Uplynulý týden byl vyčerpávající. Doufala jsem, že si oddechnu o víkendu, ale ani to se nestalo. Takže mám pocit, že potřebuju dovolenou. A co mě tak vyčerpalo? Běh...







 Opět jsem se zapsala na kurz běhání a opět mě jsem tím šokovala samu sebe. Na běhu mě baví, že to je osamělá činnost. Takže běžecký kurz silně zasahuje do mé komfortní zóny. Další vyčerpávající činnost byla konference v Olomouci. Jak už psala hous.enka, dost jsme ponocovaly, což nás obě vyčerpalo. Přednášky mi letos přišly o něco lépe strukturované, takže jsem si letos nepřipadala zahlcená informacemi a dokonce mám i pocit, že mi v hlavě něco uvízlo. Ponocovala jsem i v pátek v Praze, v literární kavárně, kde si s oblibou dávám víno. Mají tam retro skleničky na víno a pohodovou atmosféru, takže se tam ráda vracím. Samozřejmě jako zkušený piják vína vím, že nesmím konzumovat tento mok na lačný žaludek. Takže ještě před kavárnou jsme zašly na večeři do indické restaurace. Jako milovnici masa mě překvapilo, že mi vegetariánské kung-pao chutnalo víc než masová verze. A jako bonus jsem dosalala kousek kokosové bábovky. Do tohoto podniku se brzo vrátím. A můj vyčerpávající víkend?

V sobotu jsem s naším sdružením předváděla ukázku taoistického tai-či. Babí léto v Bohnicích se povedlo. Počasí opravdu odpovídalo názvu akce, cvičili jsme ve stínu pod stromy a ještě jsem tam ulovila výborný burger. A skvěle tam hráli! Objevila jsem dvě kapely, kterým se budu muset podívat na zoubek. Jananas a Mladé perspektivní ryby. Názvy jak z Bohnic, co? Ale hudba výborná. A na neděli jsem se těšila. Plánovala jsem dlouhý spánek, pak krátkou vyjížďku na kolečkových bruslích, na které díky novému koníčku (běhání) nemám čas, a odpoledne jsem chtěla strávit s knihou. Nakonec jsem ale opět jela předvádět tai-či. Tentokrát do Říčan. A protože Říčany jsou rajón hous.enky, dala jsem si s ní a jejím novým štěnětem rande v parku. Myslím, že jsem se Ebi líbila. Dostala jsem psí hubičku a potvrzuji, že štěně opravdu láká ženy všech věkových kategorií. Já si to ale asi neužívala tak jako M.

Plán na večer jsem měla stylový. Po všech těch knihách o Severní Koreji jsme šli do Ponrepa na severokorejský film Mstitel s píšťalou. Film nás nezklamal, byly v něm nereálné ukázky kung-fu, šílený střih, absurdní dialogy a hlavně uširvoucí projevy prosáklé komunistikou agitkou. V Ponrepu už jsem dlouho nebyla a nechápu proč. To kino má skvělou atmosféru, líbí se mi zdejší kavárna, předsálí s křesílky i komorní sál. Nesmím na to zapomenout a zase sem brzo zajít.

Jak už vám asi dočlo, na čtení moc času nezbylo. Stihla jsem dočíst jeden komiks a doposlouchat jednu audioknihu. 

Leila Slimani: Sex a lži

Anotace z cbdb: Předlohou pro tento grafický román byla kniha reportážních pojednání Sex a lži – Intimní život v Maroku. Přinesla řadu portrétů především žen, které se autorce svěřily se svými intimními příběhy – vzniklo tak dílo vcelku věrně odrážející každodenní marockou realitu, což především evropským čtenářům umožňuje nahlédnout do problémů lidí, žijících v jiném kulturním prostředí, ale majících stejné přirozené potřeby. Protagonistky předkládaných příběhů pocházejí z různých sociálních vrstev, vesměs všechny se ale ocitly v soukolí tradice, víry a zároveň emancipace, všechny musejí více či méně podvádět, aby unikly permanentní hrozbě trestu rodinného, náboženského nebo policejního. Totéž platí ovšem i pro muže a ještě více pro homosexuály. Výchova i oficiální zákony jsou ve stálém rozporu s praktickým životem, všeobecná přetvářka připravuje půdu pro korupci, brutální zásahy do intimity a frustraci.

AUDIOKNIHA

Terry Pratchett: Muži ve zbrani

Anotace z cbdb: Pojďte se s členy známé noční hlídky vydat do nebezpečných zákoutí a uliček města

V této knize si Pratchett dělá legraci z fungování velkoměsta, policie i šlechty. Není to ale výsměch, spíš něžné šťouchance, kterým se zasmějete, ale i kdybyste byl náhodou policista tak se neurazíte. Stejně jako se čtenářka knihovnice nemůže urazit, když se na scéně objeví knihovník. Knihovník je totiž orangutan. A na lidoopa má nevídaně přesné postřehy k návštěvníkům knihovny. Pratchett byl zkrátka dobrý pozorovatel a uměl si tropit žerty tak, aby pobavil a neurazil. Režisér audioknihy Hynek Pekárek spolu s hercem Janem Zadražilem, který knihu namluvil, mají zase talent odlišit různé postavy hlasově tak, že se vám nejen nebudou plést, ale ještě můžete odhalit druhotný vtip. Tak třeba trpaslíci mají v páně Zadražilově velmi specifickou mluvu. Mluví velmi krátce, resp. tam kde má být ve spisovné češtině dlouhá hláska, v trpasličí promluvě zazní krátce. Zkrátka ostravsky. Ostrava má mnoho krás, ale proslavena je kromě špatného ovzduší, svými doly. Pratchettovi trpaslíci žijí v podzemí, doly jsou nejen jejich domovem, ale i životem a láskou. Chápete? Trpaslíci mluví ostravsky. Kromě geniálního hlasového projevu Jana Zadražila oceňuji i zvukovou kulisu knihy. Není příliš nápadná, ale výborně dokresluje atmosféru. Povedli se i zvukové předěly kapitol. Zkrátka audiokniha si v ničem nezadá s knižní předlohou.

Pokusím se v tomto týdnu více číst, ale nic vám neslibuju, čekají mě totiž dvě divadelní představení a opět mám v plánu se předvádět s tai-či. Tentokrát v Brně.