Velikonoční svátky se blíží do finále, ať už jste si zcela ateisticky užívali volné dny nebo je oslavili v duchovním rozjímání. Mám pro vás připraveny minirecenze zbývajících dvou dílů série Biblické ženy od americké autorky Francine Riversové. Čeká nás hříšnice i světice.

 

Bat-šeba: žena zapovězená

 

Marie: žena statečná

Poslední díl série o ženách z Ježíšova rodokmenu je o Marii. Ano, o TÉ Marii. Tento díl byl hodně smutný. A jiný než předešlé příběhy. Po Marii se nechce, aby se kála a byla pokorná. Zvlášť druhá polovina novely vypráví o Mariině utrpení. Tolik si přeje, aby lidé poznali, že to Ježíš je Mesiáš. Prosí Boha, aby nechal lid prohlédnout a její syn se stal králem Izraelitů. Čtenáři na rozdíl od Marie vědí, co se stane, až se Ježíš prohlásí za božího syna. Marie čeká velkolepé osvobození od Římanů a místo toho ji čeká sledování synova ukřižování. Velký důraz je kladen i na Mariino dumání o vlastním mateřství. A moc se mi líbilo popsání vztahu mezi Marií a Josefem. Nově se kromě promluv Boha (tištěné kurzívou) objevují i ďáblovy řeči (tištěné tučně). Smutné zakončení série, ale zároveň mi na něm nejméně vadil náboženský kontext.

Po dočtení všech dílů si stále nejsem jistá, pro koho je tato série psána. Asi ji ocení věřící křesťané. Až na poslední díl by mohli být spokojeni i Židé. Ale literárně nejde o žádná veledíla. Snad jen Marie je o něco lépe napsaná. Nicméně jde o krátké novely, každý díl má okolo 120 stránek, takže pokud si chcete udělat vlastní názor, moc času vám četba nezabere. Já osobně jsem díky českým drahám zjistila, že přečíst jeden díl trvá plus mínus tři hodiny.

Veselé Velikonoce!

Francine Riversová: série biblické ženy

Anotace z cbdb: Toto je pět románů o ženách z rodokmenu Ježíše Krista. Byly to ženy z Blízkého východu, které žily ve starověku, a přesto lze jejich příběhy aplikovat na naše životy a problémy, jimž čelíme v dnešní době. Často žily na hraně. Měly odvahu. Riskovaly. Jednaly nečekaně. Vedly smělý život a občas dělaly chyby – velké chyby.
Žijeme v těžké době plné problémů, kdy miliony lidí hledají odpovědi. Tyto ženy nám ukazují cestu. To, co se od nich můžeme naučit, lze použít i dnes, ačkoli žily před několika tisíciletími.

Támar: žena za závojem

Díky Támar jsem se k této knižní sérii dostala. Totiž Támar je ta holka, kterou pohanil slavný Ónan (jinak také můj starozákonní oblíbenec). Támar provdali, v novém domově ji šikanovali a týrali. Pak ovdověla a podle zákona se měla provdat za bratra svého mrtvého muže, aby mohla porodit syny. A tím bratrem byl Ónan. Synové se nekonali a Ónanovo jméno se stalo synonymem hříšného (jak pro koho) potěšení. Ónan byl totiž už ženatý a jeho první žena ho trochu vyděsila slovy, že je Támar prokletá a tudíž by s ní raději neměl souložit (docela chytrá žena, že?). Támar byla potupně poslána do otcovského domu a měla čekat, až nejmladší bratr jejího mrtvého manžela dospěje. Ale ten ji v dospělosti odmítl. Tak se Támar převlékla za prostitutku, svedla tchána a otěhotněla. Otce dítěte odmítla prozradit, a tudíž měla být zabita. Ale jak už to v pohádkách bývá, její odvaha a víra v Boha byla odměněna. Támar došla svého happy-endu. Tato žena měla pohnutý osud a já s tou nebožačkou soucítila. Ani náboženský nádech knihy mi moc nevadil. Není to žádné veledílo, psané je to opravdu jednoduše a popisně, ale novelka se čte rychle a tak jsem se rozhodla vrhnout se i na další díly série.

Rachab: žena za zdí

Druhý díl série Biblické ženy mě poměrně hodně štval. Rachab byla, řečeno biblickou hantýrkou, nevěstka krále Jericha. Ukryla izraelské zvědy, protože věřila v Hospodina. A že teda Rachab věřila! Takovou fanatičku, aby člověk pohledal. Ale Rachab není ten důvod, proč jsem se u čtení rozčilovala. Spíš mě štvala autorka. Pro koho jsou knihy určené? Pro dospělé jsou psané příliš pohádkovým stylem. Ona Bible není zrovna realisticky sepsané dílo, ale díky metaforám a jiným literárním hrátkám působí mysticky. Tento příběh se bez tajuplných metafor obešel (že by Francine Riversová psala pro naši hous.enku?). Takže by se dalo usuzovat, že je příběh určen dětem, k seznámení s jednou biblickou postavou. Jenže opravdu je příběh o tom, jak Bůh povraždí všechny obyvatele města jen proto, že nejsou „vyvolený národ“, vhodný pro děti? Možná pro ty židovské či křesťanské ano. Ale dozvěděla jsem se i něco nového, např. že Hospodin nechal v rámci jedné ze sedmi egyptských ran povraždit prvorozené děti. Do teď jsem žila v domnění, že na vraždy dětí byl specialista Herodes. Inu, Bůh je všemocný. Amen.  Celý příběh se točí kolem toho, že Hospodin určil Jericho svému vyvolenému národu, takže současné obyvatele Jericha (i děti) odsoudil k smrti. A víte, co udělal vyvolený národ s Jerichem? Nic. Bylo to totiž prokleté město a zlato a drahé kovy, které zde nalezli, odevzdali do pokladnice Boha. Po druhém díle série Biblické ženy mi křesťanství přestává dávat smysl.

Rút: žena z Moábu

Pohanka Rút si vzala Žida, který umřel dřív, než ji stihl obdařit syny (ach to biblické vyjadřování), tak se Rút spolu s tchyní Noemi vrátí do Betléma. Tam obě ženy šikanují, až se s Rút ožení bývalý nápadník Noemi a obdaří ji synem, který ovšem podle práva náleží Rútinu mrtvému muži. A pak už s Rút nesdílí lože, protože je o třicet let starší a myslí si, že ho jeho mladá krásná žena nemiluje. Zní vám to jako zápletka z laciné červené knihovny? Pokud ano, tak máte pravdu. Rút: žena z Moábu je biblická romance. Ona je krásná, ale chudá cizinka, nevěří, že by ji mohl mocný bohatý muž milovat. On je starý a zapšklý pravověrný Žid, nevěří, že by ho v jeho věku mohla milovat nejkrásnější žena Betláma, nota bene snacha ženy, která ho před lety odmítla. Zachrání ji před chudobou, obětuje se, ona je nešťastná, ale jako hodná žena trpí mlčky. A pak je tu Noemi. Noemi, která svou snachu pošle bývalému nápadníkovi do postele. Je to přece Boží Zákon! Jo, tahle část série mě bavila. 

Hezký Zelený čtvrtek, užijte si čtyřdenní volno a v pondělí se můžete těšit na zbylé dva díly o Biblických ženách. Čeká nás hříšná Bat-šeba a smutná Marie.