Dočteno podle hous.enky (21.-22. týden)

10:00

Ještě sice oficiálně nezačalo léto, ale čas našich dovolených je v plném proudu. Proto se snížila četnost článků a očividně i ubylo přečtených knih. I tak bude dnešní článek delší. Uvařte si kávu, nalijte si vodu, jdeme na to!
 
 
 
 


U mě se dovolená na psaní pro blog projevuje tak, že píšu čtrnáctidenní shrnutí. Je pro mě pak trochu problém vracet se ke knihám, které jsem dočetla před dvěma týdny, ale někdy to prostě jinak nejde.
V uplynulých dvou týdnech jsem tedy kromě pracovních povinností prožila svou druhou letošní dovolenou. Tahle byla sice kratší než ta první, kdy jsme byli s M. doma a odpočívali jsme a pracovali jsme na zahrádce (a na dřevě, muhehe), ale o to akčnější byla. Každý večer jsem padala do peřin úplně mrtvá. Přiznávám, že za to možná mohl i přísun vína a jablečného cideru, který mi tak chutná.
 
Strávila jsem několik dní na západě Francie, v Bretani. A musím říct, že se mi Bretaň moc líbí. Vyhovuje mi svým jídlem a pitím (záplava palačinek a moře cideru) a okouzluje mě svými domy a lidmi. Byla jsem ve městech Rennes a Nantes a navštívila jsem opatství Mont Saint Michel.
Nejkrásnější bylo tedy právě to opatství. Ví to celá Francie i celý svět, protože tam bylo naprosto neuvěřitelné množství lidí. Bylo tam tolik lidí, že se mi ho ani nepodařilo vyfotit bez toho, aby mi někdo stál v záběru. Je to vážně nádhera a ne nadarmo je tohle místo druhým nejnavštěvovanějším místem v celé Francii (po Eiffelce).
Vesnička pod opatstvím se krásně klikatí, je přecpaná turisty a předraženými krámky se suvenýry a kebabem. Když ale nakonec vystoupáte všechny ty schody, ocitnete se v úplně jiném světě. Opatství dodnes funguje, je ve správě státu a je naprosto úchvatné. Ale to jsem už říkala.
 
Pokud jde o srovnání měst Rennes a Nantes, vyhrává to v mém srdci naprosto Rennes. Nantes je půlmilionové město s obrovským cestovním ruchem a celou řadou zajímavostí. Je tu krásný steampunkový zábavní park L'Ile machine, kde se můžete svézt na obrovském slonovi a obdivovat um místních řemeslníků, kteří se inspirovali dílem Julesa Vernea. Ale ani tím mi Nantes k srdci nepřirostlo. Ano, je tu Loira a jeden nádherný zámek na téhle řece, ale... Ne, ani tak to u mě Nantes nevyhrálo.
Naprosto jsem se totiž zamilovala do Rennes. Rennes je komorní studentské městečko s krásným historickým centrem a těmi nejlepšími palačinkami na celém světě. Doporučuji k návštěvě creperii La Gavotte. A místní tržiště! Oooobrovský trh s ovocem, zeleninou, masem, sýry a mořskými živočichy. Fakt mi bylo líto, že jsme byly limitované nosností našich kufrů.
 
A tím se dostávám k cestě samotné. Zaprvé: Pokud můžete, vyhněte se letišti v Nantes. Je hnusné, špatně organizované, je tu málo informačních cedulí a jakmile se octnete za kontrolou, nemáte nejen kde si dát kafe, ale nemáte si ani kam sednout. A když tam musíte trčet o hodinu déle, protože ve Francii zrovna zuří bouřky... Nic moc vám povím. A to jsme ještě nevěděly, že budeme další hodinu a půl čekat v letadle, protože celé letiště nakonec kvůli bouřkám úplně uzavřeli. A pak přišly turbulence nad Německem... Létám strašně ráda, ale tohle bylo otravné. A navíc sledovat postup při nouzovém přistání mi v okamžicích, kdy sebou letadlo háže jak splašená ovce, nedělalo vůbec dobře...
 
Ale jinak to byla krásná dovolená a já se do Francie vracím ráda. Kdo by taky Francii neměl rád, že jo. Samostatnou kapitolu tvoří obyvatelé téhle země, ale to by bylo na hodně dlouho.
A teď už ke knížkám.

Dočteno

Neal Shusterman: Smrtka

Anotace z cbdb: Svět bez hladu, nemocí, válek, bídy. To vše se lidstvu povedlo. Zvítězilo dokonce i nad smrtí. Scythové jsou nyní jediní, kdo může ukončit jakýkoliv život a je jim přikázáno tak činit s cílem udržet objem populace pod kontrolou.
 První část strhující nové knižní série od Neala Shustermana, autora čtenářského hitu Bez šance. Ve světě budoucnosti lidstvo zvítězilo nad nemoci, stárnutím a nakonec i nad smrtí. Nikdo neumírá a Zemi hrozí přelidnění. Jedinými, kdo může ukončit život, jsou tak „smrtky“. Dva mladí lidé, Citra a Rowan, jsou vybráni, aby se stali učedníky tohoto řemesla – což je role, po níž ani jeden z nich netouží. Musí si osvojit „umění“ brát život, a přitom mít na paměti, že když se jim to nepodaří, mohou vlastní život ztratit. Okolnosti je postaví proti sobě a brzy je jasné, že pokud jeden z nich vyhraje, druhý musí zemřít… Za dokonalý svět je třeba zaplatit vysokou cenu.
Málokdy mě knížka hned vtáhne do děje a udrží mou pozornost až do samého konce. Smrtce se to podařilo naprosto bravurně. Příběh Citry, Rowana a celého společenství smrtek mě strašně bavilo. Nejen že to bylo akční a pořád se tu něco dělo, ale zároveň to má hlubší myšlenku a já se strašně těším na další části, jak si s tím Neal Shusterman poradí dál.
Nespornou výhodou je, že tenhle první díl celé série končí sice otevřeně s příslibem budoucích dobrodružství, ale zároveň je dostatečně uzavřený na to, abyste si na poslední stránce mohli vydechnou a říct: "Páni". A já si to teda říkala. No možná ne tohle slovo, ale pořád jsem tomu nemohla uvěřit. Takže oni jakože takhle! No fakt hustý! Než vyjde druhý díl, musím si to přečíst znovu. A taky to musím konečně přinést togaf, protože jí to už slibuju týden! Po neděli to fakt dovalím, přísahám!
 

 

František Kotleta: 21 úderů

Anotace z cbdb: Na nejvyspělejší automobilku v zemi zaútočily neznámé magické síly. Podaří se nebezpečnému průmyslovému konsorciu ukořistit převratné IT technologie? Boje si vyžádaly první životy. A proto je na čase povolat experta na nevysvětlitelné jevy, Tomáše Koska, který dokáže zmobilizovat síly z jiných světů. A když nepomůže ani voodoo? Zbývá už jen jeho IT parťačka, přebornice v softballu.
Začínám si myslet, že za celým Kladivem na čaroděje stojí Franta Kotleta. Jak jinak je možné, aby byl Tomáš Koska alter egem Felixe Jonáše? Boj proti démonům, sexy kočka, která potřebuje pomazlit a spooousta magie kolem. Jo a v Jednadvaceti úderech je tu ještě Škodovka.
Moc se mi tenhle projekt Škodovky líbí. Získali si mě hned prvním dílem, který napsal Petr Stančík (jak se sakra na klávesnici dělá srdíčko?), a i tah s Kotletou jim vyšel na jedničku.
Pokud milujete Kladivo či českou fantastiku obecně, je tohle knížka, kterou byste si měli rozhodně přečíst. Přečtení doporučuje hous. i enka.
 
 

Louisa May Alcott: Malé ženy

Anotace z cbdb: 1. kniha v sérii Malé ženy.
Romantická Meg, nezkrotná Jo, nenápadná Beth a rozmazlená Amy. Čtyři sestry, které musejí čelit stesku po tatínkovi, který bojuje v občanské válce, chudobě či vážné nemoci, ale hlavně svým vlastním ambicím, tužbám a malým nectnostem. Čtyři dívčí hrdinky, jež postupně dospívají, zakládají vlastní rodiny a poznávají velké lásky, velké smutky, všední strasti i nevšední krásy života. To jsou proslulé Malé ženy, které se již po generace zapisují do srdcí stále nových čtenářů nejen v Americe, kde si získaly status rodinné klasiky a věčného bestselleru.
Jak jsem vám už psala, tak knihu jsem četla po patnácti letech. Nic jsem si z děje nepamatovala. Což je nejspíš tím, že kniha žádný děj nemá. Ale nevadí, protože je tu šestero ústředních postav, jejichž příběhy sledujeme. Kdybych měla říct, která z postav mi byla nejbližší, tak asi rozumná Markéta. Pocitově je to ale samozřejmě Josefína, která má srdce na správném místě a do všeho se vrhá po hlavě. Někdy až moc... Někdy je vůbec všeho moc v těch Malých ženách. Moc moralizování, moc afektu, moc veselí. Ale i tak to bylo pár fajn příjemných cest strávených s touhle partičkou malých žen, které objevují svět.
Mimochodem: četla jsem český překlad z roku 1974 a teda ta forma je chvílemi šílená. Jo mluví jako z románů Stanislava Rudolfa a občas je to opravdu přehnané. Jasně, v devatenáctém století se ženy zalamovaly a achichovaly, takže není špatný nápad aktualizovat překlad, ale tohle je přece jenom době poplatné a je dobře, že vyšel překlad nový. Jak dlouho vlastně trvá přeložené knize, než jí dojde dech?
 
 

Martin Macek Cabicar: Sundáš mi kalhotky?

Anotace z cbdb: Humorista Martin Macek Cabicar, přezdívaný \"český Fulghum\", autor dvou nejvirálnějších knih českého internetu na začátku tohoto roku, přichází s třetí knihou svých zběsilých příhod a bránici trhajících vtipů. Při čtení doporučujeme nejíst a nepít, hrozí nebezpečí udušení.
Občas mám chuť na jednoduché čtení á la Robert Fulghum nebo  Dominik Landsman. A přesně takový je M. M. (odmítám o něm psát jako o Mackovi) Cabicar. Slyšela jsem pochvalné ódy na jeho sérii o dětech školkou povinných, takže jsem ráda sáhla po téhle knize.
Cabicar v knize prostřednictvím krátkých příběhů všedního dne popisuje svoje zážitky s nejbližší rodinou. A s tchýní. Je to vtipné, krátké, jednoduché a skvěle si u toho odpočinete. Sedlo mi to rozhodně víc než Deníček moderního páru a taky mi vyhovovala ta forma dvou tří odstavců a hotovo. Nenáročná jednohubka, když máte na něco chuť a nevíte, co byste si vlastně dali.
 
 

 

Karuna Riazi: Ztraceni ve hře

Anotace z cbdb: Když dvanáctiletá Fárí poprvé spatřila nádhernou krabici s neznámou hrou uvnitř, určitě ji nenapadlo, že by v ní hráči mohli zůstat uvězněni! Když se ale její malý bráška ztratí v kouzelném městě, nezbývá jí a jejím dvěma kamarádům nic jiného, než začít hrát.
Vyřeší obtížné úkoly, které pro ně připravil vládce kouzelného světa? Podaří se jim osvobodit bratra a ostatní děti, které ve hře uvízly? Dokážou čelit nástrahám a dostat se domů?
Jako malá holka jsem milovala Jumanji. Líbilo se mi i nové Jumanji, ač přece jen trochu vykrádalo svého staršího bráchu. Ale co taky nového vymyslet...
Co takhle ale přijít se hrou, která je plná orientálních vůní, hidžábů a steampunku? Přesně taková je totiž hra Karuny Riazi, která nedávno vyšla ve Fragmentu.
Fárí dostane k narozeninám tajemnou hru, která se tváří, že umí myslet sama za sebe. Fárí s kamarády se toho (zcela oprávněně) dost bojí. Zato Faríin mladší brácha Ahmed s ničím neváhá a do hry se vrhne po hlavě. Fárí s kamarády musí malého brášku zachránit dřív, než je hra navždy uvězní.
Ano, zní to jako klišé, ale díky orientálnímu prostředí a lehkému nádechu steampunku to fakt funguje.
Ztraceni ve hře jsou akčním románem, kde se neustále něco děje. Děti plní úkoly, hledají Faríina mladšího bráchu a zjišťují, že tuhle hru mohou vyhrát jen tehdy, kdy budou držet při sobě.
Strašně se mi líbilo pouto mezi sourozenci Fárí a Ahmedem. Asi proto, že jsem taky starší ségra a ty vědí, jak je to občas s těmi mladšími bratry složité. Mrk mrk.
Opět další knížka, u které se mi dobře odpočívalo.
 
Když na to tak koukám, tak jsem v uplynulých dvou týdnech u knih hlavně relaxovala. Bude to chtít něco závažnějšího... Ale asi to nechám až na podzim. V létě čtu ráda brak a knihy, které mě baví. No možná i na podzim budu číst lehkou literaturu... Tak zas nic, muhehe.
 
 
 
 
 
 

Právě čtu

 

Tomáš Zářecký: 15 minus

Anotace z cbdb: Bojuj, nebo zemři !
15mínus je zdánlivě nevinná televizní show. Skupina odvážlivců se snaží dostat skrz neznámé území na smluvené místo, kde na ně čeká odměna 60 milionů eur. Situaci ale komplikují dvě pravidla. Podle prvního se peníze rozdělí rovným dílem mezi všechny v cíli. Podle druhého soutěžící během hry nepodléhají žádným zákonům. Mají absolutní svobodu konání... Když se tyhle věci spojí dohromady, vznikne smrtící koktejl. Don přichází do soutěže s mladistvou naivitou. Záhy však pozná, že se musí mít ve střehu nejen před nebezpečnou krajinou, ale hlavně před ostatními soutěžícími. V atmosféře všudypřítomného strachu, kdy smrt hrozí odkudkoliv a kdykoliv, nemůže věřit nikomu. Brzy pochopí, že se v Patnáct mínus nehraje o peníze, ale o to, kdo koho dřív zabije. Jestli se chce vrátit domů živý, musí v sobě objevit zvíře...
Nevím, jestli to víte, ale já miluju knihy, jejichž anotace začíná slovy "Bojuj, nebo zemři!". A taky miluju knihy o zvrácených reality shows a soutěžích a o tom, jak jeden druhého musejí eliminovat, aby mohli vyhrát prachy. Jo a taky pravidelně sleduju Robinsonův ostrov. Je to takové moje quilty pleasure. Prostě brak v plné parádě.
15 minus mi zatím dávkuje přesně to, co sliboval v anotaci. Jde tu o prachy, seznamuju se s patnácti účastníky a zatím nevím, komu fandit. Je tu macho, bloncka, kluk i holka odvedle... Prostě taková ta normálka.
Jsem velmi na začátku, takže zatím nemám co bych ke knížce moc napsala. Zatím se hodně ztrácím v postavách (přece jen: je jich fakt patnáct), ale dost se mi líbí, jak je vysadili na ostrově a řekli jim: Jděte. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál.

 

Francesca Cavallo, Elena Favilli: Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky

Anotace z cbdb: Sto krátkých příběhů vypráví životní osudy stovky mimořádných žen z minulosti i současnosti. Umělkyně, sportovkyně, vědkyně, političky a další velké osobnosti, které se nesmazatelně zapsaly do historie, inspirují malé i velké čtenáře snít velké sny. Seznámíte se s královnou Alžbětou I., módní návrhářkou Coco Chanel nebo s tenistkou Serenou Williams. Každý medailonek navíc doprovází celostránkové portréty od šedesáti výtvarnic z celého světa.
Strašně mě baví, jak jsou všichni pohoršení z výběru osobností. Co jste čekali? Princezny od Walta Disneyho? Na těch osobnostech je výborné právě to, že ony nejsou dětem dávány za vzor, ale nabízejí prostor pro další hledání informací. Knížka není určená dětem šestiletým. Taky koho by v šesti zajímala politika a věda, že jo?
Za mě naprosto super. Líbí se mi, že texty jsou krátké (jo, někdy trochu schematizované, ale to s sebou jednostránkový životopis nese) a naprosto mě okouzlily ilustrace v knize. Mám doma i anglickou verzi a už se těším, až to jednou nějaké té své malé rebelce budu číst a budeme o těch osobnostech doma diskutovat.
 
 
 

Henrik Fexeus: Ztraceni

Anotace z cbdb: 1. kniha v sérii Poslední iluze.
Napínavá urban fantasy odehrávající se hluboko pod ulicemi dnešního Stockholmu. Když Ky omylem prorazí kladivem zeď ve svém pokoji, objeví za ní něco, co nikdy objevit neměla. Něco, co její život jednou provždy změní. Adam, který bydlí v jiné části města, mezitím pozoruje, jak se mu okolní svět začíná sám od sebe přetvářet před očima, a neví, co si o tom má myslet. Zbláznil se snad? Anebo se stal obětí nějakého nemístného vtipu? Adama na každém kroku sleduje zvláštní stříbrné auto. A taky nějací vytáhlí podivíni v šedém, kterým nejde pořádně vidět do obličeje. Mladík se na útěku před svými pronásledovateli dostane do těsných podzemních tunelů, v nichž se sice nedá volně dýchat, ale zato se v nich dá rychle ztratit. Cesty Adama a Ky se propletou v klaustrofobickém dobrodružství, které je oba přinutí pochybovat o tom, co je skutečnost. Co když je svět kolem nás — ten, o kterém si myslíme, že ho tak dobře známe — opravdu jen iluze?
Knížku jsem rozečetla dneska cestou do práce a zatím hodně dobrý. Adam a Ky jsou dva obyčejní sedmnáctiletí puberťáci, kteří přemýšlí o světě kolem sebe. Jsou sympatičtí, zvědaví a nedůvěřiví - ideální start příběhu. Překvapilo mě, jak dobře se to čte, protože jsem čekala složitější větnou skladbu. Víc vám ale budu schopná říct až za týden.
 
 
 
 

You Might Also Like

0 Comments

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz