O psaní... kurzívou

13:22


Založili jsme novou rubriku článků O psaní. Jak už název napovídá, budeme psát o psaní. O tom, co nás k danému tématu napadne, jak už jsme to dělaly u série článků Proč (ne)čtu. A dnes je tu první z nich.



Už od svých středoškolských let jsem se zamilovala do zvýrazňovačů, pastelek a fixů. Milovala jsem podškrtávání si důležitých myšlenek a připisování poznámek do okrajů textu. Upřímně jsem toho zas tolik nepodtrhala, protože zase tolik svých učebnic jsem neměla a ty, které jsem měla, jsem zase na konci roku chtěla prodat zelenáčům z nižšího ročníku. A tak jsem alespoň kreslila a čmárala – fajn, hlavně čmárala – do svých poznámkových sešitů.

Ukázalo se to jako praktická věc: vystihnout hlavní myšlenku v textu a barevně ji pojmout po svém. Na univerzitě jsem už totiž pár knih a skript vlastnila, a protože jsem studovala obor, který mě bavil, věděla jsem, že materiály ke studiu mi zůstanou. A tam dostaly moje malovátka velikou šanci ukázat, co umějí. To ještě nefrčel scrapbooking a neznala jsem washi pásky! Pff, dnes bych byla mistrem ve zvýrazňování textu!

Pak moje touha cokoli kdekoli zvýrazňovat, podtrhávat a zaškrtávat opadla. A myslím si, že je to naprosto logický vývoj. Proto – a teď se dostávám k jádru celého dnešního článku – naprosto nechápu snahu některých autorů (myslím tím některé blogery) ve svých článcích zvýrazňovat určitá slova. Navíc tak činí naprosto nahodile a při čtení to působí příšerně.

Zaprvé: hned na první pohled se zaseknete na nějakém slově a až pak si dočítáte kontext. Je to strašně rušivé a při čtení máte dojem, že jen čtete body, nikoli souvislý text. Je to jako by na vás někdo ta slova plival, aby jimi přitáhl vaši pozornost ke svému textu. Brrr, pěkně nechutná představa, že jo?

A zadruhé: málokdo dokáže kurzívou šetřit. Vy tak ve výsledku čtete množinu slov, která jsou pro myšlenku textu naprosto nepodstatná. Nechápejte mě špatně, protože kurzíva může být fajn, když potřebujete nějakou myšlenku v textu zvýraznit. Jednu myšlenku, závěrečné hodnocení. Ne že do každé věty nacpete alespoň jedno slovo zvýrazněné kurzívou, protože máte dojem, že všechna vaše slova stojí zato.

Se psaní kurzívou by to mělo být jako s pepřem: špetka dodá textu říz, ale víc vás jen štípe v nose a pálí v očích. Stejně by se podle mě mělo šetřit i se třemi tečkami a s vykřičníky. Ale o tom třeba zase až příště.

 

PS: K sepsání článku mě inspirovalo několik článků jisté knižní blogerky, která ve svých textech používá kurzívu takovým způsobem, že nejsem schopná vnímat obsah textu a jen přebíhám očima od zvýrazněného slova k zvýrazněnému slovu.

 

You Might Also Like

0 komentářů

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz