Togaf a její knihy
10:14
Hezké pondělí plné knih vám přeji. Já jsem minulý týden
čtení trochu flákala. Objevovala jsem krásy Vídně a musím tedy říct, že Vídeň
má těch krás opravdu hodně. Skoro jako moje milovaná Praha. A málokteré hlavní město
je tak czech friendly jako Vídeň. Snad jen Bratislava. Takže dávám Vídni pět togafích úsměvů z pěti.
Minulý týden jsem tudíž nic nedočetla, ale pár knih rozečetla a pár jich
přibylo i v mé knihovně. To slovo pár myslím doslova – dvě knihy jsem
rozečetla, dvě zařadila mezi své miláčky do knihovny. Tak jdeme na to, nejdřív
se vám pochlubím s novými přírůstky.
Hous.enka mě upozornila na objev knihy Zhasínáme v říši divů v Levných knihách. Hous.enka má totiž přehled v jejich produkci
i v mém seznamu „chci si přečíst“. Sice tato kniha DBC Pierra není tak
dobře hodnocená jako jeho prvotina, ale i tak si zaslouží místo u mě doma (čti
= těch čtyřicet korun mě nezruinuje). Anotace se ovšem snaží nalákat: Zhasínáme v říši divů je třetí román DBC
Pierra, známého bouřliváka britské prózy. Opět přichází s oslnivou burleskou
plnou literárních reminiscencí (od Alenky v říši divů po Huysmansovo Naruby) i
sžíravě vtipné kritiky dnešního obžerného světa. Gabriel Brockwell, mladý estét
a poeta znavený životem, se vydá hledat svou říši divů, objede přitom svět.
Série divokých večírků, jimiž prochází od Londýna přes Tokio či Galpágské
ostrovy, vyvrcholí dekadentně opulentní oslavou v majestátních prostorách
berlínského letiště Tempelhof. Během své pouti se nám mění před očima, jednou
je bláznivě optimistický, jindy skeptický, chvíli plný ideálů, krátce nato
zlomený a zoufalý, a snad právě proto je tato kniha nejen potutelně pobaveným
komentářem k době, která se jako by se zase jednou vymkla z kloubů, tak
ohňostrojem životní plnosti a nezlomného ducha. DBC Pierre v plné parádě!
Druhá kniha, která ke mně dorazila, je novinka od Miloše
Urbana. Na tuto knihu se chystám psát recenzi pro cbdb.cz, určitě vám sem
přidám odkaz, až to bude aktuální. K Urbanovi mám smíšený vztah. Jeho
starší knížky miluju, novější už mě tolik neokouzlují. Nevím, jestli je to mnou
a už se prostě nedám tak snadno okouzlit, nebo je to Milošem, který ztrácí
kouzlo. Uvidíme, jaká bude Závěrka.
Anotace z cbdb: Závěrka
je milostná novela o prokletí doby, kdy se každý může stát fotografem a udělat
alespoň jednu dobrou fotku. Důležitá je motivace. Motivací Matěje Runda je
Věra, půvabná mladá žena, která si neuvědomuje svou fotogeničnost – svou krásu
„na druhý pohled“. Matěj tento její dar objeví, ale má zásadní problém: neumí
fotit. Přesto začne Věru fotografovat. Jeho snímky jsou překvapivě dobré a čím
dál lepší, vzbuzují pozornost, obdiv, ale i odsouzení. Jsou nepokrytě erotické,
ale i sexistické. Nefotografa i jeho nemodelku dostihne internetové renomé,
snad i sláva, ale čím větší je jejich úspěch, tím hůř k sobě nacházejí cestu.
Profesionální vztah tak může skončit jen dvojím způsobem: buď láskou, anebo
nenávistí. Závěrka je ilustrovaná autorovými fotografiemi. Díky ní se stává
fotografem.
Začala jsem číst první díl série SPQR s názvem Královský gambit. Už dlouho mi ležel v seznamu "chci si přečíst" a po Propasti času a
úžasném generálovi římské legie Luciovi jsem měla tu správnou antickou
náladu. Jsem sotva na začátku, takže s hodnocením zatím vyčkám. Nicméně
prvních pár stránek dává naději na kvalitní četbu.
Anotace z cbdb: Píše
se rok 70 před Kristem. Římské legie už dobyly půlku světa, ale nikdo se
nestará o pořádek a právo v samotném Římě. Ten se stal nebezpečným městem plným
násilí a jeho ulicím vládnou gangy, které olupují plebeje i patricije. Uškrcení
propuštěného otroka, požár a vražda cihího obchodníka v neklidné čtvrti Subura
proto připadají římským hodnostářům jako bezvýznamné zločiny. Daecius Ceacilius
Metellus mladší, urozený velitel místních vigilů, který vyšetřování vede, má
však pocit, že se ho kdosi snaží zastavit. A ne bez důvodu - záhy totiž odhalí
svět korupce v nejvyšších vládních kruzích. Ten představuje hrozbu, jež může
zničit nejen samotného Daecia, ale i vládu, jíž Daecius slouží.
A moje druhá rozečtená kniha je Epos o panáčkovi. Opět jsem
sotva na začátku a stejně jako Královský gambit ve mně kniha vyvolává kladná
očekávání. Mám pro urban fantazy a drsné hrdiny slabost. A tady jsou ještě tajemní
děsivý rytíři. Naopak je tu mrcha Andrea, teda ona možná není mrcha, ale já ji
tak nějak animálně nesnáším. Tyhle sexy zrzky mi prostě vadí. Plus je
novinářka. A vůči novinářům je togaf silně předpojatá. Za týden už budu moudřejší.
A třeba se z Andrey stane moje oblíbená hrdinka. Pokusím se mít mysl
otevřenou.
Anotace z cbdb: Pondělí většina lidí oprávněně nenávidí. Tohle ale budou nenávidět úplně
všichni. Začíná den plný zločinu a násilí, na jehož konci bude prolita
krev vinných i nevinných a duše města bude navždy pošpiněna. V ulicích
totiž vypuká válka mezi speciální zásahovou jednotkou rytířů a
podsvětím. Především se ale vrací krvavý přízrak, kterým byly kdysi
strašeny děti i dospělí - panáček.
A pak je tu samozřejmě Tabatěrka z Bagomba, má kniha v mobilu.
Trochu jsem s četbou pokročila, protože jsem byla v divadle (divadelní
kabelka = malá kabelka → kniha v mobilu). A stálice mého nočního stolku: Korespondence V+W, díl druhý.
0 Comments