Osudové lásky
12:00
Včerejší svátek lásky mi vnukl jednu vtíravou
myšlenku. Literatura, a potažmo i film, si vzaly za své, že ta pravá, osudová
láska končí špatně. Tady je pár myšlenek, které mi nedají spát. A jak mě upozornila hous.enka, je dnešní článek samý spoiler. Takže: SPOILER ALERT!
Tak například Romeo a Julie. Dokonalá romantika,
znepřátelené rody a láska, které je všechno absolutně putna. A pak umřou ještě před
koncem puberty.
Chápu dramatickou stavbu a snahu autora o co nejsilnější
emoční dojem. Smrt mladých (asi i krásných) lidí kvůli idiotství jejich rodin je
prostě slzopudná.
Ale co Scarlet O’Hara a Rett Buttler?! Tentokrát to
nejsou znepřátelené rodiny, ale rovnou celé státy. Občanská válka v USA je
skvělé pozadí pro vzplanutí vášní. Ovšem je trochu zvrhlé považovat válku za
správné romantické kulisy.
Přesto je válka využívána jako romantická spoušť i
nadále. Třeba Petr a Lucie; R. Rolland spojil válečný nápad Mitchellové s shakespearovským
koncem. Doják.
Jedeme dál. Klasikou žánru je i Na větrné hůrce Emily Brönteové. Tady
už se dostáváme na pole lehkých mentálních poruch. Heathciff byl prostě pošuk.
Katku miloval, to ano, tomu věřím, ale nebyla to zrovna romantická nebo zdravá
láska. Spíš posedlost. A nakonec to taky končí smrtí. Tentokrát to osudově odnese jen
Katka.
Další osudový literární pár, který neskončí dobře, je
Gatsby a Daisy. Ani peníze nepomůžou Gatsbymu ke štěstí. Což mě osobně mrzí,
držela jsem mu palce. Ale je to vlastně výchovné, peníze lásku nenosí (alespoň
ne v literatuře osudových lásek).
A kapitola sama pro sebe jsou mýty, třeba ty řecké.
Tam se to osudovými láskami jen hemží: třeba takový Zeus jich měl hned několik.
To, co na nich bylo tragické, je osud oněch slečen. Nebo Orfeus a Euridika. O
Oidipovi se snad raději ani nebudu rozepisovat.
A co třeba Andersenovy pohádky! Malá mořská víla, cínový panáček…všichni
umírají kvůli lásce! A to jsem jen v literatuře.
Takže bychom si vlastně neměli přát osudovou lásku,
protože ta evidentně nosí slzy, bolest a předčasnou smrt. Taková ta normální,
obyčejná je přece taky fajn, ne? Sice o vás asi nenapíšou knihu, ale zase
přežijete! A to až do smrti…ehm…
Hezký povalentýn a pro příští rok mám jedno malé
přání. Já chápu, že cesta metrem je občas dlouhá, zvlášť když se těšíte na
nějakou tu romantiku doma. Ale pokud nejste vy a váš partner/partnerka fakt
neskutečně pěkní, tak si to šmajchlování prosím nechte na doma. Nebo do temné
uličky.
0 Comments