Na valentýnské téma...
11:00
Vítáme vás u dnešního speciálního článku, který chceme věnovat všem zamilovaným, všem pejsánkům, medvídkům, kočičkám, lásečkám a kolouškům (a kmetům), kteří celé dnešní dopoledne strávili tím, že usilovně přemýšleli, kolik růží mají svým prdelinkám koupit, které slipky budou ty nejvíc roztomiloučké a který plyšáček vyjádří nejlíp to, jak svou drahou polovičku lovískují.
Uf, tenhle úvod mě stál opravdu hodně sil. Takže si odplivneme, zakašleme a frčíme ke knížkám, které vám doporučujeme dnes otevřít, aby se vám pusa neslepila samou láskou (cukrem, čokoládou nebo tak), protože věříme, že toho dnes bude všude dost.
Rozhodly jsme se, že dnes vám každá dá tip na jednu knihu, takže dlouho neotálejme a pusťme ke slovu togaf:
Máme tu Valentýn a opět se do kin vrací nejdebilnější
hrdinka romantického žánru: Anastasia Steelová. Americká studentka literatury
(!), která ve dvaceti nepoužívá Google ani žiletku. Zato miluje sado maso
praktiky. Tedy do chvíle, než jí její milovaný multimiliardář naplácá. Nebojte,
nebudu se tu snažit být sarkasticky vtipná na úkor této zprofanované knihy.
Před lety jsem přečetla první díl, abych se přesvědčila, zda je to opravdu tak
strašný brak (je) a při čtení se mi neustále vybavovala jiná kniha z žánru
BDSM.
Příběh O.: Návrat do Roissy.
Anotace: Příběh O
Pauline Réageové je bezesporu nejlegendárnější erotický román moderní doby. Pro
příznivce tohoto žánru je ozdobou knihovničky, pro určité feministické či
puritánské kruhy naopak zhmotněním zlého snu. Tím spíše, že jej inkognito
napsala žena, jejímž je O zřejmě jakýmsi fantastickým obrazem. Příběh O
vyprovokoval jeden z největších skandálů francouzské literatury. Toto
mistrovské literární dílo, zprvu zakázané a často zabavované a šířené ilegálně,
se stalo po Saint-Exupéryho Malém princi zřejmě nejčtenější knihou francouzské
literatury a dočkalo se filmového i komiksového zpracování.
Příběh O. je napsán velmi kultivovaně, na to jaké scény se
v něm popisují. Je poznat, že se autorka nesnažila o napsání senzace, nebo
manifestu čehokoli. Sexuální scény hraničící s mučením jsou napsány tak
snově a étericky, že i přes racionální pobouření a nesouhlas s tak absolutním
odevzdáním, se pobouření nekoná. Je to příběh, z každé věty čiší fikce.
Možná touha po uskutečnění tohoto prapodivného snu, ale přesto je to jen
příběh.
A jaký Příběh O. je? Zvrhlý, vzrušující, vyzývavý, pobuřující,
nereálně reálný, smutný, krutý…ale hlavně je dobře napsaný. Ať už dívku O.
chápete nebo odsuzujete, věříte jejímu příběhu. Věříte její lásce
k příteli, neskutečné (až patologické) oddanosti k siru Stephenovi a
touze po naprostém odevzdání vlastní svobody.
Přirovnávat Příběh O. k Padesáti odstínům šedi?
Ani omylem! Ale moc bych slečně Steelové přála strávit víkend se sirem
Stephenem…
Děkujeme togaf za tematickou fotku a za postřehy k Příběhu O., který by bylo škoda v knihovně minout. Druhou knihu, na kterou bychom vás dnes chtěly upozornit, je:
Leopold von Sacher-Masoch: Venuše v kožichu
"Každým dnem trpím víc, a ona - ona se tomu jen směje" (s. 33)
Anotace z cbdb: Klasické erotické dílo autora, jemuž vděčí masochismus za své jméno. Příběh mladíka Severina, který se natolik zamiluje do krásné Wandy von Dunajew, že si přeje stát se jejím otrokem. Wanda jeho přání zpočátku nechápe, záhy však v podobných praktikách najde zalíbení a trýzní Severina s rostoucí rafinovaností. Čím je ale Severinovo utrpení větší, tím více jím Wanda opovrhuje.
I Venuše v kožichu je zástupcem toho směru erotické literatury, která není prvoplánovitě pornografická. Oproti Příběhu O. je zde popis erotických scén poněkud zhuštěn a důraz je kladen zejména na psychologii postav, čímž se celý děj novely dostává do úplně jiného světla.
Přiznanou inspirací je von Sacher-Masochovi Tizianův obraz Venuše se zrcadlem (1555), na kterém se krásná nahá Venuše vzhlíží ve svém odraze.
Vypravování Severinovo je zpočátku poněkud zdlouhavé (vlastně zajímavé to začne být až na cestě z Karpat do Itálie, tedy v okamžiku sepsání smlouvy... zdravím Anastasii z Odstínů šedi!), ale jakmile si zvyknete na to pomalejší tempo, stojí to za to. Neustálé Severinovy pochybnosti o tom, jestli Wandu miluje, jeho pokusy o odchod, kterého není schopný, a neustálé návraty... to vše spěje k velkému finále, kdy to Venuše v kožichu celé rozsekne za něj.
Na tomto místě bych ještě ráda zmínila jeden citát Severina z konce knihy, nad kterým mě von Sacher-Masoch donutil přemýšlet: "(...) žena, jak ji stvořila příroda a jak teď přitahuje muže, je jeho nepřítelem a může být jen jeho otrokyní nebo despotickou vládkyní, ale nikdy jeho družkou. Tou bude moci být teprve tehdy, až bude mít stejná práva, až bude rovnocenná vzděláním a prací." (s. 158). Rok 1870...
Jistě není nezajímavé, že Venuše v kožichu je částečnou autorovou autobiografií.
Přejeme hezkého Valentýna!
0 Comments