togaf a její knihy (22. týden)

11:00

Když už nám na jaře panuje počasí jako v létě, tak jsem se vydala k vodě. Ano, letos jsem se poprvé koupala v přírodě už druhého června. A popravdě řečeno - byla to paráda. Své přehřáté tělo jsem zchladila na Vysočině v rybníku Velké Dářko. Zase jednou jsem měla možnost dívat se na svůj rodný kraj očima turisty. Určitě to znáte, provádíte "svým" krajem/městem někoho, kdo to u vás nezná a najednou zjistíte, že místa, která berete za samozřejmá, jsou vlastně moc hezká a unikátní. A pak nastane ta trapná situace, kdy neznáte odpověd na nějakou místopisnou otázku...eh...naštěstí je na Vysočině tak krásně, že vždycky můžu udělat úhybný manévr: "Hele podívej - hranice Čech a Moravy! Nejsou to parádní sochy?" A jsou, ty sochy jsou vážně parádní. Vytvořil je sochař Michal Olšiaka jsou roztroušeny po okolí Žďáru nad Sázavou a vždy jsou nějak spojeny s místem, kde se nacházejí. Na hranicích Čech a Moravy je to orlice a lev, v obci Račín je socha raka...

No, a když už jsem jela na Vysočinu, tak jsem využila čas ve vlaku k četbě. Plním svoje předsevzetí, které jsem si uložila po dočtení Opuštěné společnosti a cestou domů jsem přečetla Respekt. Erik Tabery vždycky ve svém editorialu přeje inspirativní čtení a ono inspirativní opravdu je. Ale teď už ke knihám:

Anotace z cbdb: Lehký funerální románek Zahradníkův rok na hřbitově je černohumornou prózou z prostředí hřbitova a jeho zaměstnanců, mezi něž klesne hlavní hrdina prokletý básník Hektor Hnípal. Ataky na čtenářovu bránici zaručeny, doporučuje devět z deseti hrobníků! Knihu doplnila kongeniálními ilustracemi talentovaná výtvarnice Linda Sova. 
Jednoduché historky ze života umělce-hrobníka nejsou žádná vysoká literatura, ale v celku milé čtení. Hektor je ve svém životě břídila vlastně roztomilý a musím říct, že jsem mu držela palce, aby se z těch Mongolů nezbláznil. V povídkách jsou narážky na nepříliš známé české literáty, takže pokud se orientujete v těchto vodách, naleznete zde i jakýsi beta humor. Tato útlá knížka sice není žádný bildungsroman, ale má výborné postavy a situační humor vycházející z neradostné reality všedního dne uměleckých outsiderů.
Torey L. Hayden: Tichá holka
Anotace z cbdb: Sedmiletá dívenka, která nemluví, a okolí se zdá, že vůbec nevnímá, že jsou kolem ní nějací další lidé. A spolu s ní se ve třídě sejdou další problémové děti, které by v běžné škole nestačily svým vrstevníkům, prožily různá traumata a potřebují speciální péči. Hrdinka knihy Venus trpí selektivním mutismem a zpočátku se všichni domnívají, že pravděpodobně neslyší. Časem ale její učitelka Torey zjistí, že Venus „pouze“ nemluví. Co za tím stojí? Problematické rodinné zázemí a traumata z raného dětství „mohou“ za to, že Venus mlčí a mlčí. Společnost ostatních dětí ve třídě i pochopení učitelky ale pomohou tomu, že dívenka opustí hradbu svého mlčení.
Torey je úžasný člověk a výborná vypravěčka. Její vyprávění o tom, jak učí děti a jak se jim snaží pomáhat, jsou obdivuhodné. Ta trpělivost a nápaditost jejích výukových nápadů je neuvěřitelná. V románech od Torey je vždycky ve středu vyprávění jedno dítě a je jasné, že právě tohle dítě má tajemství. Takže vždycky netrpělivě čekám, jaké ošklivé věci se dítěti s neobvyklým chováním staly. U této knihy jsem se trochu rozčilovala nad politickou (hyper)korektností Američanů a vlastně i Čechů. Na obálce knihy je blonďatá holčička a Torey o této malé Venus píše velmi neutrálně, max. "její snědá pleť". Zhruba v polovině knihy se teprve dozvíme, že malá Venus je černoška. Já vím, že obrázky na obálkách knih jsou pouze ilustrační, ale vždycky navodí očekávání a pak je těžké ho v průběhu knihy měnit. Pikantní na celé této rasové otázce je fakt, že já Torey půl knihy vyčítala přehnanou korektnost, a ona sama byla obviněna z rasismu. Malá Venus nemluví a jediné, o co projevila zájem, je komiks s blonďatou superhrdinkou. A Torey ji v tomto zájmu podporovala, hlavně proto, že Venus ani jiný zájem neměla. A právě to prý bylo nevhodné. Podle kritiků měla Venus dát hodnotnější knihy o lidech její rasy. Ach jo...
 
František Kotleta: 21 úderů
Anotace z cbdb: Na nejvyspělejší automobilku v zemi zaútočily neznámé magické síly. Podaří se nebezpečnému průmyslovému konsorciu ukořistit převratné IT technologie? Boje si vyžádaly první životy. A proto je na čase povolat experta na nevysvětlitelné jevy, Tomáše Koska, který dokáže zmobilizovat síly z jiných světů. A když nepomůže ani voodoo? Zbývá už jen jeho IT parťačka, přebornice v softballu.
Mladoboleslavská Škodovka měla geniální PR nápad. Místo klasické inzerce "hledáme IT odborníky a nabízíme úžasné prachy ve firmě s dlouholetou tradicí" si najala top české autory fantazy a nechala je napsat povídku z prostředí Škodovky. Nápad je to vážně parádní a zapojení Stančíka a Kotlety byl výborný nápad. Sama povídka tak výborná není. Jednoduchý nápad je naštěstí okořeněn Kotletovým humorem a hlavní hrdina Tomáš Koska trousí správně drsné hlášky. Dokonce má za partnerku ajťačku ze Škodovky. Takže práce je to vhodná i pro ženy. Právě v té (ne)skryté reklamě je ale pro mě problém. Věřím, že ajťáci se ve Škodovce mají dobře a práce je to zajímavá a téměř futuristická, ale já rozhodně nejsem cílový čtenář. Nezajímají mě ani auta ani počítače. Takže jsem sice uvítala vysvětlující boxy, co která technická značka znamená, ale zároveň mě tak trochu rozčilovala ta glorifikace automobilky. A pokud jsou vysvětlující boxy o tom, kdo byl Jackson Pollock nebo co je Moulin Rouge, určeny pro IT specialisty, tak je to trochu urážlivé. Navíc takovéto věci se v tomto typu knih nevysvětlují! Přece na fakta, která se v knize nevysvětlují a já je neznám, je tu Google! Takže kniha slabší, ale reklama parádní! Nakonec té Škodovce vlastně fandím. 
A teď už se těším na Smrtku, kterou mi slíbila půjčit hous.enka...tak snad nezapomněla!

You Might Also Like

0 komentářů

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz