Martin na bílém koni sice nedorazil, ale můj pondělní článek ano! A místo sněhu si dejte skleničku svatomartinského vína, martinský rohlíček nebo svatomartinskou husu. Anebo se nacpěte vším s přízviskem svatomartinské, jako já. Kromě knih se v dnešním článku budeme věnovat i divadlu. Konkrétně Národnímu divadlu a dvěma hrám na motivy knih, které jsem četla a které mám ráda. Tak dobrou chuť, nebo na zdraví a jdeme do divadla.

Knihou na únor se v čtenářském kroužku čbdb stala kniha Pianista. Já jsem z toho velkou ranost neměla, protože jsem hlasovala pro jinou knihu. A Pianistu jsem viděla zfilmovaného. Nakonec jsem ale po přečtení nadšených komentářů i já sáhla po této útlé knize. Při čtení se mi vybavovaly scény z filmu a Wladek měl stále ušlechtilou tvář Adriana Brodyho. Fotografie uprostřed knihy mi tuto romantickou představu trochu pokazily, ale to nic nemění na tom, že kniha stojí za přečtení, i pokud už jste viděli film.

Dnes bude článek o mých (do)čtených knihách trochu okořeněn absurdním humorem. Neměla jsem totiž čas číst a důvodem byl Maratón Dvaadvacítky.

Po velikonočním sakrálním čtení se vracím ke světským knihám. Dnes bude řeč o třech komiksech, sci-fi a dojde i na historii. V uplynulých dnech jsem měla šťastnou ruku, takže až na drobné zklamání z poezie jsem si vybrala výborné knižní kousky. Tak jdeme na to, třeba i vám přijde některá z mých knih k chuti. 

jaz: Opráski sčeskí historje f koztce

anotace z cbdb: Fanošuci a fanošučki POSOR! Všechny díly oblíbeného komixu nyní v jedné velké knize! Přehledně chronologicky seřazené a doplněné krásnou a vkusnou mapou české historie. Můžete se těšit na oblíbené postavičky … Libunu, Cilira s Metudem, Odce vlazti, Huza, Zmikunda, Gulema a mnoho dalších.
Už mi došly síly a nemohla jsem déle odolávat volání této knihy. A tak se i já můžu hrdě chlubit vlastním výtiskem Oprásků sčeskí historje f koztce. Jedná se o souborné vydání čtyř dílů Oprásků sčeskí historje. I když ne tak docela, některé stripy chybí (bohužel mezi ně patří i můj milovaný „pro Rusáky dobrý“) a některé jsou naopak dodány (označené jsou jako „bonus“, v různých pravopisných variantách). Takže teď vyvstává otázka. Mám si pořídit i předchozí díly? Otázku zatím nechávám otevřenou, pokud máte radu, klidně raďte (a pokud mi chcete věnovat knihu, směle do toho, nic nedejte na to, že právě neslavím svátek, narozeniny, den žen, dětí a nejsou ani Vánoce. Buďte originální, podarujte mě knihou jen tak!).

Brian Posehn, Gerry DUgan, Reilly Brown: Deadpool - Draculova výzva

anotace z cbdb: Drákula si vybral nevěstu: sukubí královnu nemrtvých. Jeho sňatek s ní má ukončit eóny konfliktů a přivést svět monster pod jeho nadvládu. Má to ale jeden háček: k nalezení své nevěsty si najal Deadpoola. A náš starý neposeda Wade se pustí do vykopávání Drákulovy dlouho zakopané vyvolené jako psychotická verze Indiany Jonese. Tentokrát jde o všechno i jen o něco a občas i o úplné prdlajs. Jak se Deadpoolovi pod nohy pletou teleportující se zabijáci, řecké legendy a lovec upírů Blade, začíná být jasné, že ne každý je nesvatému manželskému svazku nakloněn. A když se pak Deadpool s nastávající nevěstou setká, rozklepou se kolena i jemu. A co teprve, až narazí na Nočního vlkodlaka a nejdoslovněji pojatou Fatální čtyřku všech dob. Když se pak rozpoutá obludná bitva monster, na stole zůstane ležet jediná otázka - jak daleko Wade zajde, aby svůj úkol splnil?
Deadpoola mám moc ráda, zvlášť jeho hlášky. A bláznivý humor, s kterým přistupuje ke všem svým problémům. Cynik s šibeničním humorem. Tak si představuji prince na bílém koni (snad jen s tváří Ryana Reynodse v civilu). V tomto komiksu Deadpool přijme práci od samotného hraběte Drákuly, který už nežije v Transylvánii, ale v New Yorku. Inu dnešní velkoměsto je krvavé a nebezpečné místo, kam se hrabou rumunské hvozdy (a togaf to může prohlásit, neb oboje viděla na vlastní oči). Deadpool má hraběti přivést nemrtvou snoubenku. A samozřejmě se to celé zvrhne v bitvu epických rozměrů. Mytologické postavy umírají jak na běžícím pásu a Deadpool si to užívá. A užívá si i (nebo lépe "s") Draculovou nastávající. Tenhle díl byl perfektní a určitě se časem dostanu i k dalším.

Gary Russell: Doctor Who - Generace Velkého třesku

zkrácená anotace z cbdb: Dokážete si představit, jak všechny překvapí, když se v sydneyské zátoce otevře časový portál. A taky si dokážete představit, jak je vyvede z míry, když vedle Harbour Bridge dosedne ohromná pyramida, která nevhodně zaclání Port Jackson, a navíc vyzařuje čirou energii. Dokážete si představit úlek v jejich tvářích, když sem dorazí gangster Cyrrus Guča, profesor Jaanson a mimozemská nájemná vražedkyně Kik Zabiják, aby zářící pyramidu obsadili. A nakonec si asi dokážete představit, jak všechny vyděsí, když jim těsně v patách dorazí skupina podvodníků chystajících se provést svůj zatím nejodvážnější husarský kousek.
V rámci příprav a těšení na novou sérii Doctora Who jsem si přečetla jednu z jeho knižních anabází. Generace velkého třesku je druhým dílem trilogie Kroniky Půvabu. Pokud si vzpomínáte, první díl s názvem Královská krev mě hluboce zklamal. S radostí v srdci vám oznamuji, že druhý díl je výborný. Ne tak jako seriál, ale v rámci knižního univerza se řadí mezi jedničky. A po dočtení mám neodolatelnou chuť navštívit Austrálii. 

překlad: Vlasta Hilská: Verše psané na vodu

Pro Japonsko mám slabost a japonská poezie mě umí okouzlit, ale musím na ni mít tu správnou náladu. To se bohužel teď tak úplně nepodařilo. Melancholické verše se k mojí rozjuchané náladě moc nehodily. Objektivně musím říct, že básně jsou moc dobré. Jen jsem si je prostě neužila, tak jak vím, že bych mohla. Asi se k této sbírce časem vrátím. Jsem si jistá, že smutek a melancholie se do mého života opět (brzy) vrátí.

Jiří Šulc: Dva proti Říši

anotace z cbdb: Dne 27. května 1942 byl v Praze proveden atentát na SS-Obergruppenführera a generála policie Reinharda Heydricha, třetího nejvyššího nacistického představitele po Hitlerovi a Himmlerovi. Heydrich bezprostředně po svém nástupu do úřadu zastupujícího říšského protektora nastoluje vládu teroru proti obyvatelům. V reakci na novou vlnu poprav a ve složité politické situaci se exilová vláda v Londýně a její zpravodajská služba odhodlají k odvážnému plánu - v několika skupinách jsou v protektorátu vysazeni parašutisté. Dva z nich tvoří skupinu Antropoid: Josef Gabčík a Jan Kubiš. Atentát se málem nezdaří, Heydrich je vážně raněn. Okamžitě se rozbíhá obrovská pátrací akce. Když o týden později Heydrich umírá, nařizuje Hitler jako odvetu likvidaci Lidic. Na základě udání Karla Čurdy je ráno 18. června 1942 obklíčen kostel sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, kde se skupina skrývá. Odpor hrstky mužů trvá několik hodin, výsledek je nevyhnutelný. Kubiš s dvěma dalšími padne při obraně kostela. Zbývající čtyři, mezi nimi Gabčík, uvěznění v zaplavované kryptě a již bez munice, volí sebevraždu. Dva proti Říši je historický román založený na podrobném zkoumání pramenů a literatury. Popisuje scénu domácího odboje stejně jako exilovou vládu, výcvik parašutistů v Anglii, přípravu atentátu, okolnosti i situaci po něm. Nevyhýbá se líčení soukromého života hrdinů. Poskytuje realistický obraz o strukturách německé moci, zabývá se vyšetřovacími postupy gestapa. Kromě známých faktů obsahuje i řadu nedávno publikovaných či málo známých skutečností. Román, který zaujme strhujícím dějem i výbornou psychologií postav, nabízí stále inspirující příběh o skupince statečných vojáků, jednom diktátorovi, zradě, smrti a svobodě.
Parašutisté z druhé světové války jsou (asi nejen moje) velké potěšení. Ono se v našich (novodobých) dějinách nenajde zase tolik událostí, na které můžu být čistě vlastenecky hrdá. A Dva proti Říši jsou ještě literárně velmi dobře zvládnutí. Propojování děje z odboje a gestapa je výborný nápad. A psychologické prokreslení postav je tak akorát barevné, abyste postavám rozuměli, a zároveň jsou charaktery uvěřitelné. Statečnost některých postav byla dechberoucí, zrada těch druhých…no jak se říká, byla to těžká doba, a kdo ví, jak bych se zachovala já. Ale stejně Čurdu s Gerikem nesnáším. Výborná knížka o šílené době a statečných lidech.

A malé audio okénko:

Mám rozposlouchané dokonce dvě audioknihy. Pět malých prasátek od Agathy Christie, kterou namluvil Jiří Hanák, a opět je to moc dobré. Tentokrát mám ale drobnou výtku k překladu, překládat čistě anglická jména je v takovéto knize zbytečné a věta typu "byl tam Harry, John a Jiří" trhá uši. 

Mou druhou knihou do ucha je momentálně Mortdecaiův záhadný případ s knírem. Budu se opakovat, ale vážně mě audioknihy nadchly. A mám asi štěstní na dobrý výběr. Mortdecai v mluvené podobě je mnohem lepší než předchozí dvě knihy, které jsem četla v klasické tištěné formě. A mnohem lepší než stejnojmenný film.

Hezký zbytek týdne a pokud u vás sněží tak si to užijte. Vězte, že v Praze je jedna knihovnice, která vám ten sníh nepokrytě závidí! 

Dvanáctileté židovky a Osvětim. Asi je jasné, že kniha bude smutná a depresivní a plná ošklivých situací. A opravdu. Ještě tu máme pana doktora, zvrhlou stvůru, která nakonec ani nebyla potrestaná. Co ten člověk dokázal vymyslet a realizovat je opravdu neskutečně zvrhlé a odporné a strašidelné.

Ta lyrická intenzita z anotace mi popravdě prvních sto stran pila krev. Takovéto bezúčelné tlachání o ničem…nešlo o to, že by si holky tímto způsobem ulevovaly od pekla všedního dne, šlo pouze o stylistický postup. Dokonce i vím, co tím asi autorka sledovala – kontrast mezi lyrickými nadoblačnými popisy a krví a zrůdností koncentračního tábora. Ale na mě to prostě působilo ucouraně a odpuzovalo mě to. Lyrické postupy vyprávění Affinity Konar přiřkla mladší z dvojčat Staše, té která miluje nože a připadá si jako horší část dvojčecího celku. Perla je sice tanečnice, ale praktická a i její způsob vyprávění je prozaičtější. Ano, Perlu jsem měla raději. 

Nicméně pak přišly ty čtyři osudné stránky. Ty, u kterých jsem brečela tak moc, že to ani moje řasenka nevydržela. A ty stránky patřily Stašinu hlasu. Na sto stránkách jsou desítky příkladů sesterské oddanosti a lásky, pouta mezi identickými dvojčaty jsou popisována jako něco zázračného, tajemného a krásného. A pak to najednou není. Staša je sama a trpí. A bolest, i když popsaná lyricky, proniká do mého cynického srdce. 

Krutost Mengeleho a celé nacistické ideologie se postupně víc a víc dostává do popředí. I hrdinství a utrpení ostatních vězňů i pečovatelů a bachařů. Konar moc dobře vystihla míru utrpení. Někdy se dějí tak šílené věci v tak vysoké koncentraci, že kdyby popsala všechny, ztratí utrpení svůj důraz. Sem tam náznak, zlomené nohy, krev, horká voda v uchu, kastrace vlastního sourozence…je to působivé.

Hodně zajímavé bylo i osvobození Osvětimi. Ruské tanky přijely a odjely a vězňové jsou sice volní, ale co dál? Jídlo není. Oblečení není. Ne všichni Poláci jsou humanisté…Opravdu výborně popsaný chaos posledních týdnů války. 

Michling mě tedy neokouzlil tolik, jako jiné čtenáře, ale dokázal mě rozplakat. Což je přesně ten důvod, proč nerada čtu válečné romány. Naposledy jsem brečela u Zlodějky knih. A víte, kdy se odehrává? Během druhé světové války…

PS: Tentokrát se obálka Odeonu opět hodně povedla, vlčí máky mají pro Perlu a Stašu zláštní význam...