Dočteno podle hous.enky (24. týden)

10:30

Je tu tradiční páteční článek o tom, co jsem v minulém týdnu četla. A protože jsem minule byla v úvodu hodně stručná (aneb Řekni to fotkou), tak tentokrát se trochu rozepíšu.






Po pár měsících konečně pršelo. Aleluja!

Moje horkem odřený stehna potřebovala pauzu, aby měla čas se trochu zahojit. Jasně, mohlo by pršet klidně i dýl, ale i tak to byla fajn změna. Dost se těším na letní deště. Jakože opravdu na letní. Kdy prší drobounké kapky a ve vzduchu to krásně voní. A až porostou houby!
 
Teď u nás začala - a záhy skončila, neb strom se skoro dotýká nebes - sezóna třešní. Nejsem třešňová ani višňová, protože červi. Jsem ochotná peckovat si švestky (a zjišťovat tak ne/přítomnost červů), ale u tohohle pidi ovoce mě to nebaví. Začaly taky dozrávat maliny... Ten samý problém... Ještě že existují melouny!
Po melounech v obchodě už začínám koukat. Někdy na jaře jsem si totiž pořídila smoothie maker a k smrti ráda si dělám nejrůznější smoothie. Naprosto u mě vedou smoothie s mlékem. Protože miluju mléčný koktejly. Mléko, banán a hrst jahod nebo borůvek. Mňam. A chci zkusit (pozor, nemléčné) smoothie z melounu. Já i smoothie maker jsme připraveni. Teď čekáme, až potkám někde správnýho melouna.
 
Nejen smoothiem jsem živa. Zkoušela jsem doma přestat pít kafe a pít Caro. Ehm. Asi týden. První čtyři dny jsem si říkala, jak je to super zdravé a jak mi to chutná. Koupila jsem si speciální smetanu z kokosového mléka a všechno bylo zalité sluncem... V neděli jsem si udělala z posledního zbytku instantního kafe pořádný hrnek, v pondělí jsem si koupila novou sklenici kafe a hned první věc, co dělám, když přijdu domů, je, že si udělám kafe. Jasně, je to jen instantní kafe, takže kvalita nic moc, ale já jeho chuť naprosto miluju. Mňam. Jednou, až budu prachatá stará dáma, pořídím si domů nějaký kávovar. Do té doby musím navštěvovat kavárny a vychutnávat si kafe venku. Což taky není vůbec špatný.
 
Třeba včera. Dorazila jsem k doktorce dřív, tak jsem si na Ohradě našla fajn kavárnu a dala si skvělý kafe. Měli i dorty, ale přece jen: bylo osm ráno, já byla po snídani a v kabelce jsem měla svačinu... Ne, nekoupila jsem si ani koláček. A kafe bylo dobrý. Byla to moc fajn půl hodina s kafem a knihou, co víc si přát. Krom dortíku samozřejmě...
A teď jsem googlila název kavárny a ona je to cukrárna! Omg, tak to vypadá, že při příští kontrole si tam budu muset zajít na dortík. Cukrárna se jmenuje Zelenkova cukrárna (webová adresa: http://www.zelenkovacukrarna.cz/ ) a sídlí přímo naproti Lidlu u zastávky Ohrada. Kafe doporučuju, v červenci vám napíšu, jaký mají dortíky. Muhehe.

Myslím, že jako úvod k dnešnímu článku to stačilo a jak by řekl páter Koniáš: Hurá na knihy!

Dočteno

Michal Škombár: Na rozhraní dvoch svetov

Anotace z cbdb: William už neraz myslel na samovraždu, ale komu to nepreblesklo hlavou ešte ani raz v živote? Nemôcť nikdy zaspať je darom aj prekliatím zároveň. A týmto handicapom bol na planéte obdarovaný každý ctihodný občan. Ako malý býval William nesmierne šťastný, že nemusí vykonávať tú čudesnú činnosť, o ktorej netušil, že kdesi v hĺbke stále existuje. No keď ste starší a morený v práci deň čo deň, odrazu sa vo vašom vnútri začne rozvíjať istá nebezpečná túžba. Nemusieť pohnúť ničím na svojom tele. Spánok sa ho snažil potajomky premôcť. William však nevedel, ako to spraviť. Nepoznal postup. Túžil aspoň raz v živote zakúsiť neopísateľný pocit voľnosti. Po dovŕšení toho najlepšieho veku, dvadsať rokov, mu vpichli pod kožu tekutinu. Tá zastavila jeho starnutie. Preto planétu obývali len ľudia prevtelení do mladíckej podoby. Rodiny, ktoré žili v manželstve takmer už veky, neboli obmedzené na počty detí. Krajina však nebola napriek tomu nikdy preľudnená, za čo mohli hlavne samovraždy, vraždy, neplodnosť, zrútenie sa, čo nakoniec opäť viedlo väčšinou len k samovražde. Všetko vyzeralo na oko prekrásne. Počatie nového života sa tu zakaždým rovnalo veľkému zázraku a bolo hodné aj bujarej oslavy.
Hoho! Tak tohle bylo hodně velké překvapení. Nejen že se mi líbil cynický Willo, ale sedl mi i styl psaní a hlavně finální "Aha moment".
Lidé ze světa vymýtili stáří, všichni jsou mladí, krásní a úspěšní. No a pak je tu William, který  pracuje v továrně na balení potravin a jeho život je tak nějak o ničem. Což se změní, když v hospodě potká Harryho, který mu dá práci snů. Willo se bude muset rozhodnout, jakou cestou se vydá - zda se z něj stane křivák, nebo hrdina.
Minulý týden jsem si stěžovala, že je tu naprosto absence ženských hrdinek. Olala! Ona přišla! Zhruba ve třetině knihy a její příchod stál za to. Teda ona se jen mihla a její chvíle přijde SPOILER v závěru, ale je to naprosto skvělá postava a já její roli naprosto zbožňuju.
Škoda, že celá kniha nebyla víc rozpracovaná. Klidně by snesla ještě sto stran navíc. I tak se mi to ale líbilo a doufám, že se na svých potulkách slovenskou literaturou s Michalem ještě potkám.
 
 
 

Ester Geislerová, Josefina Bakošová: Terapie sdílením

Anotace z cbdb: Za projektem Terapie sdílením, aktuální internetovou senzací, stojí kreativní dvojice Ester Geislerová a Josefina Bakošová. Před několika měsíci vystavily na svých sociálních sítích několik mrazivých, a zároveň cynický úsměv vzbuzujících vět, kterými se jistý muž rozešel s jejich kamarádkou. Toto malé gesto spustilo lavinu; během následujících týdnů jim čtenáři začali posílat své rozchodové věty a hashtag „terapie sdilenim“ se stal doslova kultovním. Kniha je věrným obrazem autentického prostředí internetových chatů a messengerů, kde se dnes tak často odehrávají trpké konce vztahů. Sebrané věty opravdu fungují jako svébytná terapie; při četbě a úlevném smíchu si člověk rád připomene, že tak zle na tom přece jen ještě není. Kniha je doplněna texty obou autorek, esejí mediálního teoretika Tomáše Dvořáka, osobními fotkami, vzkazy a dalšími materiály.
Knihu jsem poprvé zaznamenala na Světě knihy, kde kolem ní byl trochu humbuk ve stánku Euromedie. Na první pohled mě nijak nezaujala. Nemám ráda tohle psaní známých lidí, co vydávají kdejakou blbost, aby se zviditelnili (pardon, křivdila jsem vám, holky).
A pak jsme knihu dostali do knihovny... A krásně stříbrně se leskla a já si ji prolistovala a bylo to. Jak už hastag napovídá, kniha obsahuje věty, co si lidé říkají ve chvílích, kdy se rozcházejí. Rozchody většinou nebývají nic hezkého a stojí nás spoustu sil a spoustu slz, ať už jsme na jakékoli straně barikády. Když to ale vidíte po letech napsané, musíte se smát, jak trapné to celé bylo. Terapie sdílením funguje zkrátka skvěle.
 Moje cynické já během čtení několikrát hystericky vyprsklo smíchy, protože některé rozchodové věty jsou fakt třída. Recenzi a pár nejlepších vět si můžete přečíst už zítra, kdy na blogu vyjde recenze.
 
 
 

Oscar Wilde: Pohádky

Anotace z cbdb: Obsahuje pohádky:
- Šťastný princ
- Slavík a růže
- Sobecký obr
- Oddaný přítel
- Jedinečná raketa
- Mladý král
- Infantčiny narozeniny
- Rybář a jeho duše
- Hvězdné dítě
Wildovy pohádky jsou zvláštní. Možná dokonce velmi zvláštní. Zaprvé s varováním o spoilerovosti: všechny kladné postavy dopadnou špatně. Většinou zemřou...
Wildovy popisy jsou velmi barevné a velmi (VELMI) rozsáhlé. Mně popisy nevadily, líbily se mi. Co trochu nesedly, jsou vedlejší postavy á la  mluvící ptáčci, ohňostroje a tak podobně. Ve výsledku jsou ale Wildovy pohádky poetické a klasicky - až na tu smrt - pohádkové.
Tenhle výbor se skládá ze dvou částí (Šťastný princ a jiné pohádky a Dům granátových jablek) a musím říct, že mi víc sedla ta první část. Je mnohem víc poetická a nesnaží se o kritiku společenských nešvarů, jako je tomu ve druhé části. V tomhle pořadí se mi pohádky líbily: Sobecký obr, Šťastný princ, Slavík a růže, Oddaný přítel, Rybář a jeho duše, Hvězdné dítě (poslední odstavec to přenesl do úplně jiného rozměru), Jedinečná raketa, Infantčiny narozeniny a nejslabší asi Mladý král.
Knihu jsem četla v rámci čtenářského klubu na cbdb. V červenci se čte Enderova hra, takže pokud se chcete zúčastnit, je nejvyšší čas si knihu opatřit.



Právě čtu

Stále čtu Josephine Bakerovou a 15 mínus. Josephine čtu doma před usnutím a jde mi to poměrně pomalu. 15 mínus čtu na cestách vlakem a autobusem, ale teď jsem na to trochu zanevřela, protože jsem četla Oscara Wildea.
Co budu číst dál, zatím nevím. Musím dočíst tyhle dvě a pak se uvidí. Vlastně neuvidí. Po Josephine mám připravené tohle:

Alejandro Jodorowsky: Šílená ze Sacré-Couer

Anotace z cbdb: Pro Alaina Mangela, emeritního profesora ze Sorbonny, sex ztratil veškerý živočišný význam a stal se zdrojem posvátné energie. Začal se oblékat do fialové, která je barvou spirituální otevřenosti, a skoncoval jednou provždy s erekcí. Ne že by byl impotentní, ale svou pohlavnost daroval Bohu. Už se ani nepovažuje za člověka, ale za „duchovního“. Vrátil se k nejčiřejší formě judaismu jako k cestě ke svatosti, vrhl se cele do studia talmudu a otevřel srdce slovům proroků. Jenže pak se všechno pokazilo, Alaina Mangela opustila žena, studenti ho zavrhli jako zpátečníka, který žvaní o barvotiskovém duchovnu… Jen mladá Elizabeth v něm probudila démona chlípnosti, ačkoli ji žádal, ať mu pomáhá odolávat pokušení... Eli-za-bet: neznamená to hebrejsky doslova „prorokův dům“? Alain Mangel vyráží za neslýchaným dobrodružstvím za hranicemi morálky a zdravého rozumu a jeho průvodkyní bude právě Šílená od Sacré-Coeur... Alejandro Jodorowsky Muž, který se těžko vtěsnává do několika řádek; nejen komiksový scenárista, ale i spisovatel, avantgardní filmař, režisér či spirituální guru. Narozen 17. února 1929 v Chile židovským rodičům z Ukrajiny. Český čtenář zná už řadu jeho komiksových scénářů a předloh od Incalu přes Kastu Metabaronů a Bílého lámu po Andělské drápky a další – a při jeho oblibě se dá spoléhat na to, že jejich počet poroste i dál. Šílená od Sacré-Coeur patří mezi ta jeho díla, která vzešla z dlouhé a plodné spolupráce s francouzským komiksovým mágem Moebiem. Moebius Vlastním jménem Jean Henri Gaston Giraud. Narozen 8. května 1938, zemřel 10. března 2012. Bez nadsázky jedna z největších hvězd francouzského komiksu. Začínal s westerny (Blueberry), ale postupně stále víc táhl k fantastice a mystice. Jeho Arzach znamenal celosvětově malou… nebo spíš větší revoluci v nahlížení na toto médium. Moebiův nezaměnitelný výtvarný styl zná český čtenář nejen z tohoto díla, ale i z jeho spoluprací s Jodorowským. Moebius se ale výrazně podepsal i na výtvarné podobě řady filmových hitů, třeba Vetřelec, Tron, Pátý element nebo Hlubina. Ovlivnil nespočet komiksových tvůrců včetně řady těch českých.
Takže po Josephine to bude tahle kočka. Jsem na to hodně zvědavá, protože od Jodorowského jsem před rokem četla Andělské drápky a bylo to tak půl napůl.

You Might Also Like

0 Comments

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz