Uplynulý týden byl pro mě ve znamení výstav a knih. Stihla jsem pět výstav ve třech objektech. Začala jsem v Respektu doporučovanou výstavou Cool breeze v Rudolfinu. Jde o výstavu různých umělců a jejich ztvárnění lidského těla. Kreativitě se meze nekladly a na vystavovaných objektech je to vidět. Drobné upozornění, nahá mužská tělo jsou velmi (VELMI) realisticky zobrazená. Další výstavy jsem si prohlédla v Muzeu Kampa. Výstava věnovaná Medě Mládkové mi hezky doplnila zážitek z divadelního představení, které jsem nedávno zhlédla. Vystavují se osobní i umělecké předměty z domácnosti Mládkových, atmosféru americké sběratelské rodiny dokreslují i fotografie a domácí videa. Druhá výstava, která právě na Kampě probíhá, jsou fotografie Helmuta Newtona. A jsou opravdu výborné! Hodně ženských aktů, přičemž dámy jsou zachyceny velmi vkusně. A v závěru týdne jsem se zastavila na Betlémském náměstí v domě u Halánků, kde sídlí Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur. Právě tam probíhá výstava Vlastním hlasem, která oslavuje sto let od udělení volebního práva českým ženám. Výstava je hodně textová, ale nápaditě sestavená. Kromě textových medailonků 25 žen jsou vystaveny i jejich osobní předměty a můžete si poslechnout jejich myšlenky ve sluchátkách. Přijde mi ohromě stylové, že je výstava o emancipaci žen umístěna v domě a muzeu předního českého feministy Vojty Náprstka. Druhá výstava v Náprstkově muzeu se jmenuje Na březích Nilu a je plná artefaktů z Egypta. I tato výstava je velmi povedená a hodně textová. Dát si obě Náprstkovy výstavy v jeden den moc nedoporučuji, já byla vysloveně vyčerpaná.

Zatímco v předchozím článku jsem vás vzala na dovolenou, tentokrát se opravdu vrhneme na knihy.

Už se stává tradicí postěžovat si na počasí. Takže jako jo, to vedro mě (nás) štve stále. K potu se ještě přidal nějaký odporný bodavý hmyz. V pondělí při běhání mi nějaký hnusný hmyz těžce poranil  nohu. No těžce... svědilo to a udělaly se mi nevzhledné fleky. Asi musím běhat rychleji, abych jim utekla. Myslím, že jsem se vám ještě nepochlubila, že jsem začala učit tai-či. I tam se potím. A k mému nemalému překvapení na moje hodiny chodí dost lidí. I lidí,  které jsem nepodplatila svým přátelstvím! Abych se vzpamatovala z toho šoku a vyléčila svá hmyzí zranění, vzala jsem si dovolenou a vyrazila chatařit. První den se jediná moje činnost skládala z posouvání lehátka spolu se stínem a čtení. Druhý den jsme vyrazili na malý cyklovýlet (haha, 15 kilometrů je pro mě výkon hodný chlouby) a večer jsme grilovali. Grilování mám tuze ráda, takže jsme to zopakovali i následující den. Stejně tak povalování s knížkou si zasloužilo opáčko. Došlo i na rybaření. Moje účast spočívá v tom, že si čtu a fotím úlovky. Já snad ještě začnu mít ráda chataření! Ale vás určitě zajímá, co jsem na tom lehátku četla, tak tady máte malý souhrn:

Nakupovat knihy před výplatou je malinko šílenství. Jenže...

 

Dnešní Dočteno bude opět trochu stručnější, protože jsem toho dost rozečetla, ale knihy teprve postupně dočítám. Dnes se podíváme do českých luhů a hájů a navštívíme i dalekou Kerenzu a Černobyl. Ale taky si s vámi popovídám na téma Pouťové štěstí. Vítám vás u pátečního Dočtena.

 

 

 

Opět se hlásím po sedmi dnech! Je to se mnou na dobré cestě, vracím se ke svým pátečním článkům pravidelně. Tedy pokud to vezmeme tak, že jsem napsala článek minulý pátek a dokopala jsem se napsat i ten dnešním. Malý krůček pro hous.enku, obrovský krok... No nechám to být.

 

Minule jsem vám slíbila, že příště bude článek víc o mém životě, takže tady to je. Vítám vás u svého Dočtena, které tentokrát bude pestré.

 

Výhodou psaní statistiky po čtrnácti dnech je, že těch dočtených knih je dvojnásob. Ano, jsou to jednoduché počty, ale já jsem s matematikou vždycky bojovala, takže mě ty jednoduché počty i po letech dokáží okouzlit.

 

 

 

Knih pro mládež je jako máku, ale takových, které si může přečíst čtenář pokročilý, a přitom se necítit jako idiot, zas tolik není. Kráska a geek ale do kategorie pohodového čtení rozhodně spadají a já vám slibuju, že si u téhle knížky zaručeně odpočinete.

 

 

 

Už mám tý zatracený rýmy dost! Je to čtrnáct dnů, co mě jedno nachlazení opustilo, a o minulém víkendu ke mně zavítala rýmu znova. Není to vůbec milá návštěva. Ano, mám drsňáckej sexy hlas a ráda při rýmě zpívám francouzsky, protože mám ty správné nosovky, ale letos jsem si už zazpívala, takže si tu druhou šanci rýma klidně mohla nechat pro někoho jiného, kdo ještě letos nezpíval. Zatrolené počasí!

 

 

Kašel? Co to je? Konečně mě přešel. Naštěstí se tak stalo ještě před výletem do Ostravy, takže jsem na východě byla za tu zdravější z nás dvou. Dokonce jsem togaf přenechala své hallsky, tak dobře jsem na tom s kašlem byla. Aleluja. Fakt mě to štvalo.

Obě členky našeho dua Memento Libri bojují s viry a bacily. Já už načínám krásný třetí týden s kašlem a pomalu se začínám smiřovat s tím, že nikdy neodejde. Už mě z kašlání bolí i svaly, o kterých jsem nevěděla, že je mám. Vážně mě to šve, musím rušit svoje úžasně naplánované akce. A to věčné polehávání už mě taky nebaví. Tímto tempem přijde dřív jaro, než se zbavím kašle. #milujuZimu 

Znáte takové ty týdny, kdy ve vás doznívají zážitky týdne předchozího? Inu přesně takový týden jsem měla já. Měla jsem pocit, že musím minulý týden dospat, a proto jsem už někdy kolem deváté usínala u televize.

 

Stále panuje stejné počasí, tudíž se nezlepšilo ani moje čtenářské tempo. Ale abych vám přinesla alespoň nějaké knižní tipy, mám pro vás nápady na knižní ochlazení v duchu Cimrmanovy hry Dobytí Severního pólu. Pojďme si promluvit o knihách se sněhem, o mrazivých tématech, o knihách odehrávajících se v zimě a o knihách, jejichž obálku zdobí fotka ledu. Jistě nás to ochladí. A pokud máte nějakou zajímavou historku z bruslení, lyžování nebo jiné zimní radovánky - sem s ní!

Nebudu vás napínat, v uplynulém týdnu jsem přečetla jen jednu jedinou knihu. Ale zase byla emocionálně výživná. Tak se na ni podíváme, ne?

Neal Shusterman: Smrtka

Anotace z cbdb: Svět bez hladu, nemocí, válek, bídy. To vše se lidstvu povedlo. Zvítězilo dokonce i nad smrtí. Scythové jsou nyní jediní, kdo může ukončit jakýkoliv život a je jim přikázáno tak činit s cílem udržet objem populace pod kontrolou.  První část strhující nové knižní série od Neala Shustermana, autora čtenářského hitu Bez šance. Ve světě budoucnosti lidstvo zvítězilo nad nemoci, stárnutím a nakonec i nad smrtí. Nikdo neumírá a Zemi hrozí přelidnění. Jedinými, kdo může ukončit život, jsou tak „smrtky“. Dva mladí lidé, Citra a Rowan, jsou vybráni, aby se stali učedníky tohoto řemesla – což je role, po níž ani jeden z nich netouží. Musí si osvojit „umění“ brát život, a přitom mít na paměti, že když se jim to nepodaří, mohou vlastní život ztratit. Okolnosti je postaví proti sobě a brzy je jasné, že pokud jeden z nich vyhraje, druhý musí zemřít… Za dokonalý svět je třeba zaplatit vysokou cenu.

Páteční knižní statistika je tu. A jaký byl uplynulý týden? Toho, že byl mrazivý, jste si nejspíš všimli. O tom tedy psát nebudu. Ale tenhle týden je velmi speciální.

Pokračovat ve čtení