Nastydlá. Tenhle týden jsem nastydlá. Začalo to klasicky: podivný pocit v krku. Něco mezi škrábáním a bolením, předzvěst toho, že je tu moje tradiční listopadové nachlazení.

Zatímco v minulém článku se to tu blýskalo mými vlastními fotografiemi (ehm focených mnou, ne fotkami, na kterých bych byla já), tentokrát to bude jiné. Nebude tu ani jediná. Důvod je jednoduchý: za uplynulých sedm dnů jsem nenafotila ani jedinou fotku. 

Další článek z naší série „o čem se nemluví“ je o knize Erotické příběhy pro indické vdovy. Překvapivě ale článek nebude o erotice, ale o ženské cti Indek. Londýn 21. století není obvyklým místem pro vraždy ze cti. Stejně tak se zdá absurdní žít v této britské metropoli dvacet let a neumět anglicky víc než „kde taky záchod“. Ale oboje je realita, alespoň v knize sikhské autorky Balli Kaur Jaswalové. Příběh o emancipaci tradicí utlačovaných přistěhovalkyň je zabalen do lákavého hávu lechtivých příběhů. Nenechte své intelektuálské já, aby se od této knihy pohrdavě odvrátilo jen kvůli názvu. Byla by to škoda.

S přicházejícím pátkem je tu další článek o tom, co jsem v uplynulém týdni dočetla a jak jsem se měla. Jste zvědaví? Pojďme na to.

Zatímco v minulém článku jsme se věnovali knize s poněkud pikantním tématem, tentokrát tu máme autobiografii jedné americké herečky, která se jmenuje jednoduše: Dívka s tetováním na zádech. Ač to zní jako název nějaké drsné severské detektivky, jde o velmi upřímné povídání herečky Amy Schumer.

Martin na bílém koni sice nedorazil, ale můj pondělní článek ano! A místo sněhu si dejte skleničku svatomartinského vína, martinský rohlíček nebo svatomartinskou husu. Anebo se nacpěte vším s přízviskem svatomartinské, jako já. Kromě knih se v dnešním článku budeme věnovat i divadlu. Konkrétně Národnímu divadlu a dvěma hrám na motivy knih, které jsem četla a které mám ráda. Tak dobrou chuť, nebo na zdraví a jdeme do divadla.

Opět se hlásím po dvoutýdenní pauze. Jak něco naruší moji rutinu, je moje soustředění v háji. Tentokrát mi do psaní pondělního článku zasáhl státní svátek. Takže místo psaní jsem se toulala po Liberci a Ještědu. Bylo to moc fajn, počasí bylo ještě teplé (ano, i v Liberci), objevili jsme kočičí kavárnu a na Ještědu bylo chvíli i jasno. Kromě toho jsem minulý víkend ukončila svoji cyklistickou sezónu. A to na moje poměry velmi impozantně! Místo 16 kilometrů jsme se rozjeli a kolem Orlíku najeli rovnou 24 kilometrů. Moje nohy s tím tedy úplně nesouhlasily, ale taky jsem se jich na nic neptala. Naopak jsem zahájila zimní sezónu. Už jsem měla svařák i pečené kaštany. Začíná moje oblíbená roční doba.