Dočteno podle hous.enky (2. týden)

10:14

Jsou dny, kdy si připadám jak postava z Karafiátových broučků: "A broučkové spali a spali."
 
 
 
 


 
V uplynulém týdnu tenhle stav nastával každý den s úderem osmé hodiny. Tedy vlastně to bych lhala, protože v pondělí a ve středu dávají nové Manželské etudy (po 35 letech), takže to ponocuju až do jedenácté. Ale jinak tedy nehrozilo, že bych měla pomyšlení na čtení v posteli. A to obvykle třicet stránek zvládám úplně v pohodě. Tenhle týden ale ne.
A co jsem dělala kromě sledování dokumentů o manželství? V úterý jsem měla první hodinu angličtiny s Peterem z Manchestru. Je to sympatický chlapík a jeho angličtina je jak střelba ze samopalu. A já střílím jen ze starého revolveru... Takže potřebuju nutně naposlouchat angličtinu... Takže jsem se rozhodla, že si koupím další knížku v angličtině :D Zatím ji mám na nočním stolku. Neotevřenou. Ale fakt doufám, že to tentokrát prolomím. Zatím se totiž anglicky psaným knihám vyhýbám, jak můžu. A že už jich doma pěknou desítku mám (nepřečtených, ale koupených s velikými ambicemi).
A jinak jsem četla jen ve vlaku/autobusu/mhd. Jo amám pro vás jeden tip! Ve středu jsem byla v Levných knihách a rozhodně byste se měli podívat na jejich nabídku. Mají tam pár šťavnatých kousků a rozhodně vám doporučuju mrknout na tohle:
 

Grady Hendrix: Horrorstör

Výborná záležitost, pokud jste někdy byli v Ikee a mysleli jste si, že všechny ty pohovkychtivé zákazníky zabijete. Skvěle napsané, krásné grafické zpracování (knížka vypadá jak katalog IKEA) a do toho hrstka zombíků a pár prodavačů, kteří musejí přes noc udělat inventuru v obchodním domě IKEA. Za 19,- je to báječná koupě a dám ruku do ohně, že vás to bude bavit.
 
 
 
 
 
 

Dočteno

 

Denis Theriault: Podivuhodný život osamělého pošťáka

Anotace z cbdb: Kdo jiný by měl ctít listovní tajemství než pošťáci? Jenže mladý pošťák Bilodo je natolik ostýchavý, že si povídá sotva se svou zlatou rybkou. Aby se dostal k lidem blíž, potají otevírá jejich dopisy. Vše se pro něj změní, když si přečte první dopis psaný v haiku. Milostné korespondenci mezi guadalupskou dívkou Ségolene a výstředním intelektuálem Gastonem propadne natolik, že když po čase Gastona srazí auto, pokusí se jej nahradit... Poetický román o lásce a záhadách lidské identity.
Čas od času mám pocit, že po všech těch krvácích, vesmírných lodích a postapo záležitostech musím sáhnout po něčem poetickém. Něčem, co mě na chvíli donutí přemýšlet o věcech, o kterých běžně moc neuvažuju. A tentokrát padla moje volba na Denise Theriaulta a jeho román Podivuhodný život osamělého pošťáka.
Bilodo je samotář, který nejraději tráví večery hraním videoher. A čtením cizích dopisů, jak se záhy ukáže. Jednou ale v obálce objeví na složeném listu básničku haiku, která změní jeho život.
Celý román je hodně o metaforách, o tom, jak sami vlastně jsme, a to vše je zakápnuto několika kapkami japonské kultury. Ale je toho přesně akorát, takže i já - těžký odpůrce metafor v prozaických textech - jsem nadšena.
Kromě rozsahu textu - podle mě by poetické romány neměly mít víc než 150 stran - hraje pro kladné hodnocení i úžasná grafická podoba, kterou v Plusu knize vtiskli: text románu v pevných deskách je vložen do kartónových  desek, které vypadají jako obálka. A celé je to bílé s jemnými obrázky japonských sakur. Ach, ach, krása. Jedna z nejhezčích knížek v mé knihovně.
Pokud jde o děj, nechci ho moc rozepisovat, protože zaprvé není až tak podstatný a zadruhé je důležité, abyste si ho objevili vy sami. Co bych ale chtěla zmínit, že z knihy mám velmi podobné pocity jako z knihy S elegancí ježka, kde se taky snoubily japonské prvky s poetikou filosofie. Vlastně je tu i společný motiv přejeté postavy v románu.
Je to hodně zvláštní kniha se zvláštním koncem a je plná básniček haiku (které mě tedy zase až tak nezaujaly). Je to taková zvláštní jarní knížka, u které v závěru musíte trošku přemýšlet, ale strašně se mi líbila.
 

Právě čtu

 

Marissa Meyer: Cress

Anotace z cbdb: 3. kniha v sérii Měsíční kroniky.
Cress od dětství vyrůstala sama uvězněná v umělém satelitu. Jedinou společnost jí zde dělají počítačové obrazovky. Díky času strávenému s počítači se Cress vypracuje ve špičkovou hackerku. Naneštěstí je však přinucena pracovat pro královnu Levanu a právě dostala rozkazy vystopovat Cinder a jejího pohledného průvodce. Cinder a kapitán Thorne jsou na útěku. Společně se Scarlet a Vlkem plánují svrhnout královnu Levanu a zabránit její armádě v invazi na Zemi. Právě Cress může Cinder a jejím společníkům pomoct. Odvážný pokus zachránit ji se však nezdaří a celá skupina se rozdělí. Cress má konečně svou svobodu, ale musí za ni zaplatit vyšší cenu, než si dovedla představit. A královna Levana nehodlá připustit, aby se někdo postavil do cesty její svatbě s císařem Kaiem.
 I když se Cress, Scarlet ani Cinder necítí být povolány k záchraně světa, zdá se, že jsou jedinou nadějí, kterou svět má.
Ha! Objevila se tu už postava Winter z nadcházejícího dílu a vypadá to hodně zvláštně. Moc se mi líbil únos prince Kaie. Dokonce bych řekla, že to je zatím vypravěčský vrchol všech tří dosavadních dílů. Zbývá mi posledních třináct stran a už teď se těším, až se v příštím díle podívám na Měsíc. Jsem zvědavá, jestli někdo z hrdinů zakuká, nebo jestli to bude mít veliký šťastný happyend :D
 
 

Becky Chambers: Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu

Anotace z cbdb: Vesmír se může zdát nekonečný, ale vesmírné lodě jsou tísnivě malé.
 Když se Rosemary Harperová připojí k posádce Poutníka, nečeká toho moc. Touží jen po malém, klidném místě, které by mohla na chvíli nazývat domovem, po dobrodružství v dalekých koutech galaxie a odstupu od problematické minulosti. A Poutník jí přesně takové místo nabízí. Život na palubě je chaotický, ale víceméně mírumilovný.
 Až do doby, kdy je posádce nabídnuta životní příležitost: postavit hyperprostorový tunel na vzdálenou planetu a vydělat si tak dost peněz, aby mohli pohodlně žít mnoho let. Pokud tedy přežijí dlouhou cestu přes válkou zmítaný mezihvězdný prostor, aniž by došlo k ohrožení některého z křehkých spojenectví, jež udržují galaxii v klidu.
 Potíž je v tom, že Rosemary není na palubě jediná, kdo má nějaké tajemství…
Jsem na začátku (na straně deset nebo kolik) a už týden jsem se ke knize nedostala. Nějak mě první kapitola neoslovila a moc mě neláká ani obálka. Ale prý má jít o velkou pecku, takže věřím, že až se kniha rozjede, bude to stát zato.

You Might Also Like

0 komentářů

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz