Zdravím vás u pondělního článku! Uplynulý týden byl nabitý událostmi a dobrým jídlem. A došlo i na knihy, takže se opravdu máte nač těšit. Budou i fotky!
O víkendu jsem se nechala inspirovat hous.enkou a uvařila si sladký oběd, krupicovou kaši. Poté jsem se zavrtala pod deku s knížkou. Jen ty hry v mobilu (či jiných platformách) mému hous.enčímu dni chyběly. A musím vám říct, takový den má něco do sebe. Tu kaši si brzo zase uvařím!
Poprvé v novém roce vás vítám u nás na blogu. Dáváte si (literární) předsevzetí? Já ano, nejen ta literární. Nejde o taková ta klasická "budu cvičit", "zhubnu", "naučím se cizí jazyk", ale spíše si formuluju svoje charakterové vady a snažím se na nich pracovat. Teda i na "zhubni" obvykle dojde, ale toto předsevzetí je pro mě evergreenem a dávám si ho několikrát za rok, tak ho sem neuvádím.
Sylvii je přes čtyřicet, nikdy se nevdala, nemá děti a vlastně ani moc přátel. A navíc jí právě zemřel otec, poslední blízký příbuzný. Takže si Sylvie nalije čistého vína (doslova) a udělá si životní bilanci. Jediné rozumné řešení vidí v sebevraždě. A poeticky si za svůj poslední den na tomto světě vybrala Boží hod vánoční. Tak veselou sebevraždu a šťastný nový rok!
Konec roku se blíží a mně ubývají čtecí síly. Přečetla jsem pouhé tři knihy za dva týdny. Dvě vánoční, Nepilovy Vánoce mám rád jste si už mohli přečíst a druhá vánoční kniha tu na vás bude čekat na Boží hod. Kromě toho jsem byla i na dvou divadelních představeních, obě se hrála na prknech Městských divadel pražských.
Krátké fejetony Františka Nepila vás dokonale naladí na
tradiční české Vánoce. A co si pod slovem „tradiční“ představit? Kromě kapra a
salátu k štědrovečerní večeři je tu i spousta lití olova, pečení,
schovávání a ujídání cukroví, sníh, dárky a koledy. Tak pokud máte chuť
nostalgicky zavzpomínat na doby, které jste možná ani nezažili, tak je pro vás
Nepilova kniha to pravé.
Letos nějak ne a ne chytnout tu správnou vánoční náladu. Dárky mám nakoupené a zabalené. A nejsem s tím spokojená. Balení je bez nápadu, vlastně jsem v duchu minimalismu spotřebovala všechny zbytky vánočního papíru z uplynulých let. Pořídila jsme si další ozdoby na stromeček, aby nebyl polonahý jako vloni a stále bez nálady. Cukroví je upečené a já ani neměla chuť si k pečení pustit svoje oblíbené vánoční filmy a pohádky. Chtěla jsem si navodit atmosféru pečenými kaštany a svařákem. Kaštany mi stále chutnají a víno jsem vypila nesvařené a atmosféra stále nikde. Tak já vám nevím, kde dělám chybu. Asi to chce vážně svařák.
Nastal advent a to je ta nejlepší chvíle na všechny ty s vánoční knihy, které jsem si během roku zapsala na seznam "Vánoce". Nejsem příliš sentimentální, takže první vánoční kniha je pěkně krvavá. Detektivní povídky od P. D. Jamesové obsahují sice i povídky, které se vánočního času týkají jen okrajově, ale to nevadí. I tak zvládne vyvolat tu správnou atmosféru anglických vánoc, tak jak si ji my z kontinentu představujeme.
Vzpomínáte, jak jsem jednou psala o rutině? Jak mi něco naruší pondělní rutinu, článek není. Ano, tato vý/omluva přichází opět na řadu.
Další série tematických článků je tady. Tentokrát se podíváme na knihy, které vyvolávají červenání. Nezaměříme se ovšem na obyčejné erotické romány, ale na seriózní literaturu. Pokusíme se, aby tematický a žánrový záběr této série byl co nejpestřejší. První kniha, na kterou se podíváme, se jmenuje Intimní historie od antiky po baroko od Vlastimila Vondrušky. Témata Intimní historie jsou pikantní i zcela běžná. Resp. z dnešního pohledu nejde o nic "o čem se nemluví", ale i sám význam intimity se mění. Jak se autor popasoval s dějinami holení, mytí či antikoncepce se dozvíte právě v této knize. A jak se kniha líbila togaf? Inu to se zase dozvíte v dnešním článku.
Po dvoutýdenní pauze vás vítám o svého pondělního článku. K pauze jsem měla ten nejsladší důvod. Dovolenou. Vyrazila jsem do Skotska, jak vám mohl napovědět můj výběr literatury za poslední týdny. Takže dnešní článek bude ve znamení Skotska. Tak se pohodlně usaďte, nalejte si skotskou whisky nebo si alespoň představte, že za oknem prší, literární výprava do Skotska začíná.
Naordinovala jsem si na podzimní nachlazení klid na lůžku a čtení. Moc to nevyšlo. Ale i tak jsem se uzdravila. Zajímá vás můj recept na léčbu? Kdepak čaj s medem. Bláznivý večer v kině je ta správná volba. Ale popořadě. Nejdřív vám povím o svém kulturním týdnu. Opět jsem byla v divadle, tentokrát v Divadle Na zábradlí na hře Korespondence V+W. Dopisy této dvojice čtu už několik let, trochu jsem se zasekla, tak jsem si řekla, že si místo čtení zajdu do divadla. Byla to skvělá volba. Herci byli výborně obsazení i nalíčení a z rozsáhlé korespondence režisér vybral ty správné dopisy, takže hra měla i jakýsi děj. Chemie dvou přátel funguje i mezi herci Vašákem a Vyorálkem, zdatně jim sekunduje i třetí člen na podiu Jana Plodková v roli Zdenky Werichové. Toto představení vám můžu opravdu vřele doporučit.
Začal podzim a s ním i nová divadelní sezóna. Vypravila jsem se hned na dvě divadelní představení, jedno byla klasika, kterou znám a miluju, a druhé byl risk. Klasikou myslím Žižkovské divadlo Járy Cimrmana. Tentokrát padla volba
na České nebe, všechny hry tohoto souboru už jsem viděla na živo, ale
dávám si druhé kolo. Bohužel jsou pánové v pokročilém věku a čas od čas
některý zemře. Líbí se mi, jak se kolegové zemřelého herce na jevišti
vypořádávají se ztrátou a vtipně a důstojně začlení vzpomínku do děje
hry. Tentokrát se ve hře nově objevil "Weiglův kompromis", kdo hru zná,
ví, že návrh sousoší Cimrmana na Malostranském náměstí měl jednu chvíli i
variantu brod. A to je právě Weiglův kompromis: sousoší tvoří socha
koně a zároveň na něm sedící Cimrman nezasahuje do tramvajových drátů.
Protože se mi o Severní Koreji začalo už i zdát, rozhodla jsem se sérii
tématických článků o KLDR ukončit. A protože vesmír (a Národní filmový archiv)
se rozhodli spolupracovat, narazila jsem na program kina Ponrepo. V neděli 15.
9. je na programu severokorejský film Mstitel s píšťalou. Takže se stylově
rozloučím recenzí na tento film. A už se mi v hlavě rodí další téma na novou
sérii článků. Stále je na co se těšit.
Uplynulý týden byl vyčerpávající. Doufala jsem, že si oddechnu o víkendu, ale ani to se nestalo. Takže mám pocit, že potřebuju dovolenou. A co mě tak vyčerpalo? Běh...
