O tom, co jsem dělala v uplynulých dvou týdnech, už v tuto chvíli víte víc než dost. Proto je tu čas vrhnout se na dočtené knihy.

Ahoj, jsem hous.enka a mám problém s nakupováním knih.

Pravidelní čtenáři si jistě všimli, že jsem si se svými knihami dala týdenní pauzu. Určitě vás napadlo, že jsem měla dovolenou. A opravdu, měla jsem dovolenou. Jeden den. Ale mně jak něco naruší systém, tak se zhroutí všechno. Takže pondělní dovolená mi rozhodila rytmus a na článek o knihách nezbyl čas. Užívala jsem si horkého léta v rozpálené Bratislavě. Cvičili jsme tai-či a přes to šílené počasí to bylo super. Kvůli tomuto výletu jsem přišla o závěrečnou hodinu běhu, ale stihla jsem s naší partou zajít na pivo. Připadala jsem si řádně nepatřičně, všichni ve sprotovním a zpocení a já ne. Ale dostala jsem diplom a medaily jako ostatní. Jsem spokojena. Škoda toho šíleného počasí, to mi trochu rozhodí běžecké plány, ale konec konců o nic nejde, na maraton se nechystám. Stihla jsem ještě před divadelními prázdninami navštívit premiéru Nevídaných akademiků, jak jsem byla spokojená, jste si mohli přečíst v samostatném článku.

 
Za šest měsíců máme po Vánocích!

Dnešní Dočteno bude opět trochu stručnější, protože jsem toho dost rozečetla, ale knihy teprve postupně dočítám. Dnes se podíváme do českých luhů a hájů a navštívíme i dalekou Kerenzu a Černobyl. Ale taky si s vámi popovídám na téma Pouťové štěstí. Vítám vás u pátečního Dočtena.

 

 

 

Opět se hlásím po sedmi dnech! Je to se mnou na dobré cestě, vracím se ke svým pátečním článkům pravidelně. Tedy pokud to vezmeme tak, že jsem napsala článek minulý pátek a dokopala jsem se napsat i ten dnešním. Malý krůček pro hous.enku, obrovský krok... No nechám to být.

 

Užili jste si sluneční ukázkově jarní víkend? Já ano. Už v pátek jsem odjela do Hradce Králové na Ozvěny Otrlého diváka. Nějak jsme se zdrželi s večeří a do sálu doběhli na poslední chvíli. To je to krásné na mimopražských Ozvěnách - můžete dorazit na poslední chvíli a nemusíte pět minut hledat volné sedačky, prodírat se davem lidí a rušit okolí. Poté, co jsem si pogratulovala, jak krásně jsme to stihli, nás pořadatelé upozornili, že na vstupenkách a programu je jiný čas začátku, tudíž promítání začne až za půl hodiny. Ale tak stálo za to si počkat. Film Občan Toxík byl úžasně morbidní, nechutný, vtipný a nelogický. A k tomu živý dabing a herci v kostýmech. Paráda. Druhý film byl velmi japonský. Ujetý, slizký, sexy, plný monster a tělních tekutin. Divím se, že se  mi o těch zrůdičkách i nezdálo.

Vítám vás u druhé půlky článku, ve kterém se dozvíte, co jsem četla v posledních dvou týdnech loňského roku.

Vítám vás u pokračování pátečního článku. Tentokrát opravdu splním to, na co jsem vás lákala v názvu článku, a představím vám šestici knih, které jsem v uplynulém týdnu dočetla.

 

 

 

 

 

Jsou dny, kdy mám pocit, že se jen probudím, jdu do práce, pracuju, přijdu z práce a jdu spát. Celý den je město pod pokličkou z mlhy a na mě padá deprese. Asi takový bylo uplynulých sedm dnů. Vítejte u pošmourného Dočtena.

 

 

Někdy mám pocit, že týden nemá sedm dnů, ale jen tři. Takový pocit mám z toho uplynulého týdne. Tak krátký se mi zdá. Tak doufám, že článek nebude působit stejně krátce a že u něj pár minut strávíte. Vítám vás u svého Dočtena!

 

 

 

Z mého týdenního článku se v poslední době stal čtrnáctideník. A za všechno může počasí. Proč? I o tom vám napíšu v dnešním článku.

 

 

 

 

 

 

Horké dny nás pomalu opouštějí a s nimi i přichází nálada na čtení. Teda aspoň někdo to tak má. Například já. Každé léto si vyberu nějakou sérii (nebo žánr, jak se letos ukazuje) a s tou strávím tyhle letní dva měsíce.

Četli jste v poslední době nějakou knihu, která vás od prvních stránek fakt chytla za... oči? Já musím říct, že se mi to tenhle týden povedlo. Nakonec to tedy nebyla taková paráda, jak to ze začátku vypadalo, ale detaily vám prozradím v dnešním článku.

 

Stále panuje stejné počasí, tudíž se nezlepšilo ani moje čtenářské tempo. Ale abych vám přinesla alespoň nějaké knižní tipy, mám pro vás nápady na knižní ochlazení v duchu Cimrmanovy hry Dobytí Severního pólu. Pojďme si promluvit o knihách se sněhem, o mrazivých tématech, o knihách odehrávajících se v zimě a o knihách, jejichž obálku zdobí fotka ledu. Jistě nás to ochladí. A pokud máte nějakou zajímavou historku z bruslení, lyžování nebo jiné zimní radovánky - sem s ní!

Kdybych byla zmrzlinou, už bych byla louží. Ale protože jsem hous.enkou, potím se za svým pracovním stolem/ve vlaku/autobusu/na posteli a snažím se ta horka přežít. Ale teda někdy mě to stojí spoustu slz a krve. A potu samozřejmě, hlavně potu. Vítejte u mého pátečního článku!

 

Minulý týden jsem objevila novou kouzelnou kavárnu. Jmenuje se Ježkovy voči a místo klasických židlí si zde můžete posedět na sedačkách z tramvaje, letadla nebo vlaku. A protože moje blogová kolegyně je také milovnicí kaváren, půjdeme ji dnes prozkoumat společně. Jsem si jistá, že vám v pátek podá podrobnější informace.
Ale nemyslete si, že se jen flákám po kavárnách. Kdepak, občas se taky flákám doma. Třeba sobotu jsem téměř celou proležela s migrénou a poslouchal audioknížku (opravdu výborný vynález). V neděli jsem ale udělala něco pro svoje zdraví. Vyrazila jsem na kolečkové brusle. Možná vám to došlo už z článku, který jsem psala minulý týden o svých vodáckých eskapádách - nejsem příliš zdatný sportovec. Abych se při sportovních výkonech nečervenala až na záda, říkám sama sobě, že díky mému mizernému výkonu se třeba někdo cítí líp. Například ta slečna, co ujela moji klasickou osmikilometrovou trasu dvakrát ve stejném čase jako já.