Ernest Cline: Armada

14:48

    Vítám vás u historicky prvního článku v našem čtenářském klubu. Před měsícem jsme se togaf a já dohodly, že do 30 dnů přečteme Armadu a otevřeme jí tak náš dlouhodobý projekt čtenářského klubu, kdy bychom s vámi (a proto budeme rády, když se k nám třeba už příště přidáte) chtěly přečíst a prodiskutovat jednu konkrétní knihu.
     Armadu jsme vybraly z toho důvodu, že jsme obě byly neskutečně nadšené z debutu Ernesta Clinea Ready Player One. Nejen že je totiž RPO skvěle napsaná, má dobrou myšlenku a sympatického hlavního hrdinu, ale hlavně je to knížka přímo nadopovaná naším dětstvím a mládím: filmy, muzikou, hrami. Ač jsme se snažily si to vzájemně nepřiznat, od Armady jsme čekaly podobný zážitek...



     Nakonec se ukázalo, že Armada byla perfektním pokusným králíkem pro náš čtenářský klub, protože naše názory na knihu se diametrálně liší.
     Obě jsme knihu otevřely začátkem ledna. Togaf ji přečetla víceméně během dvou dnů, já jsem nad ní dlouhodobě ležela do včerejška. A protože ji tedy togaf dočetla jako první, pustíme ke slovu nejdříve ji:


Hodnocení togaf

    Na Armadu jsem se těšila jako školák na prázdniny. A naštěstí jsem nebyla zklamaná nebo aspoň ne příliš. Ready player one je jen jeden, ale Armada je důstojným druhým dílem. Cline potvrdil, že psát prostě umí a není autorem jednoho bestseleru. To, co jsem si v RPO zamilovala, zůstává i v Armadě, tj. popkulturní odkazy na kultovní snímky a písničky. Opět mě ani v nejmenším nerušilo, že jsem počítačovými hrami nedotčená. Cline totiž zápal pro hru umí tak dobře popsat, že jsem si dokázala představit, jak velké kouzlo to pro hráče může být. Nicméně virtuální realita není nic pro mě, můj ubohý mozek má co dělat, aby pobral tu běžnou realitu a ještě se vyrovnal s mým podvědomým. Nesmím ho zatěžovat. Ale zpět k Armadě.


    O co tedy v druhém Clineově románu jde? Zack miluje počítačové hry, jeho otec zemřel rok po jeho narození a asi byl krapet blázen do konspiračních teorií. A pak se začne odehrávat sen všech hráčů – z oblíbené hry je realita a Zack se má účastnit mise proti zlotřilým emzákům. Jasně, že nic není tak, jak se na první pohled zdá. Karty jsou rozdány (nebo v tomto kontextu spíš – PC je zapnuto) a může se začít s hrou!


     Zack byl hrdina podle mého gusta, zastával se slabších, měl svoje špatné vlastnosti, ale i přes ně zůstával sympaťákem a byl zdravě skeptický. Já jsem té Obranné alianci Země moc nevěřila. Pro vojáky a jejich slepé poslouchání rozkazů nemám (v knihách) moc pochopení a Zack se choval přesně tak, abych se s ním mohla ztotožnit. Vedlejší postavy byly taky úžasné, i když se v románu jen mihly, zůstávaly po nich skvělé hlášky. Zvlášť jsem si oblíbila oba Mikey. Dokonce se mi líbilo i poděkování, což je část knih, kterou obvykle jen přejedu očima, často je to totiž výčet neznámých jmen. Cline ale i takový výčet dokáže napsat čtivě. Prostě Armada je úžasná. A Cline taky.


    A na závěr jedna věta jako ukázka, proč si tu blahem slintám do klávesnice:
„Mise, při který máš vyhodit do luftu Hvězdu smrti, zatímco na tebe útočí dvě borgský krychle a ty se pohybuješ v poli asteroidů?“ Chápete tu úžasnou směs Star wars a Star treku? To je prostě…uááá!!!


Hodnocení hous.enky

    Musím se k togaf přidat: uáááá! Něco takového jsem dlouho nečetla. A to jakože opravdu dlouho, protože Batmana jsem vzala do ruky naposledy někdy v září při služební cestě do Olomouce (zdravíme Olomouc!). S Armadou jsem na tom byla podobně. Hned zkraje ledna jsem ji poprvé otevřela a nedařilo se mi začíst. Což je naprosto v pořádku, někdy bývají rozjezdy delší. Jenže pak šla Armada na 14 dnů k ledu a velmi obtížně se mi k ní vracelo.
     Myslím, že problém není v tom, jak je kniha napsaná. Srší z toho nápady, narážky i nerdovství od první stránky. Problém - a to naprosto zásadní - mám s popisem vesmírných bitev. A že jich tam bylo! Armada je pro mě ztělesněním toho, proč nechci číst sci-fi knihy, proč nehraju sci-fi hry a proč nesleduju sci-fi filmy.
     Jakože boj mezi emzáka a Zemí? Jakože narážky na vesmírný lodě v seriálech a filmech? Jak mám vědět, jak vypadá Hvězda smrti? Cline příliš spoléhá na to, že jeho čtenáři jsou fanouškové daného žánru. Měla jsem s tím zkrátka ohromný problém a donutil mě to dočíst snad jen ten termín našeho čtenářského klubu (a togaf, která mě příšerně seřvala, když jsem řekla, že to nechci dočíst).
    Dějová linka s nerdem Zackem se mi zamlouvala. Zack je looser, co žije na předměstí úplně obyčejný život se svojí matkou (bez otce, protože ten ze Zackova života záhy zmizel), chodí do školy, hraje hry a pracuje v krámku s hrama. To bylo fajn a podobný základ opuštěného dítěte - samotáře najdete i v Ready Player One. Jenže jakmile Zack upustí klíč na pneumatiky, jde to celé směrem, který se mi nedařilo skousnout.
     Mými oblíbenými postavami jsou Číňan Čchen, který vůbec neumí anglicky a komunikuje jen přes překladač, a Lex, která hackne i vaše analogové hodinky. Dobře napsaná je i postava Zackovy matky, která řeší vážné věci u večeřosnídaní.
     A přidám i citát, který podle mě vystihuje to, proč se mi to tak špatně četlo: "Letky Glaivů prováděly opakované útoky na opancéřovaná vrata zasazená do země, nalétávaly na ně v těsných formacích po čtyřech až pěti a během sestupu je zasypávaly plazmovými bombami." (s. 158) Myslím, že mám despekt k plazmovým bombám. Jo, plazmové pušky, které tak ráda používám ve Falloutovi, to je něco jiného. Bomby mi přijdou strašně abstraktní.
     Takže virtuální svět je pro mě naprosto skvělý zážitek, ale prosím příště upustit od vesmírných válek.


PS: Na koláži vidíte obálku českého vydání, obálku původního (anglicky psaného) vydání, slovenského vydání a poslední je další návrh na americkou obálku.

You Might Also Like

0 komentářů

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz