Zdravím vás u pondělního článku! Uplynulý týden byl nabitý událostmi a dobrým jídlem. A došlo i na knihy, takže se opravdu máte nač těšit. Budou i fotky!
Nemám žádnou ilustrační fotku k minulému týdnu, tak vám sem dávám fotku svojí kočky v jejím pelíšku (původně křeslo na čtení, jediné křeslo v bytě...).
V uplynulém týdnu jsem víc času než nad knihami strávila nad filmy. A seriály a dokonce došlo i na jeden divadelní záznam. Dokonce jsem doposlouchala první audioknihu letošního roku.
Uplynulý týden byl vyčerpávající. Doufala jsem, že si oddechnu o víkendu, ale ani to se nestalo. Takže mám pocit, že potřebuju dovolenou. A co mě tak vyčerpalo? Běh...
Vrátila jsem se z dovolené, na které jsem četla! To se mi obvykle nestává, ale také na dovolenou obvykle nejezdím vlakem. Takže cestou na sever Polska jsem přečetla týdeník Respekt a cestou zpět jeden díl James Bonda. Plus jsem díky zpoždění vlaku měla čas začít číst další knihu ze čtečky a rest z dětství, Lovce mamutů. Vlaky mám ráda, i přes to zpoždění kvůli kterému nám ujel spoj domů a cesta se tak protáhla o dvě hodiny. Kde jinde bych vzala dvě hodiny na čtení (se svým slabým žaludkem, který nezvládá jiný dopravní prostředek než vlak)?
Po čtenářsky nabitém týdnu přišel opět jeden hubený nečtenářský. V Praze totiž napadl sníh a já si ho musím užít alespoň procházkami, když už ne lyžováním. A taky jsem musela oslavit nový rok čínského kalendáře. Hodně štěstí v roku vepře! Dnešní článek bude proto trochu kratší, ale stále ještě si libuji v audioknihách, tak vás seznámím se svým aktuálním playlistem. A dostane se i na jednu opravdovou knihu. I když jsem ji četla v mobilu.
Můj uplynulý týden se hodně podobal tomu hous.enčinu. Jednak proto, že jsme některé dny trávily spolu, a pak také tím, že máme podobné zájmy. Takže jsem s ní absolvovala laser game, kde jsem totálně selhala. Moje neposkvrnění videohrami a pacifismus se projevily v plné síle. Ale zase jsem si spravila náladu na Kupkovi. Na rozdíl od hous.enky jsem vyloženě abstraktní typ. A Kupkovy abstrakce jsou výborné, zvláště řekněme ve střední části výstavního prostoru. Ke konci (výstavy i života) se jeho tvorba na můj vkus až příliš zjednodušila. Bohužel jsem neměla čas jít na výstavu v méně frekventovanou dobu, tak jsem si vystála půl hodinovou frontu před galerií. Zase jsem se ale mohla pokochat absurditou místního strážce pořádku. Jeho věta "s batohy se do sálu nesmí a šatna už je plná" je jako vystřižená z Hlavy XXII. Naštěstí se ukázalo, že byl špatně informován. Šatna plná nebyla. Kromě střílení a duchovní potravy jsem se v sobotu vydala i na procházku zmrzlou krajinou. Bohužel v blízkosti Prahy není sníh, takže z rozhledny Pepř byl vcelku jarní výhled. A přitom všem jsem stihla i číst.
Rozjezd nového knižního roku je u mě trochu pomalý. Ale mám spoustu plánů! Chci trochu ztenčit seznam nepřečtených knih ve své knihovně. Myslím, že jsem překročila svůj limit 20 % nepřečtených knih. Rozhodně začnu s knihami, které jsem dostala k Vánocům. A pak...pak se uvidí. Taky bych chtěla zkusit poslouchat audioknihu, jejíž papírovou předlohu jsem nečetla. To bude opravdu výzva, protože moje soustředění není ideální. Tak uvidíme, jak se mi bude dařit. Také bych si chtěla pečlivěji zaznamenávat svoje přečtené knihy, protože zatím si vedu seznam jen knih přečtených poprvé a to je trochu zavádějící. Opravdu jsem na sebe tento rok zvědavá...
Dala jsem si menší blogerskou dovolenou. A nejen blogerskou i čtenářskou. Vyrazila jsem do Španělska, toulala se po Madridu a pak cvičila tai-či. Na čtení čehokoliv kromě průvodce nebyl čas. Musím vám o Španělech prozradit jednu informaci, kvůli které je hous.enka nemá moc ráda. Většina Španělů nemluví anglicky. Vůbec. Ale to mně naopak nevadí. Taky nejsem zrovna odborník na angličtinu. Navíc jsem se naučila pantomimicky objednat pivo a důvěřovat číšníkům, že mi vyberou dobré jídlo. Kromě restaurací, kde jsme ochutnávaly místní speciality (třeba vařenou prasečí krev nebo smaženou prasečí kůži), jsem se zamilovala do místní tekuté čokolády. A to jídlo nebylo vždy takhle hnusné, takové mořské plody a sangrie stojí za všechnu prasečí kůži, kterou jsem snědla (jeden kousek, protože mě ve školce naučili nejdříve ochutnat, než prohlásím "fuj").
Zdravím vás po čtrnácti dnech. Dala jsem si menší pauzu s psaním proto, že jsem se zahloubala do sedm set stránkového románu Haruki Murakamiho. Ale už jsem se jím prokousala téměř na konec a navíc jsem měla o víkendu spoustu času na čtení. Díky Českým drahám, který mi zrušily spoj, jsem se nevypravila na Vysočinu, ale vrátila jsme se do postele a četla dětské knížky, které mám v plánu věnovat svým kamarádům s dětmi. Jen bych pro příště uvítala, kdyby ČD zrušení vlaku oznámili dřív, a nenechali nás čekat dvě hodiny ve vymrzlé hale. Nebo kdyby na informacích opravdu podávali informace. Takhle jsem tam "zjistila", že další spoj pravděpodobně nepojede. Samozřejmě nakonec jel. Beze mě. Takže jsem si v sobotu cvičně vstala ve 4:40, zajela si na hlavní nádraží, dvě hodinky si ve stoje četla Respekt před odjezdovou tabulí. Čtení jsem prokládala občasnou kontrolou zpoždění vlaku, které utěšeně narůstalo. A po dvou hodinách jsem si přečetla oznámení "spoj zrušen". Doufám, že závadu na trakčním vedení se podařilo odstranit. A jaký jste měli víkend vy?
