Jak už vám v pátek naznačila hous.enka, chystaly jsme se v sobotu na netradiční zábavu. Jednalo se o promítání filmu Rocky horror picture show - shadow cast. Už jsme se (dvakrát) této podívané zúčastnily. A nadchla nás, takže tentokrát jsme se dokonce oblékly do kostýmů. Šla nás větší skupinka a kostýmy nás dvou byly ty umírněné. Byl to opět úžasný zážitek. Ještě jeden skvělý zážitek se odehrál v minulém týdnu. Navštívila jsem další cestovatelskou přednášku Ladislava Zibury. Přednáška s názvem Prázdniny v Evropě obsahovala všechno to, na co jsme u prince Ládíka zvyklí. Spoustu vtipných historek z cest, milé vzpomínky na cizí lidi a mnoho fotek. Opět jsem si užila Ladislavův pohled na svět a nechala se unášet jeho obřím šarmem. Zbytek týdne jsem měla (trochu neobvykle) volný, tak jsem jen četla a četla. 

S nadcházejícím víkendem je tu i můj tradiční páteční článek o tom, s jakými knihami jsem strávila uplynulý týden.

 

 

 

 

Můj uplynulý týden se hodně podobal tomu hous.enčinu. Jednak proto, že jsme některé dny trávily spolu, a pak také tím, že máme podobné zájmy. Takže jsem s ní absolvovala laser game, kde jsem totálně selhala. Moje neposkvrnění videohrami a pacifismus se projevily v plné síle. Ale zase jsem si spravila náladu na Kupkovi. Na rozdíl od hous.enky jsem vyloženě abstraktní typ. A Kupkovy abstrakce jsou výborné, zvláště řekněme ve střední části výstavního prostoru. Ke konci (výstavy i života) se jeho tvorba na můj vkus až příliš zjednodušila. Bohužel jsem neměla čas jít na výstavu v méně frekventovanou dobu, tak jsem si vystála půl hodinovou frontu před galerií. Zase jsem se ale mohla pokochat absurditou místního strážce pořádku. Jeho věta "s batohy se do sálu nesmí a šatna už je plná" je jako vystřižená z Hlavy XXII. Naštěstí se ukázalo, že byl špatně informován. Šatna plná nebyla. Kromě střílení a duchovní potravy jsem se v sobotu vydala i na procházku zmrzlou krajinou. Bohužel v blízkosti Prahy není sníh, takže z rozhledny Pepř byl vcelku jarní výhled. A přitom všem jsem stihla i číst.

Někdy mám pocit, že se týden vleče jak tažený závin a jindy se mi zdá, že těch sedm dnů uteče rychlostí blesku. Fííí a týden je pryč. Tenhle týden byl rozhodně druhým případem.

 

 

 

 

 

 

 

 

Vítám vás u svého pátečního článku o tom, co jsem v uplynulých dnech četla/dočetla/podnikala. Konečně jsem srovnala krok se psaním článků, takže dnes už to bude takové tradičnější.

 

 

 

 

 

 

Vítám vás u druhé půlky článku, ve kterém se dozvíte, co jsem četla v posledních dvou týdnech loňského roku.

Po delší odmlce se hlásím s novým článkem. Přes Vánoce jsem nezapínala počítač, a protože moje Vánoce začínaly odstartovaním dovolené 15. prosince, trvaly opravdu krásných čtrnáct dnů. A já jsem odpočívala. A četla. Možná jsem víc četla, než odpočívala. A v dnešním článku uvidíte, že moje Vánoce probíhaly v knižním rázu.

Že jsou účetní tak trochu zvláštní lidi obecně tušíme. Představuju si jejich shrbené postavy vysedávající celé dny a noci nad daňovým přiznáním, kam vpisují další a další čísla. Přiznávám, že moje představa je silně stereotypní, ale pro úvod k dnešní recenzi jsem to chtěla malinko nadsadit. No a teď si představte, že zatímco se účetní věnují svým daním, venku vypukne apokalypsa. Ale ne taková, kdy dojde voda, vypadne elektřina nebo na Zemi zaútočí mimozemšťani. Tentokrát všude kolem začínají ožívat mrtví. A účetní mají na výběr: buď se ocitnou v zástupu nemrtvých, nebo tomuhle zástupu budou čelit se zbraní v ruce. Kovboj má ale jasno...