Nuda, nuda, šeď, šeď

12:00

Dnes jsem hodně těžko vymýšlela téma na článek. A když už jsem se tak zoufale potila u klávesnice, vzpomínala jsem, u jakých knih jsem měla podobný pocit. Takže dnes to bude o knížkách, které mě trápily, mučily a nudily. Hezky se usaďte a užijte si moje trápení.

Pokračovat ve čtení


Čas má obvykle tu schopnost, že negativní zážitky utlumí, ale těchto pár knih nepodlehlo žádnému časovému zákonu.

Nachytala jsem se u několika knih považovaných za top svého žánru. Třeba Egypťan Sinuhet. Tolik pochvalných komentářů a tak nudná kniha. Ano, v Egypťanovi je pár vtipných hlášek a vlastně je umění napsat nudně příběh s tak pestrou zápletkou, ale Waltarimu se to povedlo. Stejně tak Jméno růže, Eco je uctíván jako výborný myslitel, teoretik a spisovatel, a přesto je pro mě jeho nejslavnější román nudná překombinovaná kniha s dobrým nápadem. Chápu, proč jsou oba autoři, resp. knihy populární, ale na mě to bohužel nezapůsobilo. Nicméně jsem na sebe hrdá, že jsem obě nudné bichle dočetla do konce.

Dále tu mám knížky, které jsou experimentem ve svém žánru. Podle mě experimentem, který se nepovedl. Např. Hotel Europa – mnohovrstevnatý román o exilu a návratu jednoho rumunského spisovatele. Celé je to takové zmatené, nevěděla jsem, co je ještě realita a co už metafora. U jiných knih by mi to ani nevadilo, ale tato byla psána tak hutně a no východoevropsky. Spisovatelé z východní Evropy (do které v této problematice počítám i Česko) mají těžký, depresivní styl psaní; velmi pesimistický přístup k životu a minimum smyslu pro humor. Většinou, samozřejmě tu máme i výjimky, které miluju. Ale vážný společenský román je ve východní Evropě uznávaný, a pro mě nestravitelný.

Překvapivě jsem se nudila i u populárních knih z prostředí, které mám ráda. Tak třeba opravdu miluji angloamerické autory. I zde se ale najde nudná výjimka Kentaur Johna Updika. Četla jsem od něj povídky Milenci a manželé, které mě naopak bavily. Takže problém nebude v Updikovi, ale v Kentaurovi. Blahodárné zapomnění zahalilo zážitek z četby a mě po této knize zůstala jen nudná pachuť. Takovýchto zapomenutých knih mám více – Kniha rozkoší, smíchu a radosti od Párala, Sněžím od Kohouta, Láska román od Laurensové a další a další.

Velké zklamání mi přineslo Interview s upírem, upíři, americká autorka, dokonce prostředí mého oblíbeného Jihu a nuda nad nudu. Bohužel navnaděna filmem jsem u knihy trpěla a přála hlavnímu hrdinovi, aby ho už konečně někdo zabil. Pokud možno zábavně.

Sem tam jsem se nudila u klasické literatury typu Faulkner nebo Vančura, ale to bylo v rámci povinné četby do školy, tak nechci být přespříliš kritická. Možná jsem tyto klasiky četla ve špatném věku.

A pak tu je samostatné odvětví odborné literatury, ale knihy z tohoto oboru jsem nečetla tak úplně dobrovolně, takže je pro tentokrát vynechám. Třeba vás někdy seznámím s nudnými díly z oboru literární vědy.

 

 

You Might Also Like

0 komentářů

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz