Éric-Emmanuel Schmitt: Deset dětí paní Ming

"Pravda je lež, která se nám nejvíc líbí." (s. 79)
   Říkáte, že chcete vidět tu druhou francouzskou obálku? Voilá:

    Vítám vás u historicky prvního článku v našem čtenářském klubu. Před měsícem jsme se togaf a já dohodly, že do 30 dnů přečteme Armadu a otevřeme jí tak náš dlouhodobý projekt čtenářského klubu, kdy bychom s vámi (a proto budeme rády, když se k nám třeba už příště přidáte) chtěly přečíst a prodiskutovat jednu konkrétní knihu.
     Armadu jsme vybraly z toho důvodu, že jsme obě byly neskutečně nadšené z debutu Ernesta Clinea Ready Player One. Nejen že je totiž RPO skvěle napsaná, má dobrou myšlenku a sympatického hlavního hrdinu, ale hlavně je to knížka přímo nadopovaná naším dětstvím a mládím: filmy, muzikou, hrami. Ač jsme se snažily si to vzájemně nepřiznat, od Armady jsme čekaly podobný zážitek...

     Nakonec se ukázalo, že Armada byla perfektním pokusným králíkem pro náš čtenářský klub, protože naše názory na knihu se diametrálně liší.
     Obě jsme knihu otevřely začátkem ledna. Togaf ji přečetla víceméně během dvou dnů, já jsem nad ní dlouhodobě ležela do včerejška. A protože ji tedy togaf dočetla jako první, pustíme ke slovu nejdříve ji:

Hodnocení togaf

„Mise, při který máš vyhodit do luftu Hvězdu smrti, zatímco na tebe útočí dvě borgský krychle a ty se pohybuješ v poli asteroidů?“ Chápete tu úžasnou směs Star wars a Star treku? To je prostě…uááá!!!

Hodnocení hous.enky

    Musím se k togaf přidat: uáááá! Něco takového jsem dlouho nečetla. A to jakože opravdu dlouho, protože Batmana jsem vzala do ruky naposledy někdy v září při služební cestě do Olomouce (zdravíme Olomouc!). S Armadou jsem na tom byla podobně. Hned zkraje ledna jsem ji poprvé otevřela a nedařilo se mi začíst. Což je naprosto v pořádku, někdy bývají rozjezdy delší. Jenže pak šla Armada na 14 dnů k ledu a velmi obtížně se mi k ní vracelo.
     Myslím, že problém není v tom, jak je kniha napsaná. Srší z toho nápady, narážky i nerdovství od první stránky. Problém - a to naprosto zásadní - mám s popisem vesmírných bitev. A že jich tam bylo! Armada je pro mě ztělesněním toho, proč nechci číst sci-fi knihy, proč nehraju sci-fi hry a proč nesleduju sci-fi filmy.
     Jakože boj mezi emzáka a Zemí? Jakože narážky na vesmírný lodě v seriálech a filmech? Jak mám vědět, jak vypadá Hvězda smrti? Cline příliš spoléhá na to, že jeho čtenáři jsou fanouškové daného žánru. Měla jsem s tím zkrátka ohromný problém a donutil mě to dočíst snad jen ten termín našeho čtenářského klubu (a togaf, která mě příšerně seřvala, když jsem řekla, že to nechci dočíst).
    Dějová linka s nerdem Zackem se mi zamlouvala. Zack je looser, co žije na předměstí úplně obyčejný život se svojí matkou (bez otce, protože ten ze Zackova života záhy zmizel), chodí do školy, hraje hry a pracuje v krámku s hrama. To bylo fajn a podobný základ opuštěného dítěte - samotáře najdete i v Ready Player One. Jenže jakmile Zack upustí klíč na pneumatiky, jde to celé směrem, který se mi nedařilo skousnout.
     Mými oblíbenými postavami jsou Číňan Čchen, který vůbec neumí anglicky a komunikuje jen přes překladač, a Lex, která hackne i vaše analogové hodinky. Dobře napsaná je i postava Zackovy matky, která řeší vážné věci u večeřosnídaní.
     A přidám i citát, který podle mě vystihuje to, proč se mi to tak špatně četlo: "Letky Glaivů prováděly opakované útoky na opancéřovaná vrata zasazená do země, nalétávaly na ně v těsných formacích po čtyřech až pěti a během sestupu je zasypávaly plazmovými bombami." (s. 158) Myslím, že mám despekt k plazmovým bombám. Jo, plazmové pušky, které tak ráda používám ve Falloutovi, to je něco jiného. Bomby mi přijdou strašně abstraktní.
     Takže virtuální svět je pro mě naprosto skvělý zážitek, ale prosím příště upustit od vesmírných válek.


PS: Na koláži vidíte obálku českého vydání, obálku původního (anglicky psaného) vydání, slovenského vydání a poslední je další návrh na americkou obálku.

     Zdravíme Vás ze zasněžené Prahy do zasněžených Čech (eventuálně tam, kde se zrovna nacházíte). Dnes bychom vám rády představily jeden z našich dlouhodobějších projektů, a tím je Čtenářský klub.

    Rády bychom vám každý měsíc nabídly knihu, kterou si v daném měsíci přečteme. Nemá to být žádná šikana a nucení ke čtení. Jde spíš o to rozšířit si obzory a přečíst si knihu, ke které byste se třeba nedostali, protože leží mimo váš obvyklý okruh čtenářského zájmu.
    Knihy chceme vybírat napříč žánry, světadíly i časem. Rády bychom vám nabídly knížky, které jste třeba vynechaly při své školní povinné četbě (veřejně přiznávám, že Babičku jsem nikdy nedočetla a Máj jsem ani číst nezačala), nebo takové knihy, o kterých se mluví, ale málokdo je četl.
    Náš čtenářský klub bychom rády vedly jako místo, kde se jednou za měsíc sejdeme a vzájemně probereme tu kterou knihu.


A která kniha to bude tenhle měsíc?




     Jde o dobrodružné sci-fi a mělo by být plné odkazů na literaturu, hudbu nebo třeba počítačové hry.
     Vybraly jsme Armadu od Ernesta Clinea. vybíráme ji naprosto zištně, protože je to  kniha, kterou máme doma v knihovničce od Vánoc a na kterou se obě hodně těšíme.


Anotace: Zack Lightman tráví většinu času sněním. Život přece nemůže být tak nudný. Jednoho dne musí dojít k nějaké fantastické události, která naruší monotónnost Zackovy existence a vrhne ho do neuvěřitelného dobrodružství. Třeba by mohl zachraňovat zemi před útokem mimozemšťanů, jako to dělá den co den, noc co noc ve své nejoblíbenější videohře Armada. Ale hra je hra a realita je realita. Ta Zackova ho zatím posílá jako každé ráno do školy. Až na to, že toho dne přistane před okny té jejich létající talíř… jako vystřižený z Armady. Invaze vetřelců je skutečná. A Armada vlastně nebyla jen obyčejná hra. Tady a teď má Zack šanci stát se hrdinou. A taky pochopit konspirační teorie svého otce, kterého pokládal za šílence.


Doufáme, že to bude stejně dobré jako Ready Player One, u kterého jsme slintaly blahem.




Zbývá poslední detail: Přidáte se k nám a budete číst Armadu?




/hous.enka/