsem snědla (jeden kousek, protože mě ve školce naučili nejdříve ochutnat, než prohlásím "fuj"). 

Zdravím vás po čtrnácti dnech. Dala jsem si menší pauzu s psaním proto, že jsem se zahloubala do sedm set stránkového románu Haruki Murakamiho. Ale už jsem se jím prokousala téměř na konec a navíc jsem měla o víkendu spoustu času na čtení. Díky Českým drahám, který mi zrušily spoj, jsem se nevypravila na Vysočinu, ale vrátila jsme se do postele a četla dětské knížky, které mám v plánu věnovat svým kamarádům s dětmi. Jen bych pro příště uvítala, kdyby ČD zrušení vlaku oznámili dřív, a nenechali nás čekat dvě hodiny ve vymrzlé hale. Nebo kdyby na informacích opravdu podávali informace. Takhle jsem tam "zjistila", že další spoj pravděpodobně nepojede. Samozřejmě nakonec jel. Beze mě. Takže jsem si v sobotu cvičně vstala ve 4:40, zajela si na hlavní nádraží, dvě hodinky si ve stoje četla Respekt před odjezdovou tabulí. Čtení jsem prokládala občasnou kontrolou zpoždění vlaku, které utěšeně narůstalo. A po dvou hodinách jsem si přečetla oznámení "spoj zrušen". Doufám, že závadu na trakčním vedení se podařilo odstranit. A jaký jste měli víkend vy?

Stejně jako hous.enka i já zřejmě trpím spavou nemocí. A můžu vám říct, že to čtení moc neprospívá. Když navíc víkend strávíte s ženskou částí svého příbuzenstva, tak na tu knihu vzpomínáte s jistým sentimentem. Ženské v naší rodině jsou neskutečně ukecané. A migreničky nebo těhotné, takže všechen alkohol zbyl pro mě! Jo, taky jsem migrenička, ale jak by řekla hous.enka, jsem i pankáč. Víno mi nikdo a nic nebude upírat. 

Minulý týden jsem objevila novou kouzelnou kavárnu. Jmenuje se Ježkovy voči a místo klasických židlí si zde můžete posedět na sedačkách z tramvaje, letadla nebo vlaku. A protože moje blogová kolegyně je také milovnicí kaváren, půjdeme ji dnes prozkoumat společně. Jsem si jistá, že vám v pátek podá podrobnější informace.
Ale nemyslete si, že se jen flákám po kavárnách. Kdepak, občas se taky flákám doma. Třeba sobotu jsem téměř celou proležela s migrénou a poslouchal audioknížku (opravdu výborný vynález). V neděli jsem ale udělala něco pro svoje zdraví. Vyrazila jsem na kolečkové brusle. Možná vám to došlo už z článku, který jsem psala minulý týden o svých vodáckých eskapádách - nejsem příliš zdatný sportovec. Abych se při sportovních výkonech nečervenala až na záda, říkám sama sobě, že díky mému mizernému výkonu se třeba někdo cítí líp. Například ta slečna, co ujela moji klasickou osmikilometrovou trasu dvakrát ve stejném čase jako já.

V červnu jsem pokořila bod naší čtenářské výzvy, který zněl jednoduše: audiokniha. Vybrala jsem si první díl trilogie Milénium od švédského autora Stiega Larssona. Na tuto trilogii mám vzpomínky hluboko vryté do paměti. Jednak je příběh týraných žen velmi sugestivně napsán a druhak jsem trilogii četla v době, kdy jsem se měla učit na státnice. Od té doby uplynulo už pár let a já mám Milénium stále ráda.

Nebudu vás napínat, v uplynulém týdnu jsem přečetla jen jednu jedinou knihu. Ale zase byla emocionálně výživná. Tak se na ni podíváme, ne?

Neal Shusterman: Smrtka

Anotace z cbdb: Svět bez hladu, nemocí, válek, bídy. To vše se lidstvu povedlo. Zvítězilo dokonce i nad smrtí. Scythové jsou nyní jediní, kdo může ukončit jakýkoliv život a je jim přikázáno tak činit s cílem udržet objem populace pod kontrolou.  První část strhující nové knižní série od Neala Shustermana, autora čtenářského hitu Bez šance. Ve světě budoucnosti lidstvo zvítězilo nad nemoci, stárnutím a nakonec i nad smrtí. Nikdo neumírá a Zemi hrozí přelidnění. Jedinými, kdo může ukončit život, jsou tak „smrtky“. Dva mladí lidé, Citra a Rowan, jsou vybráni, aby se stali učedníky tohoto řemesla – což je role, po níž ani jeden z nich netouží. Musí si osvojit „umění“ brát život, a přitom mít na paměti, že když se jim to nepodaří, mohou vlastní život ztratit. Okolnosti je postaví proti sobě a brzy je jasné, že pokud jeden z nich vyhraje, druhý musí zemřít… Za dokonalý svět je třeba zaplatit vysokou cenu.

Uplynulým týden jsem si vynahradila laxní začátek roku. Četla jsem a poslouchal knihy jako o život. Ano, audioknihy jsem si loni zamilovala a toto poblouznění stále trvá a dalo by se říci, že sílí. O víkendu jsem opět poctila svou návštěvou oblíbené Divadlo v Dlouhé, volba padla na hru s literárním tématem - Shakespearova dramata.

 

Pokračovat ve čtení

Dnes vám přináším svůj seznam přečtených, nedočtených a rozečtených knih netradičně ve čtvrtek. Obvyklý pondělní raport jsme nahradily našimi postřehy o Humbooku. A protože je Humbook festival pro mladé (tedy young adult), přečetla jsem dvě knihy pro mládež. Abych se dostala do té správné pubertální nálady. A měla jsem šťastnou ruku!