Opráski sčeskí historje 4. To je moje první kniha přečtená v roce 2017. Můj vztah k tomuto počinu jaze a Historického ústavu byl komplikovaný. Cesta byla trnitá. Vždy jsem oceňovala ujetý a (místy velmi) černý humor Oprásků, stejně tak naivní kresbu a bonusy pro kikoty. Ale. Ale z toho prznění češtiny mi (obrazně) krvácely oči. Každý komiksový strip má jen pár řádků, ale pro mě bylo utrpění to číst. Resp. překládat si tu zkomoleninu do češtiny. Pak jsem se i zasmála. 

Po letech jsem si na jazův osobitý způsob vyjadřování zvykla a teď si lebedím při jazykových hříčkách, které jsou mnohdy stejně vtipné jako samotný strip. I ze mě se stal obdivovatel krále Zikmunda, lišky ryšavé. Zmiky a jeho důsledné kreslení s liščím ocasem je záruka dobré zábavy. Humor a pochopení Oprásků se zakládá na znalosti české historie. Naštěstí je tu vždycky wikipedie, ale i tak vtipy ocení spíše ti, kteří mají aspoň nějaké povědomí o historii. Ve čtvrtém díle Oprásků si jaz střílí nejen z naší historie, ale i ze seriálové tvorby. Nemocnice nakrájí mně sta s doktorem Sovou je skvost. Zvlášť výtvarné zpracování pana doktora se vydařilo. 

Jako pravý fanoušek samozřejmě sleduji tvorbu jaze a historického ústavu na facebooku a plánuji si všechny díly pořídit do své knihovny. Nic nezvedne náladu tolik jako hořlavé vtípky mezi Zmikim a Husem nebo Zénón a jeho pobídka želvičce ďi, ďi, ďi.

Tak ČuzHuz!