Osudové lásky

12:00


Včerejší svátek lásky mi vnukl jednu vtíravou myšlenku. Literatura, a potažmo i film, si vzaly za své, že ta pravá, osudová láska končí špatně. Tady je pár myšlenek, které mi nedají spát. A jak mě upozornila hous.enka, je dnešní článek samý spoiler. Takže: SPOILER ALERT!

Tak například Romeo a Julie. Dokonalá romantika, znepřátelené rody a láska, které je všechno absolutně putna. A pak umřou ještě před koncem puberty.

Chápu dramatickou stavbu a snahu autora o co nejsilnější emoční dojem. Smrt mladých (asi i krásných) lidí kvůli idiotství jejich rodin je prostě slzopudná.

Ale co Scarlet O’Hara a Rett Buttler?! Tentokrát to nejsou znepřátelené rodiny, ale rovnou celé státy. Občanská válka v USA je skvělé pozadí pro vzplanutí vášní. Ovšem je trochu zvrhlé považovat válku za správné romantické kulisy.

Přesto je válka využívána jako romantická spoušť i nadále. Třeba Petr a Lucie; R. Rolland spojil válečný nápad Mitchellové s shakespearovským koncem. Doják.

Jedeme dál. Klasikou žánru je i Na větrné hůrce Emily Brönteové. Tady už se dostáváme na pole lehkých mentálních poruch. Heathciff byl prostě pošuk. Katku miloval, to ano, tomu věřím, ale nebyla to zrovna romantická nebo zdravá láska. Spíš posedlost. A nakonec to taky končí smrtí. Tentokrát to osudově odnese jen Katka.

Další osudový literární pár, který neskončí dobře, je Gatsby a Daisy. Ani peníze nepomůžou Gatsbymu ke štěstí. Což mě osobně mrzí, držela jsem mu palce. Ale je to vlastně výchovné, peníze lásku nenosí (alespoň ne v literatuře osudových lásek).
 
A kapitola sama pro sebe jsou mýty, třeba ty řecké. Tam se to osudovými láskami jen hemží: třeba takový Zeus jich měl hned několik. To, co na nich bylo tragické, je osud oněch slečen. Nebo Orfeus a Euridika. O Oidipovi se snad raději ani nebudu rozepisovat.

A co třeba Andersenovy pohádky! Malá mořská víla, cínový panáček…všichni umírají kvůli lásce! A to jsem jen v literatuře.

Takže bychom si vlastně neměli přát osudovou lásku, protože ta evidentně nosí slzy, bolest a předčasnou smrt. Taková ta normální, obyčejná je přece taky fajn, ne? Sice o vás asi nenapíšou knihu, ale zase přežijete! A to až do smrti…ehm…


Hezký povalentýn a pro příští rok mám jedno malé přání. Já chápu, že cesta metrem je občas dlouhá, zvlášť když se těšíte na nějakou tu romantiku doma. Ale pokud nejste vy a váš partner/partnerka fakt neskutečně pěkní, tak si to šmajchlování prosím nechte na doma. Nebo do temné uličky.

You Might Also Like

0 komentářů

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz