togaf a její knihy (40. týden)

13:50

V sobotu jsme se s hous.enkou konečně dostaly na prohlídku vily Tugendhat. Vstupenky jsme měly objednané od dubna, já jsem si ještě okořenila čekání čtením tematického románu Skleněný pokoj. Vila je opravdu nádherná, funkcionalismus mám ráda, žádné serepetičky, na které by sedal prach, a čisté linie, to je moje. V takovémto domě bych si uměla představit bydlet. Dokonce i přesto, že není v mé milované Praze. Po prohlídce jsme si s hous.enkou a chlapci zašli na oběd a pak se naše cesty rozdělily. Skupina A (tedy já a přslušný M) jsme pokračovali do Třebíče a skupina B, tedy hous.enka se svým písmenem M (ano, oba naši chlapci mají stejné nejen počáteční písmeno, ale celé jméno, jsme prostě sehrané) zůstala v Brně. Třebíč znám jen z okna autobusu a musím se přiznat, že ač jsem věděla o jejím zapsání do seznamu UNESCO, nijak zvlášť jsem se k prohlídce města neměla. Tentokrát jsme tu ale měli schůzku s přáteli a spoustu volného času. A Třebíč je krásná! Resp. židovské město mě okouzlilo. Malé domečky namačkané na sobě, uličky vedoucí skrz zahrádky a celková atmosféra malého schoulého městečka se mi náramně zamlouvala. Bazilika sv. Prokopa a zámek mě nechaly víceméně chladnou. Třebíč je pro mě židovské město. Mám spoustu romantických fotek se západem slunce, se sluncem prosvěcujícím uličky s roztomilými jmény a spoustu fotek domů. O některé z nich se s vámi podělím.
Jak už jsem psala, na návštěvu vily Tugendhat jsem se připravovala četbou. Jde o knihu Skleněný pokoj a jelikož má kniha přes 400 stran, využiji ji i ke splnění říjnové čtenářské výzvy. Můžete se tedy těšit na podrobný rozbor knihy o krásné vile a pohnutých osudech jejích obyvatel.

Simon Mawer: Skleněný pokoj
Anotace z cbdb: Román inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat, který zaujme od první věty. Na pozadí příběhu jejích majitelů zrcadlí tragédii celého českého národa. Vysoko na kopci nad Brnem ční zázračný dům. Postaven na míru židovsko-křesťanskému novomanželskému páru vyzařuje bohatství, sebevědomí, krásu a majestátnost. Avšak jen do chvíle, než do země vstoupí nacistické vojsko a manželé musí vilu i zemi opustit. Život vily se s odchodem jejích majitelů ale nezastaví. Přechází z jedněch rukou do druhých, z českých do nacistických, pak do sovětských až se opět vrátí do majetku československého státu. Krystalická dokonalost skleněného pokoje přitom zasahuje nesmírnou gravitací každého, kdo se dostane do jeho blízkosti.
Po pravdě jsem byla knihou trochu zklamá. Co se týče popisů vily Tugendhat, resp. Landauer, ty byly naprosto perfektní. Až jsem byla překvapená, jak zajímavě se dá psát o architektuře. A jak přesně. Osudy skutečných obyvatel vily nemám nastudované, takže mě netrápí jak moc (ne)přesně je Mawer zachytil, to jen tak pro pořádek. Přišlo mi ale, že až příliš tlačí na pilu v popisu intimních preferencí obyvatelů vily. Zbytečně detailní popisy pachů, sexuálních praktik a tělesného vzhledu ve mě vyvolávaly pocit, že čtu bulvární plátek. Nicméně román je napsaný velmi čtivě.
Robbie Morrison, Brian Williamson: Trhliny
Anotace z cbdb: Doctor a Clara se vracejí do současnosti, ale skrz trhliny mezi vesmíry se dovnitř plíží nové nebezpečí. A Londýn nemá žádnou ochranu. Obětuje Doctor životy nevinných lidí, aby udržel multivesmír v běhu? A vzápětí vsadí svůj život v kasinu v Las Vegas – proti intergalaktické zločinecké organizaci! 
Kniha opět obsahuje dva příběhy, tentokrát se oba dva odehrávají na Zemi. I tak se ale na scénu dostanou noví mimozemšťané a lidstvo je opět závislé na pomoci Pána času. První příběh ze současnosti má lehce sentimentální nádech a naznačuje možnost ne právě šťastného konce (náznaku jsem ovšem ani na vteřinu nevěřila). Druhý příběh je z Las Vegas šedesátých let, na scéně se objevují (asi) slavné americké postavy této epochy. A mimozemšťani. Důvod, proč nejsem s tímto komiksem příliš spokojená, je kresba. Už z obálky je poznat, že Clara se kreslířům příliš nepovedla. Občas jsem narazila na obrázek, u kterého jsem až z textového kontextu pochopila, že jde o Claru. A to je prostě špatně.
Opět jsem přečetla jen dvě knihy. Není to mnoho, ale co se dá dělat, mám pocit, že mi někdo krade čas. Také se vám to stává? Naplánuji si večerní čtení, a když si chci večer lehnout s knížkou, zjistím, že jsem ospalá a pohled na hodinky mě utvrdí v tom, že je opravdu čas jít spát. A co se stalo s časem, kdy jsem si měla číst, opravdu netuším. Přeji vám tedy hodně času na čtení!

You Might Also Like

0 Comments

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz