togaf a její knihy (5. a 6. týden 2020)
9:15
Minulý týden jsem moc nečetla, tak nebylo o čem psát. Dneska se ale můžete těšit na kulturní tipy napříč médii. Ještě v lednu jsem si udělala výlet do Říčan na výstavu Osmdesátky. Pokud jste se narodili před revolucí, určitě byste stejně jako já zavzpomínali na předměty, které se na této výstavě objevily. Hnusný plastový stojan na pytlíkové mléko mě straší ve snech ještě dnes. Naopak na stavebnici SEVA (lego pro chudé) vzpomínám se slzou v oku. Bez této stavebnice by moji plyšáci byly bezdomovci.
Po dlouhé době jsem zašla i na koncet. Malý komorní koncert v kavárně Comár byl moc fajn, užila jsem si to i se svým hudebním hluchem. Další kulturní zážitek je z kina Světozor, kam jsem zašla na film Králíček Jojo. A tento film vám vřele doporučuju. Spojení protichůdných emocí v Králíčkovi funguje a naprosto mě nadchl cynický a černohumorný přístup k "tělesnému postižení" malého Králíčka Jojo. A poslední zážitek je bohužel silně negativní. První letošní divadelní hra byla totální propadák. Poprvé v životě jsem odešla uprostřed hry. Ta příšernost, která má toto pochybné prvenství, se jmenuje Kutloch, aneb i muži mají své dny. Ke hře jsem se dostala jak slepá k houslím. Vypomohla jsem nemocným kamarádům, aby vstupenky nepropadly. No jak se říká "každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán". Hra cílí na nejpřízemnější humor ve stylu "ženy jsou posedlé nakupováním a chudáci chlapi kvůli tomu musí trávit sobotu v obchodním centru". Primitivní vtípky mě nebavily a chvílemi mě hra vyloženě urážela. Inu snad si dneska spravím chuť v Divadle ABC.
A nyní ke knihám! Využila jsem svůj narozeninový dárek, poukázky do Luxoru a koupila si dvě knihy. První jsem hned dočetla a druhou mám rozečtenou. A obě jsou báječné!
Debbie Tung: Introvertka v hlučném světě
Anotace z čbdb: Když jsou vašimi nejlepšími přáteli knihy a vaše představa o báječném
víkendu obnáší čtení, spoustu hrnků čaje a malování obrázků, to vše v
duchu hesla: „Lidem vstup zakázán“, každé pozvání na večírek nebo do
kina představuje výzvu. Místy úsměvná, místy smutná kniha je otevřeným
oknem do světa všech, kdo by svůj život nejradši strávili zalezlí pod
dekou. Když ale jako Debbie zjistí, že kamarádit se s ostatními lidmi
může být fajn, jejich život se rozjasní…
Debbie je velká introvertka! Občas jsem se přistihla, že nechápu
proč ze všeho dělá takový problém! No bože, tak ráno musí pozdravit
kolegy... až když jsem narazila na obrázky o tom, jak ji trápí, že je
tak uzavřená, jak potřebuje dobíjet baterky, tak jsem ji začala chápat.
Až jsem se styděla za to, že mě rozčilovala. Na konci knihy jsem měla
chuť ji obejmout a odmítnout v jejím jménu všechny večírky. Pak bych
Debbie uvařila čaj (ten taky nemám ráda) a potichu se vytratila.
Omlouvám se všem introvertům, pokud občas dělám svět hlučnější, než je jim
příjemné!
Lucie Verrall: Chodivá tráva
Anotace z čbdb: Lucie Verrall je žena mnoha talentů, a navíc vyniká výjimečným smyslem
pro humor
a schopností vystihnout paradox chvíle. Její facebookové
statusy vám vykouzlí úsměv na tváři, u některých se budete smát nahlas a
u jiných možná ukápne i slzička…
"Nic naplat. V tomhle věku už člověk musí bejt ostražitej. Jsem na
chvíli "vypla" a vzápětí se přistihla, jak stárnu. Jeden aby byl furt
ve střehu." S tím nelze než souhlasit! Lucie má vzácnou schopnost dělat
si ze sebe legraci a zároveň se neshazovat, umí pochválit své děti, a
přitom nemáte pocit, že se chová jako mamynka. Umí psát o lásce, a není
patetická, o ztrátě blízkých píše bez sentimentu, a přesto dojemně. Vážně
je to talentovaná žena.
Tošikazu Kawaguči: Než vystydne káva
Anotace z čbdb: Malá japonská kavárna Funiculi Funicula ukrývá nečekané tajemství. Jedno
z jejích míst umožňuje hostům kavárny, vrátit se zpět do minulosti.
Musí však dodržet určité podmínky. Přítomnost však nezmění a čas mají
omezený – než jim vystydne káva. Možnosti využijí čtyři dvojice –
milenci, manželé, sestry a matka s dítětem. A právě jejich příběhy kniha
vypráví a přináší dojemná rozuzlení jejich životních osudů.
Jak já mám ráda japonský styl vyprávění! Tak pomalý a prokreslený důraz na atmosféru a detaily... Líbilo se mi, že jednotlivé návraty do minulosti jsou emocionálně odstupňované. První byl triviální a dal by se vyřešit i jinak, druhý je emotivní, třetí je vyloženě na slzy a čtvrtý uzavírá kruh. Bohužel mi neskutečně hodně štvalo neustálé opakování drobných nedůležitých věcí. Hodně mi vadilo i nevysvětlení dámy ducha. Ale jak říkám, mám pro japonské knihy slabost, tak nakonec jsem ty čtyři hvězdy dala. A podívala se i na stejnojmenný film, který je trochu jiný než kniha, občas zbytečně měnil situace z předlohy, ale zase vysvětlil ducha a začátek byl příjemně bláznivý. A Japonky jsou kočky a je radost sledovat jejich jemné rysy a elegantní pohyby.
Ještě jsem o víkendu stihla trochu opožděně oslavit čínský nový rok. Rozlomila jsme si i "tradiční" čínský koláček štěstí a měla v něm zajímavou radu: "Nenechte se zatěžovat nad míru." Myslím, že čínská moudrost by se měla respektovat. Klidně si moje poselství půjčte a řiďte se jím také.
0 Comments