Už se stává tradicí postěžovat si na počasí. Takže jako jo, to vedro mě (nás) štve stále. K potu se ještě přidal nějaký odporný bodavý hmyz. V pondělí při běhání mi nějaký hnusný hmyz těžce poranil nohu. No těžce... svědilo to a udělaly se mi nevzhledné fleky. Asi musím běhat rychleji, abych jim utekla. Myslím, že jsem se vám ještě nepochlubila, že jsem začala učit tai-či. I tam se potím. A k mému nemalému překvapení na moje hodiny chodí dost lidí. I lidí, které jsem nepodplatila svým přátelstvím! Abych se vzpamatovala z toho šoku a vyléčila svá hmyzí zranění, vzala jsem si dovolenou a vyrazila chatařit. První den se jediná moje činnost skládala z posouvání lehátka spolu se stínem a čtení. Druhý den jsme vyrazili na malý cyklovýlet (haha, 15 kilometrů je pro mě výkon hodný chlouby) a večer jsme grilovali. Grilování mám tuze ráda, takže jsme to zopakovali i následující den. Stejně tak povalování s knížkou si zasloužilo opáčko. Došlo i na rybaření. Moje účast spočívá v tom, že si čtu a fotím úlovky. Já snad ještě začnu mít ráda chataření! Ale vás určitě zajímá, co jsem na tom lehátku četla, tak tady máte malý souhrn:
Zdravím vás se zpožděním tří dnů. Chřipková epidemie řádící v Praze mě dostala a já od pátku ležela v posteli. Jestli si snad myslíte, že jsem měla čas na čtení, tak se bohužel pletete. U mě totiž všechny nemoci, úrazy a vlastě i špatně přeleželý vlas doprovází urputné bolesti hlavy. Občas mám pocit, že bych bolest hlavy měla i v případě zánětu slepého střeva. Nemohla jsem proto číst, musela zrušit lákavé plány na tento týden a neustupující kašel ohrožuje i moje plány na lyžařský víkend. Ach jo, nesnáším nemoci. Číst jsem sice nemohla, ale mohla jsem poslouchat, takže jsem doposlouchala Černou věž, Zapomenutou vraždu i Barvu kouzel. A těch pár bezbolestných hodinách, co zabraly prášky a bolest hlavy ustoupila jsem dočetala dvě knihy. A nějaké knihy jsem zvládla přečíst ještě před vypuknutím choroby. Takže vlastně to nebyly tak hrozné čtyři dny. Ne, kecám, bylo to peklo, ale snažím se nelitovat sama sebe. Tak raději honem ke knihám, než se nad svým nešťastným osudem rozpláču.
