O psaní... kurzívou
13:22
Už od svých středoškolských let jsem se zamilovala do
zvýrazňovačů, pastelek a fixů. Milovala jsem podškrtávání si důležitých
myšlenek a připisování poznámek do okrajů textu. Upřímně jsem toho zas tolik
nepodtrhala, protože zase tolik svých učebnic jsem neměla a ty, které jsem
měla, jsem zase na konci roku chtěla prodat zelenáčům z nižšího ročníku. A
tak jsem alespoň kreslila a čmárala – fajn, hlavně čmárala – do svých
poznámkových sešitů.
Ukázalo se to jako praktická věc: vystihnout hlavní myšlenku
v textu a barevně ji pojmout po svém. Na univerzitě jsem už totiž pár knih
a skript vlastnila, a protože jsem studovala obor, který mě bavil, věděla jsem,
že materiály ke studiu mi zůstanou. A tam dostaly moje malovátka velikou šanci
ukázat, co umějí. To ještě nefrčel scrapbooking a neznala jsem washi pásky!
Pff, dnes bych byla mistrem ve zvýrazňování textu!
Pak moje touha cokoli kdekoli zvýrazňovat, podtrhávat a
zaškrtávat opadla. A myslím si, že je to naprosto logický vývoj. Proto – a teď
se dostávám k jádru celého dnešního článku – naprosto nechápu snahu
některých autorů (myslím tím některé blogery) ve svých článcích zvýrazňovat
určitá slova. Navíc tak činí naprosto nahodile a při čtení to působí příšerně.
Zaprvé: hned na první pohled se zaseknete na nějakém slově a
až pak si dočítáte kontext. Je to strašně rušivé a při čtení máte dojem, že jen
čtete body, nikoli souvislý text. Je to jako by na vás někdo ta slova plival,
aby jimi přitáhl vaši pozornost ke svému textu. Brrr, pěkně nechutná představa,
že jo?
A zadruhé: málokdo dokáže kurzívou šetřit. Vy tak ve
výsledku čtete množinu slov, která jsou pro myšlenku textu naprosto
nepodstatná. Nechápejte mě špatně, protože kurzíva může být fajn, když
potřebujete nějakou myšlenku v textu zvýraznit. Jednu myšlenku, závěrečné
hodnocení. Ne že do každé věty nacpete alespoň jedno slovo zvýrazněné kurzívou,
protože máte dojem, že všechna vaše slova stojí zato.
Se psaní kurzívou by to mělo být jako s pepřem: špetka
dodá textu říz, ale víc vás jen štípe v nose a pálí v očích. Stejně
by se podle mě mělo šetřit i se třemi tečkami a s vykřičníky. Ale o tom
třeba zase až příště.
PS: K sepsání článku mě inspirovalo několik článků
jisté knižní blogerky, která ve svých textech používá kurzívu takovým způsobem,
že nejsem schopná vnímat obsah textu a jen přebíhám očima od zvýrazněného slova
k zvýrazněnému slovu.
0 Comments