Letos nějak ne a ne chytnout tu správnou vánoční náladu. Dárky mám nakoupené a zabalené. A nejsem s tím spokojená. Balení je bez nápadu, vlastně jsem v duchu minimalismu spotřebovala všechny zbytky vánočního papíru z uplynulých let. Pořídila jsme si další ozdoby na stromeček, aby nebyl polonahý jako vloni a stále bez nálady. Cukroví je upečené a já ani neměla chuť si k pečení pustit svoje oblíbené vánoční filmy a pohádky. Chtěla jsem si navodit atmosféru pečenými kaštany a svařákem. Kaštany mi stále chutnají a víno jsem vypila nesvařené a atmosféra stále nikde. Tak já vám nevím, kde dělám chybu. Asi to chce vážně svařák.
Stejně jako hous.enka i já jsem využila zbytkovou dovolenou a prodloužila si víkend. Vyrazila jsem na vánoční trhy. A protože nemám ráda davy, vyřešila jsem to šalamounsky. Vydala jsem se do města, které je menší než to, ve kterém žiju. Ještě jsem si courání po trhách naplánovala na všední den a na časné odpoledne. Parádní to bylo! Městem vyvoleným byla moje milovaná Olomouc. Sice tam chyběl sníh, ale zase tu měli super punč (a skvělé cedule na obchodech - "zákaz vstupu s punčem"). O víkendu jsem na Vysočině zahájila lyžařskou sezónu a zjistila, že mě z běžek může bolet loket. Zajímavé zjištění. Taky jsem trochu četla...
Vánoce se blíží a času na čtení ubývá. To je pořád nějaké pečení, uklízení a shánění dárků a člověk aby četl jen při cestě do práce. Nicméně jsem si vyšetřila chvilku a zašla do Divadla v Dlouhé na hru Sen v červeném domě. Takové plýtvání časem! Štěstí, že hra trvala jen hodinu, jinak bych se vážně naštvala. Název hry odkazuje na slavnou čínskou románovou trilogii, ale kromě názvu s ní opravdu nic společného nemá. Jde o jakési výkřiky z dětství... nádherná scéna a skvělí herci bohužel mizerný scénář nezachrání. Tímto oficiálně rezignuji na hry tvůrčího dua SKUTR, vážně se s jejich poetiku míjím. To jsem mohla zdobit perníčky. Na rozdíl od hous.enky vám sem fotku svého cukroví nedám, protože poté, co jsem ho dopekla, už ho nechci vidět. Tak snad se raději vrátíme ke knihám. Mám rozečtenou výbornou bichli Alias Grace, a protože jsem líná tahat ji v batůžku, čtu ještě krátké jednohubky, tak akorát na cestu do práce.
Než se vrhneme na knihy, které jsem přečetla minulý týden, jako vždy vám podám raport o nějaké své mimolitrární aktivitě. Tentokrát se zaměřím na včerejší vzpomínkový večer na Jana Kantůrka. Organizace se ujal Klub Julese Vernea a Divadlo v Dlouhé. Představení se jmenovalo "Jan Kantůrek říkal oook!" a večer se opravdu povedl. Jan Kantůrek byl překladatel série Zeměplocha Terryho Pratchetta a Conana - jehož fanynka, na rozdíl od Zeměplochy, nejsem. Herci z Dlouhé předvedli vybrané scény ze Soudných sester a Maškarády. Další částí programu bylo předčítání z knih Terryho Pratchetta v překladu Jana Kantůrka a pouštění videí, kde předčítal sám Kantůrek, a videí, kde Kantůrek vzpomíná na Pratchetta. Jako bonus jsme se dozvěděli, jak vzniklo slavné jméno Smrť a kdo pro Onehotbooks namluví sérii knih se Smrtěm. Večer byl určen pro fanoušky a potěšili i uvaděči převlečení za postavy ze Zeměplochy.
Populární komiksová kniha jaz: Opráski sčeskí historje - specjál (Zmikund vs. Huz - paralenní žitovopisi)
Opráski sčeský historje - komiks, který buď nekriticky milujete (jako já), nebo mu zatím nemůžete přijít na jméno (jako hous.enka). Opráski mají specifický humor, černý, hravý a chytrý. Alespoň průměrná znalost historie je pro pochopení stripů nutná. Kresba oprásků je záměrně amatérská. Potud nikdo nemá s Opráski problém.
Problém, který jsem dlouhé roky měla i já, je ten, že čeština v nich použitá není úplně běžná. Vlastně je přímo netypická. Někdo by to nazval przněním. Já tomu říkám tvůrčí přístup. A tak se král Zikmud v Opráskách důsledně nazývá Zmikund a je zobrazen jako liška. A u lišky Zmikunda je právě pěkně vidět, že je pro pochopení Oprásků nutná znalost dějin. Pokud nevíte, že se zrzavému synu Karla IV. říkalo Liška ryšavá, nepochopíte, proč je tak vtipné, že je Zmikund kreslen jako liška.
Uplynulý týden se nesl ve znamení zabíjačky. Pravé úřednické, jak si můžete přečíst na lístkách, muhehe.
V sobotu 22. 4. bylo výročí zahájení cesty kolem světa pánů
Hanzelky a Zikmunda. Je to už sedmdesát let, co tito dva dobrodruhové vyjeli v malém
českém autíčku poznávat svět. A bez GPS! Na počest této slavné cesty se konají
výstavy a jiné akce (např. v sobotu to byla jízda veteránů se slavnou
Tatrou 87 v čele). Já jsem se rozhodla v rámci těchto oslav začít číst první cestopis
z této cesty.
Po velikonočním sakrálním čtení se vracím ke světským
knihám. Dnes bude řeč o třech komiksech, sci-fi a dojde i na historii. V uplynulých dnech jsem měla šťastnou ruku, takže až na drobné zklamání z poezie jsem si vybrala výborné knižní kousky. Tak jdeme na to, třeba i vám přijde některá z mých knih k chuti.
anotace z cbdb: Fanošuci a fanošučki POSOR! Všechny díly oblíbeného komixu nyní v jedné
velké knize! Přehledně chronologicky seřazené a doplněné krásnou a
vkusnou mapou české historie. Můžete se těšit na oblíbené postavičky …
Libunu, Cilira s Metudem, Odce vlazti, Huza, Zmikunda, Gulema a mnoho
dalších.
Už mi došly síly a nemohla jsem déle odolávat volání této knihy. A tak se i já můžu hrdě chlubit vlastním výtiskem Oprásků sčeskí historje f koztce. Jedná se o souborné vydání čtyř dílů Oprásků sčeskí historje. I když ne tak docela, některé stripy chybí (bohužel mezi ně patří i můj milovaný „pro Rusáky dobrý“) a některé jsou naopak dodány (označené jsou jako „bonus“, v různých pravopisných variantách). Takže teď vyvstává otázka. Mám si pořídit i předchozí díly? Otázku zatím nechávám otevřenou, pokud máte radu, klidně raďte (a pokud mi chcete věnovat knihu, směle do toho, nic nedejte na to, že právě neslavím svátek, narozeniny, den žen, dětí a nejsou ani Vánoce. Buďte originální, podarujte mě knihou jen tak!).
Už mi došly síly a nemohla jsem déle odolávat volání této knihy. A tak se i já můžu hrdě chlubit vlastním výtiskem Oprásků sčeskí historje f koztce. Jedná se o souborné vydání čtyř dílů Oprásků sčeskí historje. I když ne tak docela, některé stripy chybí (bohužel mezi ně patří i můj milovaný „pro Rusáky dobrý“) a některé jsou naopak dodány (označené jsou jako „bonus“, v různých pravopisných variantách). Takže teď vyvstává otázka. Mám si pořídit i předchozí díly? Otázku zatím nechávám otevřenou, pokud máte radu, klidně raďte (a pokud mi chcete věnovat knihu, směle do toho, nic nedejte na to, že právě neslavím svátek, narozeniny, den žen, dětí a nejsou ani Vánoce. Buďte originální, podarujte mě knihou jen tak!).
Brian Posehn, Gerry DUgan, Reilly Brown: Deadpool - Draculova výzva
anotace z cbdb: Drákula si vybral nevěstu: sukubí královnu nemrtvých. Jeho sňatek s ní
má ukončit eóny konfliktů a přivést svět monster pod jeho nadvládu. Má
to ale jeden háček: k nalezení své nevěsty si najal Deadpoola. A náš
starý neposeda Wade se pustí do vykopávání Drákulovy dlouho zakopané
vyvolené jako psychotická verze Indiany Jonese. Tentokrát jde o všechno i
jen o něco a občas i o úplné prdlajs. Jak se Deadpoolovi pod nohy
pletou teleportující se zabijáci, řecké legendy a lovec upírů Blade,
začíná být jasné, že ne každý je nesvatému manželskému svazku nakloněn. A
když se pak Deadpool s nastávající nevěstou setká, rozklepou se kolena i
jemu. A co teprve, až narazí na Nočního vlkodlaka a nejdoslovněji
pojatou Fatální čtyřku všech dob. Když se pak rozpoutá obludná bitva
monster, na stole zůstane ležet jediná otázka - jak daleko Wade zajde,
aby svůj úkol splnil?
Deadpoola mám moc ráda, zvlášť jeho hlášky. A bláznivý humor, s kterým přistupuje ke všem svým problémům. Cynik s šibeničním humorem. Tak si představuji prince na bílém koni (snad jen s tváří Ryana Reynodse v civilu). V tomto komiksu Deadpool přijme práci od samotného hraběte Drákuly, který už nežije v Transylvánii, ale v New Yorku. Inu dnešní velkoměsto je krvavé a nebezpečné místo, kam se hrabou rumunské hvozdy (a togaf to může prohlásit, neb oboje viděla na vlastní oči). Deadpool má hraběti přivést nemrtvou snoubenku. A samozřejmě se to celé zvrhne v bitvu epických rozměrů. Mytologické postavy umírají jak na běžícím pásu a Deadpool si to užívá. A užívá si i (nebo lépe "s") Draculovou nastávající. Tenhle díl byl perfektní a určitě se časem dostanu i k dalším.
Deadpoola mám moc ráda, zvlášť jeho hlášky. A bláznivý humor, s kterým přistupuje ke všem svým problémům. Cynik s šibeničním humorem. Tak si představuji prince na bílém koni (snad jen s tváří Ryana Reynodse v civilu). V tomto komiksu Deadpool přijme práci od samotného hraběte Drákuly, který už nežije v Transylvánii, ale v New Yorku. Inu dnešní velkoměsto je krvavé a nebezpečné místo, kam se hrabou rumunské hvozdy (a togaf to může prohlásit, neb oboje viděla na vlastní oči). Deadpool má hraběti přivést nemrtvou snoubenku. A samozřejmě se to celé zvrhne v bitvu epických rozměrů. Mytologické postavy umírají jak na běžícím pásu a Deadpool si to užívá. A užívá si i (nebo lépe "s") Draculovou nastávající. Tenhle díl byl perfektní a určitě se časem dostanu i k dalším.
Gary Russell: Doctor Who - Generace Velkého třesku
zkrácená anotace z cbdb: Dokážete si představit, jak všechny překvapí, když se v sydneyské zátoce
otevře časový portál. A taky si dokážete představit, jak je vyvede
z míry, když vedle Harbour Bridge dosedne ohromná pyramida, která
nevhodně zaclání Port Jackson, a navíc vyzařuje čirou energii. Dokážete
si představit úlek v jejich tvářích, když sem dorazí gangster Cyrrus
Guča, profesor Jaanson a mimozemská nájemná vražedkyně Kik Zabiják, aby
zářící pyramidu obsadili. A nakonec si asi dokážete představit, jak
všechny vyděsí, když jim těsně v patách dorazí skupina podvodníků
chystajících se provést svůj zatím nejodvážnější husarský kousek.
V rámci příprav a těšení na novou sérii Doctora Who jsem si přečetla jednu z jeho knižních anabází. Generace velkého třesku je druhým dílem trilogie Kroniky Půvabu. Pokud si vzpomínáte, první díl s názvem Královská krev mě hluboce zklamal. S radostí v srdci vám oznamuji, že druhý díl je výborný. Ne tak jako seriál, ale v rámci knižního univerza se řadí mezi jedničky. A po dočtení mám neodolatelnou chuť navštívit Austrálii.
V rámci příprav a těšení na novou sérii Doctora Who jsem si přečetla jednu z jeho knižních anabází. Generace velkého třesku je druhým dílem trilogie Kroniky Půvabu. Pokud si vzpomínáte, první díl s názvem Královská krev mě hluboce zklamal. S radostí v srdci vám oznamuji, že druhý díl je výborný. Ne tak jako seriál, ale v rámci knižního univerza se řadí mezi jedničky. A po dočtení mám neodolatelnou chuť navštívit Austrálii.
překlad: Vlasta Hilská: Verše psané na vodu
Pro Japonsko mám slabost a japonská poezie mě umí okouzlit, ale musím na ni mít tu správnou náladu. To se bohužel teď tak úplně nepodařilo. Melancholické verše se k mojí rozjuchané náladě moc nehodily. Objektivně musím říct, že básně jsou moc dobré. Jen jsem si je prostě neužila, tak jak vím, že bych mohla. Asi se k této sbírce časem vrátím. Jsem si jistá, že smutek a melancholie se do mého života opět (brzy) vrátí.
Jiří Šulc: Dva proti Říši
anotace z cbdb: Dne 27. května 1942 byl v Praze proveden atentát na
SS-Obergruppenführera a generála policie Reinharda Heydricha, třetího
nejvyššího nacistického představitele po Hitlerovi a Himmlerovi.
Heydrich bezprostředně po svém nástupu do úřadu zastupujícího říšského
protektora nastoluje vládu teroru proti obyvatelům. V reakci na novou
vlnu poprav a ve složité politické situaci se exilová vláda v Londýně a
její zpravodajská služba odhodlají k odvážnému plánu - v několika
skupinách jsou v protektorátu vysazeni parašutisté. Dva z nich tvoří
skupinu Antropoid: Josef Gabčík a Jan Kubiš. Atentát se málem nezdaří,
Heydrich je vážně raněn. Okamžitě se rozbíhá obrovská pátrací akce. Když
o týden později Heydrich umírá, nařizuje Hitler jako odvetu likvidaci
Lidic. Na základě udání Karla Čurdy je ráno 18. června 1942 obklíčen
kostel sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, kde se skupina skrývá.
Odpor hrstky mužů trvá několik hodin, výsledek je nevyhnutelný. Kubiš s
dvěma dalšími padne při obraně kostela. Zbývající čtyři, mezi nimi
Gabčík, uvěznění v zaplavované kryptě a již bez munice, volí sebevraždu.
Dva proti Říši je historický román založený na podrobném zkoumání
pramenů a literatury. Popisuje scénu domácího odboje stejně jako
exilovou vládu, výcvik parašutistů v Anglii, přípravu atentátu,
okolnosti i situaci po něm. Nevyhýbá se líčení soukromého života hrdinů.
Poskytuje realistický obraz o strukturách německé moci, zabývá se
vyšetřovacími postupy gestapa. Kromě známých faktů obsahuje i řadu
nedávno publikovaných či málo známých skutečností. Román, který zaujme
strhujícím dějem i výbornou psychologií postav, nabízí stále inspirující
příběh o skupince statečných vojáků, jednom diktátorovi, zradě, smrti a
svobodě.
Parašutisté z druhé světové války jsou (asi nejen moje) velké potěšení. Ono se v našich (novodobých) dějinách nenajde zase tolik událostí, na které můžu být čistě vlastenecky hrdá. A Dva proti Říši jsou ještě literárně velmi dobře zvládnutí. Propojování děje z odboje a gestapa je výborný nápad. A psychologické prokreslení postav je tak akorát barevné, abyste postavám rozuměli, a zároveň jsou charaktery uvěřitelné. Statečnost některých postav byla dechberoucí, zrada těch druhých…no jak se říká, byla to těžká doba, a kdo ví, jak bych se zachovala já. Ale stejně Čurdu s Gerikem nesnáším. Výborná knížka o šílené době a statečných lidech.
Parašutisté z druhé světové války jsou (asi nejen moje) velké potěšení. Ono se v našich (novodobých) dějinách nenajde zase tolik událostí, na které můžu být čistě vlastenecky hrdá. A Dva proti Říši jsou ještě literárně velmi dobře zvládnutí. Propojování děje z odboje a gestapa je výborný nápad. A psychologické prokreslení postav je tak akorát barevné, abyste postavám rozuměli, a zároveň jsou charaktery uvěřitelné. Statečnost některých postav byla dechberoucí, zrada těch druhých…no jak se říká, byla to těžká doba, a kdo ví, jak bych se zachovala já. Ale stejně Čurdu s Gerikem nesnáším. Výborná knížka o šílené době a statečných lidech.
A malé audio okénko:
Mám rozposlouchané dokonce dvě audioknihy. Pět malých prasátek od Agathy Christie, kterou namluvil Jiří Hanák, a opět je to moc dobré. Tentokrát mám ale drobnou výtku k překladu, překládat čistě anglická jména je v takovéto knize zbytečné a věta typu "byl tam Harry, John a Jiří" trhá uši.
Mou druhou knihou do ucha je momentálně Mortdecaiův záhadný případ s knírem. Budu se opakovat, ale vážně mě audioknihy nadchly. A mám asi štěstní na dobrý výběr. Mortdecai v mluvené podobě je mnohem lepší než předchozí dvě knihy, které jsem četla v klasické tištěné formě. A mnohem lepší než stejnojmenný film.
Hezký zbytek týdne a pokud u vás sněží tak si to užijte. Vězte, že v Praze je jedna knihovnice, která vám ten sníh nepokrytě závidí!
Opráski sčeskí historje 4. To je moje první kniha přečtená
v roce 2017. Můj vztah k tomuto počinu jaze a Historického ústavu byl
komplikovaný. Cesta byla trnitá. Vždy jsem oceňovala ujetý a (místy velmi) černý humor
Oprásků, stejně tak naivní kresbu a bonusy pro kikoty. Ale. Ale z toho prznění
češtiny mi (obrazně) krvácely oči. Každý komiksový strip má jen pár řádků, ale
pro mě bylo utrpění to číst. Resp. překládat si tu zkomoleninu do češtiny. Pak
jsem se i zasmála.
Po letech jsem si na jazův osobitý způsob vyjadřování zvykla
a teď si lebedím při jazykových hříčkách, které jsou mnohdy stejně vtipné jako
samotný strip. I ze mě se stal obdivovatel krále Zikmunda, lišky ryšavé. Zmiky
a jeho důsledné kreslení s liščím ocasem je záruka dobré zábavy. Humor a
pochopení Oprásků se zakládá na znalosti české historie. Naštěstí je tu vždycky
wikipedie, ale i tak vtipy ocení spíše ti, kteří mají aspoň nějaké povědomí o
historii. Ve čtvrtém díle Oprásků si jaz střílí nejen z naší historie, ale
i ze seriálové tvorby. Nemocnice nakrájí mně sta s doktorem Sovou je
skvost. Zvlášť výtvarné zpracování pana doktora se vydařilo.
Jako pravý fanoušek samozřejmě sleduji tvorbu jaze a
historického ústavu na facebooku a plánuji si všechny díly pořídit do své
knihovny. Nic nezvedne náladu tolik jako hořlavé vtípky mezi Zmikim a Husem
nebo Zénón a jeho pobídka želvičce ďi, ďi, ďi.












