Další ročník výročních cen Magnesia Litera se blíží, tak je na čase o oceňovaných knihách opět něco napsat. Zatím to tedy nebude o knihách nominovaných na letošní cenu, protože nominace budou vyhlášeny až za několik dní. Dnes se totiž podíváme na takový zvláštní projekt, který si pro nás sdružení Magnesia Litera připravila pro letošní ročník.
 |
| https://www.facebook.com/svetknihypraha/ |
Stejně jako počasí jsou i mé dny někdy hezké a jindy stojí za zkažené vejce (metafora na dozvuk Velikonoc a zároveň navnadění na dnešní článek). Teď zrovna mám pocit, že cítím ve vzduchu zkažená vejce. Jsem unavená, bez chuti cokoli dělat, bez chuti cokoli číst. Nejradši bych jen spala a spala. A taky bych možná zvládla dohrát Zaklínače 3. S Geraltem z Rivie jsem tenhle týden trávila večery poměrně poctivě.
 |
| zdroj: pinterest |
 |
| zdroj |
Takže anotace se cbdb drobně nepovedla. Ano, R.I.P. je výbor z díla mistra komiksu Thomase Otta. Thomas Ott pochází ze Švýcarska a jeho komiksy jsou specifické tím, že své kresby vytváří pomocí techniky scratchboard, kdy škrábáním do černého povrchu vysvítá bílý podklad. Ott vytváří krátké příběhy téměř bez použití slov. Tyto příběhy, které jsou silně ovlivněny Ottovým cynickým pesimismem, zpravidla končí špatně. 
A to opravdu hodně špatně nebo hodně absurdně (viz příklad Alenky v kraji divů nalevo, kde na snímku vidíte celý komiksový příběh - takhle prostě Ottova Alenka končí). Právě ale tyhle absurdní konce jsou něco, co mě k Ottovým komiksům vábí. Poněkud méně už mě vábí ta těžce depresivní linka, kdy je komiks plný temných mordů. Nechápejte mě špatně: krev mi v komiksech nevadí. Ale spíš v těch mainstreamových. V těch míň nápadných očekávám něco jiného, co se bude hodně lišit od těch, které čtou davy (Harley Queen). Což zase Ott dává, protože je hodně temný.
Anotace z cbdb: Hrdinou románu je bezejmenný dospívající chlapec. Ocitá se v cizí zemi uprostřed Evropy, která v jeho očích vypadá jen jako systém plotů, dálničních nadjezdů, železničních koridorů a logistických skladišť. Neznámé území, které se vůči němu staví zcela odtažitě a nepřátelsky. Putuje chladným zimním světem, skutečný život je mu zapovězen, pohybuje se jako stín na periferii krajiny i společnosti. Pokouší se dostat do města na severu, kam mířil se svým starším bratrem Aamirem. Během cesty se vinou převaděčů rozdělili, kluk zůstal sám a ze všech sil se snaží nalézt k bratrovi - poslednímu blízkému člověku - cestu. Svět, v nějž dříve doufal, vidí už jen jako nekonečný koloběh výroby, ve kterém člověk a lidství nemá místo: produkce automobilů, produkce masa v jatečních továrnách, strojová produkce zábavy a informací, instantní vytváření obrazu světa, produkce strachu. Román přímo vychází ze současné uprchlické "krize", zachycuje ale univerzální situaci odcizení, ztráty domova, vykořenění. Na současnou Evropu a její hodnoty pohlíží zvenčí. V rolích protagonistů záměrně stojí "cizinci", lidé nižší kategorie, uměle vytvoření nepřátelé, do nichž je promítán iracionální strach západu. Bytosti, které je potřeba podrobit totální kontrole nebo eliminovat. Román sleduje redukci člověka na problém, na pracovní sílu, na materiál. 
Anotace z cbdb: Milujete příběhy, při kterých se bojíte tak, že rozsvěcíte všechna světla, ale prostě musíte číst dál? Tak tuhle knihu nepouštějte z ruky! 
 |
| zdroj informací o výročních cenách Magnesia Litera |
Bianca Bellová dokáže o mezilidských vztazích psát mimořádně poutavě, čtivě. Svou pověst dobré vypravěčky potvrzuje i v knize Jezero, která je letos nominovaná na cenu Magnesia Litera v kategorii Litera za prózu.
 |
| Šaman z jižní Sibiře (zdroj: www.pavlinabrzakova.com) |
