Tady by měla být fotka mého adventního věnce. Protože to se přece hodí, že? Včera byla první adventní neděle. No tak místo toho tu máte fotku jednoho anglického zákoutí. Zaletěla jsem si na prodloužený víkend do Anglie.

Než začtnete závidět, tak vám musím říct, že z Anglie jsem viděla to, co vidíte na těchto dvou
fotkách. Byl to cvičební prodloužený víkend. Tři dny jsem pilovala svoje tai-či. Řeknu vám, tohle cvičení pro lenochy dá občas dost zabrat. A z toho i plyne, že jsem moc nečetla. V týdnu jsem zabalila většinu vánočních dárků (ano, tady závidět můžete), a tak na čtení zbylo jen velmi málo času. Poslední dárky, na které čekám už 10 dní, jsou knihy. Bohužel poté, co se moje oblíbené Levné učebnice přejmenovaly na světově znějící BookTook, klesla kvalita prodeje. Deset dní po objednání mi přišel mail, že jedna z knih čeká na naskladnění a až poté mi bude zásilka odeslána. Vzápětí mi od BookTook dorazil i dotazník spokojenosti. Můžou být rádi, že jsem ho nevyplnila. Deset dní bez reakce a pak jen oznámení, že mám dál čekat? Pfff.

Anna Cima: Probudím se na Šibuji

Anotace z cbdb: Když se sedmnáctiletá Jana dostane do vysněného Tokia, nejraději by zde zůstala navždy. Záhy se přesvědčí o tom, jak nedozírné následky může takové přání mít. Ocitne se totiž uzavřená v magickém kruhu rušné čtvrti Šibuja. Zatímco mladší podoba Jany bloudí městem, zažívá podivuhodné situace a hledá cestu domů, čtyřiadvacetiletá Jana v Praze studuje japanologii, usiluje o stipendium do Tokia a společně se starším spolužákem si láme hlavu nad překladem japonské povídky. Osud jejího autora, donedávna zapomenutého spisovatele Kawašity, bude mít na vývoj událostí větší vliv, než by kdy obě Jany čekaly… Čtivě a svěžím hovorovým jazykem napsaný román mladé debutujcí japanoložky je o hledání cesty k odlišné kultuře, o nejednoznačnosti reálného světa a o ošemetnosti splněného snu.