Uplynulý týden nebyl ve znamení knih. Ale  dočtetla jsem  tlouštíka Docktora Who, takže teď už se snad moje čtenářské tempo rozjede. A letní počasí mi taky bere hodně času. Doma je vedro, venku (ideálně u řeky) je snesitelněji...to jsou jasné počty. Dokonce jsem tento týden překonala svůj odpor ke čtení pod širým nebem a četla si na zahrádce restaurace s příznačným jménem Času dost. A abych udělala něco pro svůj kulturní život zašla jsem si na výstavu s názvem Bydliště: panelové sídliště. Už jsme ji před časem s hous.enkou navštívily, ale spěchaly jsme a tato urbanistická výstava si zaslouží více času, tak jsem se vrátila. 

A taky jsem myla okna. Mytí oken je takový můj osobní strašák. Ne že bych měla doma hodně oken. Ale je s tím práce, nejde totiž jen o mytí oken. Musím umýt i síť proti hmyzu (v mém případě spíš síť zabraňující mojí kočce zdrhnout), vyprat záclony a závěsy a co hůř - zase je pověsit. Řeknu vám, dospělost je občas peklo. Ale teď už je čas na knihy.

 

Vítám vás u svého tradičního pátečního (statistického) článku, kterému jsem si navykla říkat Dočteno. Ano, čeká vás tu rekapitulace toho, co jsem v uplynulém týdnu dočetla a jaké nové knihy jsem rozečetla. Ale než se do toho pustíme, napíšu vám i stručně o tom, jakých bylo mých předchozích sedm dní. A pozor: dnes včetně fotek!

Čtenářská výzva je pro mě i v tomhle roce obrovský oříšek. Místo toho, abych si knihy vybírala podle zadání, vybírám v zadání knihy, které jsem daný měsíc přečetla.

 

 

 

 

 

 

 

Jaro letos asi nebude a v létě já čtu minimálně. Takže ano, zase jsem toho moc nepřečetla. Ale ono to nejde, slunce zákeřně láká ven a venku já nečtu. No a tak jsem se toulala po jižních Čechách a odpočívala. A sem tam přelouskala obrázkovou knížku. 

 

Léto je tu! Nebo alespoň na tento víkend vypadá předpověď víc než příznivě. Dokonce to vypadá tak, že bychom si mohli vzít plavky a jít se opalovat.

anotace z cbdb: Svět Kladiva na čaroděje skrývá nepřeberné množství příběhů plných akce, napětí, černého humoru, magie, démonů, zombií a jiného sajrajtu. Ty nejlepší jsme shromáždili ve sbírce, na níž se kromě autorů jednotlivých dílů podíleli i další známé tváře české fantastiky a najdete v ní také vítěznou povídku literární soutěže "Napiš si své Kladivo". Čeká na vás pořádná nálož v podobě třinácti akčních a zábavných dobrodružství naší netradiční čtyřky hrdinů! 

Hezké pondělí přeji. Minulý týden byl u mě ve znamení bolesti, takže jsem toho moc nepřečetla. Vlastně jsem nepřečetla nic. Nesnáším bolest hlavy nejen proto, že to prostě bolí, ale i proto, že dny jsou takové nevyužité. S bolestí hlavy se nedá nic pořádného dělat. Ani číst. Naštěstí s víkendem se moje hlava umoudřila, a tak jsem si naplno mohla užít dlouho plánovaný výlet do Hradce Králové. Víte, co se konalo v Hradci Králové? Ozvěny Festivalu otrlého diváka. A Otrlce my s hous.enkou milujeme. Na Ozvěny jsem ovšem vyrazila bez ní. Velká škoda, myslím, že právě naše hous.enka by si filmy velmi užila. A nejen filmy, hlavně by si užila živý dabing se Samantou Bifidus. Musím velmi pochválit hradecké kino Bio Central, je to takové kino Aero v Hradci. Stejný přístup k divákům, stejně uvolněná atmosféra s milou obsluhou na baru, velkorysé prostředí předsálí, kde se konal otrlý raut a pohodlné sedačky s dobrým ozvučením sálu. Prostě Bio Central je parádní. Oproti přeplněnému Aeru bylo v Centralu jen asi třicet lidí, na Ortlce velmi málo, ale mělo to své výhody, u rautu se nikdo netísnil, všichni diváci byli naladěni na stejnou vlnu a do sálu se nestála ohromná fronta, ale naopak si člověk mohl vybrat sedačku podle svého gusta. 

Tak jako každé ráno prohlížím svou fotogalerii v mobilu, abych vám sem mohla dát nějakou fotku z uplynulého týdne, ale tentokrát tam nic zajímavého nemám. Jen fotky knížek a fotky dřeva... Právě ve znamení těchto dvou věcí se nesl můj uplynulý týden.

 

Pokračovat ve čtení

Koncem 20. let 20. století se vydává čerstvě odpromovaný Mika Waltari na velikou cestu napříč meziválečnou Evropou. Cestuje sám, od cesty má veliká očekávání a já jsem si při čtení několikrát vzpomněla na moderního cestovatele Ladislava Ziburu... Dnes pro vás mám recenzi na knihu Miky Waltariho Vlak osamělého muže.

 

Pokračovat ve čtení

Hezké pondělí vám přeji. Letos jsem si naplánovala dovolenou na neobvyklý měsíc. Květnové toulání Evropou bude určitě moc fajn, ale také to znamená, že jsem musela začít plánovat a zařizovat. Co vám budu povídat, nejsem v tom moc dobrá. Nakonec se všechno více méně povedlo, ale bohužel jsem podcenila slávu Anny Frankové a do jejího domu se nepodívám. Takže rada pro vás, kdybyste měli cestu do Amsterdamu a chtěli slavný dům navštívit, vstupenky jdou koupit jen online a šest týdnů předem je málo. A pokud se chystáte na Ukrajinu tak hodně štěstí se shánění hřiven. Co já se naběhala...ale konec stesků.

Kromě otravného zařizování jsem vyrazila i na výstavu Jan Zrzavého na Kampu. Mám jeho obrazy moc ráda, jsou jemné, naivní a vyvolávají ve mně nostalgii. My totiž máme s panem Zrzavým společnou lásku - jednu malou vesničku uprostřed Vysočiny. Milý zážitek z výstavy nám okořenil nemilý cizinec. Znáte to, jdete si Prahou a zastaví vás anglicky hovořící pán. Co čekáte? Že se ztratil a chce se zeptat, kudy na Karlův most. Tak tento pán byl jiný, chtěl si popovídat o tom, proč nejsme věřící a co se děje po smrti. Naprosto zbaběle jsem se tvářila, že neumím anglicky (což zas tak daleko od pravdy nebylo).

A knihy? Ano, četla jsem a hodně! Tak jdeme na to!

Pokračovat ve čtení

Rok se s rokem sešel a jsou tu opět Velikonoce. Loni jsem se vrhla na tematické knihy, do oka mi padla série Ženy víry. Letos byla tedy volba jasná - Muži víry. A řeknu vám, nebýt ateista, tak se jím po přečtení této série stanu. Starozákonní Bůh je ... psychopat a sadista. Ale jako zvrhlá pohádka je tato série dobrá. Trochu mě znepokojuje ta posedlost Hospodina penisem. Dost často se mluví o obřízce a na můj vkus až příliš podrobně. A o kom konkrétně jsem četla?