togaf a její knihy

11:00

Uplynulý týden byl pro mne čtenářsky plodný. Asi jsem se podvědomě připravovala na třináctý (legendární) sraz čbdb. Kromě toho jsem se opět nechala hous.enkou zlákat na Festival francouzského filmu. Takže o zábavu nouze nebyla. Jsem na sebe pyšná, že i přes nabytý program vám můžu napsat o svých přečtených knížkách. Taky jsou.



Matt Haig: Radleyovi
Anotace z cbdb (zkrácená): Zdá se, že manželé Radleyovi, lékař Peter a jeho žena Helen, žijí naprosto normálně - bydlí na poklidném anglickém předměstí v krásném domě, klábosí se sousedy, navštěvují pravidelný čtenářský kroužek a zažívají obvyklé krize manželského páru středního věku. Jejich dospívající děti, Klára a Rowan, prožívají své teenagerské bolístky, stud a zlobu stejně jako většina jejich vrstevníků. Ale přece je na Radleyových něco zvláštního. Proč kolem jejich domu utichá zpěv ptáků a bzukot hmyzu? Proč se všichni členové rodiny pečlivě mažou opalovacím krémem 60+? Radleyovi jsou upíři. Manželé se snaží žít naprosto obyčejně, aby ani jejich děti neodhalily tohle strašné tajemství. Bez krve se totiž klidně obejdou - je to pro ně jen silná a lákavá droga umocňující jejich nadpřirozené schopnosti, jíž se snaží vyhýbat stejně jako lidé alkoholu nebo kávě.
Dočetla jsem druhou knížku na naši čtenářskou výzvu, další důvod být na sebe pyšná. Radleyovi se mi líbili, ale mám k nim výhrady. Pozitivní na těchto upírech je, že se nejsou žádnými přeslazenými romantickými stvořeními, ani si nehrají na hodné sousedy. Na druhou stranu píše Haig místy dost rozvlekle a používá epické popisy tam, kde by měly být krátké hutné věty, protože děj si to žádá. Více podrobností se dozvíte v článku první středu v prosinci.



Kressmann Taylor: Adresát neznámý
Anotace z cbdb: Autorka ve své próze otevírá působivý a šokující příběh. Ač je neobyčejně dramatický, před čtenářem se vynořuje nepřímo - prostřednictvím dopisů, které si vyměňují dva přátelé. Dopis po dopise sledujeme přerod jednoho z hrdinů, obchodníka s uměním a liberála amerického typu, v nadšeného nacistu. Silný námět, neobvyklá forma a dokonalá pointa.
Pointa je v tomto krátkém dopisovém příběhu zásadní, proto ji nebudu prozrazovat, jen řeknu, že je to právě závěr, který dělá z této knihy skvost. Proměna amerického obchodníka v nacistu byla na můj vkus příliš rychlá a v dopisech neospravedlněná. Je to škoda dvojnásobná, protože jeden dopis od Martina, Němce, který se vrací do vlasti a propadá národnímu socialismu, je velmi sugestivní a neurvalý. I dopisy Maxe, židovského společníka Martina, mají svá negativa. Je příliš dojímavý, jako by dopisy psala stará rodinná chůva, a ne muž v nejlepších letech s dobrou platební morálkou. Nicméně na tyto drobné nedostatky jsem při četbě jejich vzájemné korespondence zapomínala. Adresát neznámý je opravdu zajímavý počin zvláště proto, že vyšel ještě před koncem války. Kressemann Taylorová byla velmi předvídavá.



Evžen Boček: Aristokratka na koni
Anotace z cbdb: Mladá aristokratka Marie Kostková z Kostky opět řeší nezáviděníhodné problémy. „Nejchudší zámek v Čechách“ zůstává věrný svému označení, a tak tu hraběcí rodinka ani personál rozhodně nemají ustláno na růžích. Místo davů návštěvníků se na zámku kupí neproplacené faktury za vodu a hrozí, že záhy bude největší atrakcí každodenní koupel obyvatel zámku v kašně s dešťovkou. Chce to nějaký nápad… Projekt nazvaný Aristokratka před smrtí se zdá být skvělým řešením. Smrt přitáhne senzacechtivé turisty, bulvární tisk jim udělá reklamu… a budou mít vyhráno. Jenomže všechno je opět jinak — projekt Aristokratka před smrtí je mrtvý. A zabil ho kníže Schwarzenberg. Nikdy ale není tak zle, aby nemohlo být hůř. O tom nás s nevyčerpatelnou dávkou humoru přesvědčuje pokračování úspěšných knih Poslední aristokratka a Aristokratka ve varu.
První dva díly Aristokratky jsem četla v těsném závěsu po sobě a nebyl to dobrý nápad. Před třetím dílem jsem si dala větší pauzu a jsem ráda, že jsem to udělala. Aristokratka na koni se mi díky tomu líbila, vtipy prvních dílů jsem pozapomněla a tak jsem se jimi mohla bavit znovu. Bočkův humor je spíše situační než intelektuální a promyšlený, ale funguje. Místy je znát, že až příliš tlačí na pilu humoru, ale vtipy přicházejí v takové kadenci, že se na jeden nepodařený rychle zapomene. Pokud bude i čtvrtý díl, opět si udělám delší pauzu, než si ho přečtu.



Martin Selner: Autismus & chardonnay

Anotace z cbdb: Co mají společného písek a sušenky? Nebo hokejky s plyšákem a modřiny s letákem? Zeptejte se Martina Selnera! Mimo to, že pracuje ve Slunečním domově, kde se stará o děti s autismem, oplývá totiž darem spojit dvě zdánlivě nesouvisející věci. Tyto neobvyklé dvojice mu slouží jako odrazový můstek k tomu, aby nám přiblížil svět autistických dětí a jejich i své každodenní starosti. "Drobnosti jsou tu, aby nám připomněly velké věci," poznamenává a v kratičkých kapitolách zároveň varuje, že život s autismem, ať už je to diagnóza vaše nebo někoho z blízkého okolí, rozhodně nevypadá jako v Rain Manovi, přesto je důležité neztrácet humor a někdy si k tomu otevřít dobré víno.
I já jsem propadla kouzlu Matina Selnera. Umí o „svých“ dětech psát s okouzlující směsicí lásky, humoru, nadsázky i sebeshazování, že nelze odolat. Krátké kapitolky jsou jakýmsi zamyšlením nejen o autistických dětech, ale i o světě, soucitu, pochopení a lásce. Přes tato vznešená témata nesklouzává Martin Selner k patosu, ale umí si udělat legraci ze sebe i ze situací, do kterých ho jeho děti dostávají. A když už by na něj padla nějaká ta chmura, je tu vždycky lahev chardonnay. 

 


Mám stále rozečtenou knihu Marka Haddona Pád výletního mola. Témata povídek jsou depresivní a těžká, a přestože je to kniha výborně napsaná, dost s jejím čtením bojuji, protože se podvědomě děsím, co za zrůdnost se zase dočtu. Doposlouchala jsem knihu Roberta Merleho Smrt je mým řemeslem a jsem unešená přednesem Norberta Lichého. Z výborné knížky se nic neztratilo a já si poslech užila úplně stejně, jako když jsme knihu četla. Teď si do uší pouštím Staré řecké báje a pověsti Eduarda Petišky. Načetli je Jan Šťastný a Vilma Cibulková. Po dvou bájích musím říct, že paní Cibulková příliš přehrává. Ale třeba si na její přednes zvyknu.
Hezký týden a v pondělí opět u mých knih naviděnou!
 

 

You Might Also Like

0 Comments

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz