Další z knih o Korejské lidově demokratické republice se zaměřuje na umění. V KLDR je vše, umění nevyjímaje, podřízeno propagandě. Syn Velkého vůdce, Kim Čong-il, byl znám svou velkou láskou k filmu. Kniha Kim Čong-il uvádí se zaměřuje právě na Kim Čong-ila v době, kdy ještě nebyl v čele země a měl na starosti filmovou produkci Severní Koreje. V zemi, kde se může stát jakákoli absurdita, by neměla překvapit informace, že Kim Čong-il unášel umělce ze zahraničí a nutil je pracovat pro propagandu KLDR. Toto je příběh jedné umělecké manželské dvojice unesené do Severní Koreje.

Pokud jsem minulý týden varovala, že jsem toho moc nečetla, tak tento týden nevím, jak vás připravit na katastrofu jedné dočtené knížky. Inu stalo se. Slavila jsem konec léta a rozečetla tlustou bichli. Ale po pořádku. Návrat z dovolené do pracovního procesu byl krušný, takže jsem se musela odjet rekreovat na jih Čech. Oficiálně jsem zahájila podzimní sezónu. Na fotce můžete vidět kaštany, to je podzim jak vyšitej. Očesali jsme broskve - sklizeň je taky tradiční podzimní činnost. Ochutnala jsem (výborný) burčák. A dnes ráno jel autobus nacpaný zmoklými školáky, takže... Podzim začal. Ještě v létě (rozumějte: v sobotu, to byl srpen) jsme si udělali výlet na zámek Orlík. Zámek je to pěkný a fotogenický, tak se můžu pochlubit fotkou. Jako vstupenka funguje pohled s razítkem "VSTUPENKA", což se mi líbí. Méně se mi líbil protiva, který nám ji prodal, jestli tento článek čte Karel VII., současný pán zámku Orlíku, tak si s ním, Karle, prosím promluvte o aroganci k platícím návštěvníkům.

Minulé pondělí jsem se tak trochu vykašlala na článek pro vás. Omlouvám se. Měla jsem k tomu hned několik důvodů. První byl ten, že jsem toho moc nepřečetla. To se občas stává, většinou to řeším tím, že vám popíšu něco zajímavého, co jsem dělala místo čtení. Třeba výstavy, seriály nebo nějaký výlet. Ale tentokrát jsem nikam nešla a nic neviděla. Léčila jsem letní nachlazení a absolvovala pár rodinných oslav. Nic pro zajímavý článek na blog. A tak jsem pro vás připravila shrnutí mých přečtených knih za dva týdny. Obávám se, že ani příští pondělí nebude článek příliš o knihách. Raději vás na to připravuji předem, abyste nebyli zklamaní. Chystám se totiž na dovolenou, a já na dovolené moc nečtu. Kromě dovolené se chystám i do kina na nový film Quentina Tarantina.

Uplynulý týden byl pro mě ve znamení výstav a knih. Stihla jsem pět výstav ve třech objektech. Začala jsem v Respektu doporučovanou výstavou Cool breeze v Rudolfinu. Jde o výstavu různých umělců a jejich ztvárnění lidského těla. Kreativitě se meze nekladly a na vystavovaných objektech je to vidět. Drobné upozornění, nahá mužská tělo jsou velmi (VELMI) realisticky zobrazená. Další výstavy jsem si prohlédla v Muzeu Kampa. Výstava věnovaná Medě Mládkové mi hezky doplnila zážitek z divadelního představení, které jsem nedávno zhlédla. Vystavují se osobní i umělecké předměty z domácnosti Mládkových, atmosféru americké sběratelské rodiny dokreslují i fotografie a domácí videa. Druhá výstava, která právě na Kampě probíhá, jsou fotografie Helmuta Newtona. A jsou opravdu výborné! Hodně ženských aktů, přičemž dámy jsou zachyceny velmi vkusně. A v závěru týdne jsem se zastavila na Betlémském náměstí v domě u Halánků, kde sídlí Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur. Právě tam probíhá výstava Vlastním hlasem, která oslavuje sto let od udělení volebního práva českým ženám. Výstava je hodně textová, ale nápaditě sestavená. Kromě textových medailonků 25 žen jsou vystaveny i jejich osobní předměty a můžete si poslechnout jejich myšlenky ve sluchátkách. Přijde mi ohromě stylové, že je výstava o emancipaci žen umístěna v domě a muzeu předního českého feministy Vojty Náprstka. Druhá výstava v Náprstkově muzeu se jmenuje Na březích Nilu a je plná artefaktů z Egypta. I tato výstava je velmi povedená a hodně textová. Dát si obě Náprstkovy výstavy v jeden den moc nedoporučuji, já byla vysloveně vyčerpaná.