Togaf a hous.enka v Havlíčkově Brodě
10:23
V absurdně přeplněném Kulturního domu jsme se zdržely jen po dobu nezbytně nutnou, vyhlédly si knihy, které si koupíme druhý den, kdy jsme doufaly, že nápor knihmilovného davu pomine. Jen togaf neodolala a vybojovala si u stánku Albatrosmedia první knihu Ladislava Zibury. Mimo to jsme dostaly nebo nám byly vnuceny ediční plány různých nakladatelství a zvláště ty nábožensky založená neměla problém s výtisky zdarma. Leč bohužel (?) církevní literatura nám není blízká a místo a váha v batohu se musela důsledně dodržovat. Ne, že by ČD zavedly váhový limit, ale posilování není naše hobby.
Uklidnit nervy jsme se vydaly do blízkého parku Budoucnosti,
který nás opravdu nadchl, a během našeho dvoudenního pobytu jsme si jím
zkracovaly cestu ještě několikrát. Spousta stromů, spadané listí, které
naštěstí nikdo neodklízel, a rybníčky nás okouzlily, našly jsme i sochu
slavného občana – Karla Havlíčka Borového a dokonce tu má poněkud bizarní sochu
i jeho matka.
Po úžasném obědě a procházce v parku jsme si zasloužily
odpočinek a po odpočinku je naprosto nevyhnutelné povzbuzení kávou. Takže jsme
si zašly na kávu a dort do kavárny s kouzelným jménem Vymazlená kavárna.
Trochu nás překvapilo, jak moc je children friendly, ale nakonec jsme byly spokojené
(děti brzo odešly). A kavárna dostála svému jménu – interiér je opravdu
vymazlený.
Těsně před zavírací hodinou veletrhu jsme si konečně
důkladně prohlídly nabídku nakladatelství, davy zmizely a v kulturáku se
dalo příjemně courat. První den v Havlíčkově brodě jsme zakončily
opulentně (togaf) střídmou (hous.enka) večeří.
Zašly jsme i do přilehlé Galerie výtvarného umění, zde jsme
moc okouzlené nebyly, ale nějaký ten obraz bychom si vybraly. V muzeu probíhala
právě muzea ilustrátorky knih pro děti a v patře byly kresby žáků
Hollarovy akademie. Trochu nesourodá kombinace, ale možná o to zajímavější bylo
se ze světa roztomilých zvířátek přesunout do syrové reality dospěláckého
světa.
Dojmy z uměleckého
dopoledne jsme probraly ve stylové kavárně, která sídlila v knihkupectví. Ještě
jsme zvědavě nakoukly do kolumbária a pak už byl čas ochutnat místní pivo.
Bohužel togaf se utvrdila v názoru, že ač má havlíčkobrodské pivo nejlepší
název ze všech českých piv, je pro ni zároveň chuťově nejhorší. Rebel si pověst
nenapravil.
Výlet do Havlíčkova Brodu jsme zakončily na veletrhu. Togaf
si doplnila knihovnu dílem od svého oblíbence Chucka Palahniuka, pořídila si i
průvodce po Benátkách (kam by se chtěla moc podívat) a neodolala ani knize
Skvostná země. Hous.enka byla skromnější – využila 50% slevy u nakladatelství
Argo a koupila si Příběh služebnice.
Poslední zastávka před nástupem do vlaku byla v nádražním
obchodě levných knih, kde jsme si obě pořídily knihu 0.4 Soumrak civilizace.
Podařený výlet si plánujeme napřesrok zopakovat, tak pokud
máte chuť se k nám připojit, neváhejte se nám ozvat!
0 Comments