O tom, co jsem dělala v uplynulých dvou týdnech, už v tuto chvíli víte víc než dost. Proto je tu čas vrhnout se na dočtené knihy.

Aprílové počasí dorazilo do Čech! Sníh, déšť, slunce a neuvěřitelný vítr. Ještě že knižní hobby nevyžaduje speciální povětrnostní podmínky a dá se provozovat vždy a za všech okolností. Někdy opravdu za VŠECH, muhehe.

 

Uplynulých sedm dnů uběhlo jak voda. V pátek jsme v rámci MDŽ podnikli malou rodinnou oslavu s dortíky z cukrárny IF. Degustovali jsme tři kousky a byl mezi nimi i vyhlášený citron.

 Ten zvuk nádherného křupnutí, když se do citronu konečně probojujete vidličkou, si budu ještě dlouho pamatovat. Chuťově je dortík osvěžující. Pod citrónovou krustou se skrývá šlehačkový krém a úplně uvnitř je jakési citrónové želé s několika zrníčky z jakéhosi ovoce (nejsem schopná říct, co za ovoce to bylo). Fakt mi dortík chutnal a sníst ho třetinu bylo pro mě úplně akorát. V pozadí je pak vidět další dortík - ten má uvnitř oříškovou šlehačku a je na můj vkus poměrně dost sladký. A to mám sladké fakt ráda.

V neděli, jak už psala togaf ve svém pondělním článku, jsme byly v kině Aero na filmu Sliz. Film se promítal v rámci Festivalu otrlého diváka a stalo se naší každoroční tradicí, že právě na poslední film celé přehlídky jdeme. Sliz se mi líbil, protože mám slabost pro béčkové horory. Kdo by nemiloval pulzující želé a vřeštící maníky? Ansámbl FODu navíc připravil několik překvapeních během promítání, takže jsem se i párkrát poměrně vyděsila. A to mě (nás) čekají ještě ozvěny v Hradci.

Cestou do kina - když jsem šla u nás na vsi na bus - přestalo pršet a na obloze se udělala krásná duha. Duha a citron jsou tedy jediné dvě fotky z tohoto týdne.

 

Anotace z cbdb: Zpěvník s akordy ke známým lidovým a zlidovělým písničkám, mnohdy i s odvážnějšími a "lechtivými" texty, které budou vždy zárukou dobré nálady!

 

Už je to pár let, co jsem se jednou týdně trápila zpíváním s Já písničkou. Čas pokročil, já furt neumím zpívat, ale po pár pivech si umím samu sebe představit, jak s kytarou vyřvávám Co jste hasiči. No a kdybych někdy zapomněla slova, je tu pro  mě tenhle zpěvník. Obsahuje celou řadu písniček, které znáte z hospod a ze základní školy a pro mě bylo fajn si některé z nich připomenout. Jiné jsem neznala celé, jen jejich části a zejména ty sprosté mě upřímně pobavily. Tahle kniha není žádná velká bžunda, ale pokud to budete brát jako sbírku určitého žánru, není to zas tak špatné. Žádná velká poezie, prostě pivo a zpěv, že jo.

 

 

Anotace z cbdb: Být rodičem není jen tak – o tom už Malá máma něco ví. Její syn Lojzíček je pro ni nekonečný zdroj inspirace, kterou přetváří do vtipných komiksů. Jak je možné, že se dítě během chvilky změní v Supermana, proč se mámy s kojencem balí na odpolední kafe k sousedce jako na několikaměsíční expedici a jak by mělo okolí dávkovat „dobře míněné“ rady - to vše a ještě mnohem víc najdete v této vtipné knize. Zn.: Testováno na dětech!

 

Jednoduchá kresba s pointou, která malinko shazuje malou mámu na mateřské se mi vlastně líbila. Obojí: kresba i pointa. Je to takový ten typ komiksu, který čekáte v rubrice Zábava v Metru, ale vlastně jsem knížku měla přečtenou během cesty autobusem z práce domů, takže si umím představit, že i pro mámy na mateřský to může být poměrně schůdná varianta čtení (komiksových) knih. Jednotlivé příběhy jsou kraťounké a pointa přichází rychle, takže žádný zdržování.

Pokud jde o autorčin humor, tak mi vlastně dost sedl. Lenka Sadvarová si se svým mateřstvím nedělá těžkou hlavu, a přitom ho bere zodpovědně. Prostě taková ta vyvážená míra, kterou každá žena nejspíš hledá. Navíc mě celá řada scének pobavila i přes to, že žádné děti nemám. Například oblíkání dětí nebo scény s Otcem. Ještě si v budoucnu určitě knížku prolistuju.

 

 

Anotace z cbdb: 1. kniha v sérii Sunstone.
Romantická lesbická vztahovka… v sado-maso provedení!
Nepřehlédnutelný komiks, ve kterém se hrdinky potýkají s problémy kolem vztahů, sexu a svých fetiší. Lehce erotická romantická komedie ve scénáři a úžasné kresbě Stjepana Šejiće! Komiks, který bude spolehlivě bavit i lidi, co BDSM zrovna nemusí.
České vydání obsahuje první a druhou originální knihu!

 

BDSM komiks? Byla jsem k tomu trochu skeptická a dost jsem se bála toho, že tohle už bude za mou hranicí toho, co jsem ochotná v komiksu dát. A ono to dopadlo víc než dobře. Sunstone začíná hrou s provazy, kde záchranné slovo je právě Sunstone, ale nakonec přejde v romantickou záležitost o tom, jak se původní zvědavost mění v lásku.

Ally a Lisa spolu nějakou dobu chatují, načež zjišťují, že jim virtuální klábosení nestačí, a tak si naplánují setkání. Ally pozve Lisu k sobě domů a cílem jejich návštěvy má být - pokud si vzájemně sednou - nezapomenutelný sex, ve kterém budou hrát svou roli korzety, provazy a roubík.

Obě holky mají svá vztahová tajemství a chvíli trvá, než se jedna druhé otevřou. Zatímco Ally se drží malinko v odstupu, submisivní Lisa létá na zamilovaném obláčku snad od první chvíle, kdy jí Ally otevřela dveře. Sunstone je spíš roztomilý komiks o poměrně (o)ž(e)havém tématu BDSM, kdy svazování nepůsobí toporně jako v jiných beletristických pokusech o zpracování podobné tématiky. Sex je tu prostě normální součástí vztahu, který obě hrdinky baví a provozují ho rády.

Jsem nadšená ze stylu kresby, z volnosti jednotlivých oken a nadchly mě barvy komiksu: celá kniha je vykreslena v červeno-čokoládových barvách, což je pro komiksové knihy poměrně nezvyklé.

Sunstone mě bavil a moc se těším, kam se vztah těchto dvou holek bude vyvíjet dál.

 

 

 

Pořád se trápím s Hastrmanem, kterého čtu jen po nocích. Nebaví mě celé to pojetí pohanských svátků a kličkování Katynky a hastrmana. Katynka je pro mě jedna z nejhloupějších postav, o jakých jsem v poslední době četla. Ta holka mě fakt štve. Manipuluje lidmi, je povrchní a myslí si, že svět je jedna ohromná hra. Už abych to dočetla... (Jsem v půlce.)

A taky dvě knížky dočítám. Jsou jimi Ďáblovo opatství katalánského autora Josepa Mariy Morrese a Nejděsivější československé zločiny. Myslím, že obě dočtu ještě dnes, protože mi zbývá fakt už jen pár stran. Na tu druhou bych navíc dneska ráda napsala recenzi na blog, tak snad to klapne a já se k tomu dokopu.

Jo a taky jsem přibrala jeden komiks, který čtu před spaním. Snoopyho a Charlieho Browna jsem v komiksové podobě neznala, tak byl nejvyšší čas to napravit knihou Můj ty smutku! No a tím taky dodržuju to, že sahám po knihách z vlastní knihovny. Jsem na sebe pyšná. Míň hrdá jsem na to, že jsem tenhle týden objednala tři nové komiksy v Kosmasu a takový pomenší balíček v Booktooku. Snad za to neshořím v pekle. A když, tak tam aspoň budu mít co číst, cha!

Někdy mám pocit, že se týden vleče jak tažený závin a jindy se mi zdá, že těch sedm dnů uteče rychlostí blesku. Fííí a týden je pryč. Tenhle týden byl rozhodně druhým případem.

 

 

 

 

 

 

 

 

Hezké pondělí přeji. Minulý týden byl u mě ve znamení bolesti, takže jsem toho moc nepřečetla. Vlastně jsem nepřečetla nic. Nesnáším bolest hlavy nejen proto, že to prostě bolí, ale i proto, že dny jsou takové nevyužité. S bolestí hlavy se nedá nic pořádného dělat. Ani číst. Naštěstí s víkendem se moje hlava umoudřila, a tak jsem si naplno mohla užít dlouho plánovaný výlet do Hradce Králové. Víte, co se konalo v Hradci Králové? Ozvěny Festivalu otrlého diváka. A Otrlce my s hous.enkou milujeme. Na Ozvěny jsem ovšem vyrazila bez ní. Velká škoda, myslím, že právě naše hous.enka by si filmy velmi užila. A nejen filmy, hlavně by si užila živý dabing se Samantou Bifidus. Musím velmi pochválit hradecké kino Bio Central, je to takové kino Aero v Hradci. Stejný přístup k divákům, stejně uvolněná atmosféra s milou obsluhou na baru, velkorysé prostředí předsálí, kde se konal otrlý raut a pohodlné sedačky s dobrým ozvučením sálu. Prostě Bio Central je parádní. Oproti přeplněnému Aeru bylo v Centralu jen asi třicet lidí, na Ortlce velmi málo, ale mělo to své výhody, u rautu se nikdo netísnil, všichni diváci byli naladěni na stejnou vlnu a do sálu se nestála ohromná fronta, ale naopak si člověk mohl vybrat sedačku podle svého gusta. 

Emma Hendersonová: Grace to řekne nahlas

Anotace z cbdb: Není to obyčejný milostný příběh. Grace totiž není obyčejná dívka. ‚Odporná,‘ prohlásí o ní jedna ze sester. Když už nevědí, co s ní, pošlou ji v jedenácti letech do ústavu pro duševně postižené. V Briaru se Grace seznámí s Danielem, který ji vidí jinak – jako dívku, s níž může sdílet tajemství a zapovězené dotyky, jako dívku, za niž stojí bojovat. Šarmantní Daniel, který umí psát na stroji nohama, poplete Grace hlavu svým vyprávěním o Paříži a světě za ústavní zdí. Je to příběh Graceina života, plného zrad i triumfů, zklamání a ztrát, touhy po svobodě, růží, hudby a malých útržků papíru. Ale především je to příběh o celoživotní lásce.

Napsat příběh vyprávěný mentálně a fyzicky postiženou dívkou je originální nápad. Ale zároveň je to největší problém této knihy. Grace má totiž opravdu nízké IQ, není proto možné, aby se vyjadřovala tak, jak se v knize vyjadřuje. I přesto je kniha výjimečná, není moc děl, která by měla za hlavní postavu mentálně postiženou dívku. Navíc dívku defacto znetvořenou. Pohled na ústav a rodinu z té druhé strany je stejně pochmurný a smutný jako ostatní knihy, kde je postižený člověk jen vedlejší postavou, komplikující život hrdinovi nebo hrdince.

Simon Brett: Prevítem snadno a rychle

Anotace z cbdb: Jste už zkušení rodiče a myslíte si, že víte, co vaše batole potřebuje: jíst, spát, pochovat, vyměnit plenky. Nebo se rozplýváte nad prvním přírůstkem do rodiny a domníváte se, že váš mateřský (otcovský) instinkt vám říká, co si vaše miminko myslí a přeje.
Jste na omylu.
Batolata nejsou roztomilá a bezbranná. Batolata jsou cílevědomá stvoření, kterým je to vaše žvatlání k smíchu, ale neprozradí se ani náznakem, protože je to pro ně výhodné. Tato kniha vám však otevře oči, ať chcete nebo ne. Teprve díky ní pochopíte, že každé dítě je od narození především prevít, a že je potřeba být stále ve střehu a nepodléhat jeho lstivě roztomilým úsměvům, nemotorným pohybům a sladkému broukání. A nestěžujte si pak, že jsme vás nevarovali.

Prevítem snadno a rychle je jedna z prvních knih, která si dělá legraci z matek okouzlených vlastním dítětem. Podvratnější je snad jen fakt, že Prevíta napsal muž. A je to vtipné a osvěžující. Jistě si nikdo nemyslí, že by to malé děcko dělalo všechny ty nepříjemné situace zahrnující tělní tekutiny schválně. Ale ono to tak občas vypadá!

David Duchovny: Kráva nebeská

Anotace z cbdb: Neuvěřitelná pouť jedné krávy, rachitického krocana s německým přízvukem a židovského vepře, která změní svět!
Elsie Bovaryová si žije celkem spokojený život. Je to šťastná kráva, tráví dny na pastvě a odpočinkem. Jednou v noci ale zničehonic zatouží po svobodě a společně se svojí nejlepší kamarádkou Mallory se rozhodne utéct z kravína. Chvilku je to fajn. Mallory flirtuje s býky, zatímco Elsie prozkoumává okolí farmářova domu. Když ale přes okno sleduje v televizi pořad o masokombinátech, dostane strach, a její dosavadní, spokojený život je rázem naruby. Zbývá jen jediné: odejít do lepšího, bezpečnějšího světa. A tak se vydají do Indie, kde jsou krávy přece posvátné!

Ano, tuto knihu vypráví kráva. Zvíře milované gurmány i hinduisty. Nejde o žádné alegorické dílo a la Farma zvířat. Elsie je milá a její společníci vtipní a pokud nečekáte víc, je to zábava. Skoro bych použila dnes velmi populární alibistické označení „odpočinková četba“. O této knize jsem se více rozepsala v recenzi pro Vaši literaturu.

Máte svoje oblíbené netradiční vypravěče? Já třeba při psaní dnešního článku zjistila, že zvířata jsou vypravěči mnohem více knih, než jsem si myslela. Kromě výše jmenovaných mám ráda i králíky z Daleké cesty za domovem nebo ovečky z Glennkillu. A co teprve, když příběh vyprávějí zločinci! Nebo nadpřirozené bytosti!