Tomáš Končinský, Barbora Klárová: Překlep a Škraloup

9:30

     Steampunkový příběh nejen pro děti školou povinné. Asi tak bych ve stručnosti popsala tenhle literární skvost, který je letos nominován na Magnesii Literu v kategorii tvorby pro děti.
     Zápletka je vlastně poměrně jednoduchá: Překlep je skřítek, který navštěvuje Základní školu stárnutí věcí, kde se skřítkové učí, jak věci opotřebit, zašpinit nebo je například učinit nečitelnými (to je případ Překlepa, pro kterého platí ono známé nomen omen). Jenže Překlep jednou při exkurzi do skutečného lidského světa zjistí, že lidi chtějí mít věci neopotřebované, nezašpiněné a rozhodně dobře čitelné. A tak se Překlep rozhodne zastavit Zub času...
     Závěrečnou pointu, která by mohla vyzní až poněkud filosoficky, však mění zásah Překlepova kamaráda Škraloupa (ten umí  nejkrásnější skvrny od kakaa z celé třídy), který celou situaci zachrání.
    Proč jsem z téhle knihy unešená, ač dávno nespadám do cílové kategorie? Důvodů je několik. Prvním z nich je bezesporu grafická úprava celé knihy. Tak například hned, jak knihu otevřete, uvidíte nalevo modrý obrázek rozbitého mobilního telefonu a napravo poušť s pyramidou. Chvíli na to hledíte jak blázen a pak se pustíte do čtení... A hele! Ono to dává smysl! Rozbitý telefon i pustá poušť. Krása.

     Nebo grafická úprava obsahu. Viděli jste někdy něco podobného? Já tedy ne... Nejen že je obsah napsaný velkými písmeny přes obě stránky, ale ještě v pozadí prosvítají modrá jména autorů. Opět je to maličkost, která mě potěšila.

     Vůbec ilustrace celé knihy jsou velmi povedené. Na svědomí je má Daniel Špaček, ilustrátor, který se podílí na výtvarném stylu stanice Déčko. A pokud o téhle knížce tvrdím, že se nese v duchu steampunku, tak je to právě díky výtvarnému ztvárnění Daniela Špačka. Všechny ty vynálezy totiž pojal naprosto technicky a ke každému nákresu přiřadil i jeho popisek. Nemluvě o tom, že svět Překlepa a Škraloupa je plný všelijakých strojků, drátků, šroubků a hejblátek a pák. Samozřejmě že postavičky ve světě, kde vládne Zub času, nejsou ozbrojené, ani nejsou primárně pojaté jako klasické steampunk fantasy (mé představě klasického steampunku odpovídá obrázek níže). Nicméně jisté steampunkové prvky v knize Překlep a Škraloup jsou a je to další věc, která mě na téhle knížce těší.


     Pokud mluvím o celkovém pojetí knihy, nemohu nezmínit prostředí, ve kterých se příběh skřítka Překlepa odehrává. Nejen že se podíváme na poušť, jak už víme z přídeští knihy, ale autoři nás vezmou na předávání výročních cen, do cukrárny, do knihovny (kde pracují Překlepovi rodiče) nebo na skládku. A tam všude potkáváme nejrůznější postavy a postavičky, kterých je v knize - dle jisté informace na facebookové stránce knihy - něco přes šest set.
    Nejzajímavější a nejmilovanější postavou je pro mě mluvící hovnivál Mořic. Možná bych ho měla uvést jako vznešeného  skaraba Maurice, protože to by znělo mnohem vznešeněji. Ale říkejme mu familiárně Mořic. Je to postava, která doprovází skřítka Překlepa k Zubu času. Ne snad že by byl Překlepův průvodce, to zas ne. Mořic je totiž flegmatik do morku kostí a je to naprostý kliďas, který nikdy nedá najevo paniku nebo strach. Prostě si jen tak valí tu svoji kuličku... A když je po všem, opouští nás se slovy "Takže já si jdu dát šlofíčka. Dobrou." (s. 105).

    Bohužel postava Škraloupa mě nijak nezaujala a jeho objevení v poslední části knihy mi přišlo poněkud jako Deus ex machina... Což je samozřejmě ve steampunkové dětské knížce v pořádku, ale jako dospělák to zkousnu těžko. Ano, rozumím myšlence, že "Když je vám úplně nejhůř a zničehonic se objeví kamarád, tomu pocitu se nic nevyrovná." (s. 106), ale já jsem na podobné příchody dost stará. Tak snad jen Škraloupova hláška "To je hustý kakao" mi uvízne v hlavě.
     A kromě tohohle kvitování fáááákt hustýý situace mi nejspíš zůstanou v hlavě vyjadřovací schopnosti Tomáše Končinského a Barbory Klárové, protože tohle: "Jenom kousek ode mě seděla doktorka Hřbetní-Ploutvová, znám chovatelka žraloků na botě, a o něčem si pořád zaníceně vykládala s puchřiči gum." (s. 42) z hlavy nedostanu. Jestli něco na české literatuře pro děti - a vlastně nejen pro ně - v poslední době miluju, je to právě tahle hra s češtinou. To, jak jsou někteří autoři schopní svým citem pro jazyk vybrat ta nejlepší slova a zcela logicky a neotřele je spojují v souvětí. Ach. A zdravím Petra Stančíka!




PS: V souvislosti s Překlepem a Škraloupem vám doporučuji i pohádky Petra Stančíka a steampunkový komiks Serpens Levis - Ve smyčkách hada od autorské dvojice Michal Kocián a Gutwirth.


You Might Also Like

0 Comments

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz