Co bych ráda našla pod vánočním stromem (hous.enka)

10:30

Vánoce se blíží a tak je pomalu čas sepsat dopisy Ježíškovi. Mé dopisy v posledních letech vypadají jako ty, které jsem vytvářela jako malá: na čtvrtku nalepím obrázky (nejlépe ještě s odkazy na eshopy) věcí, které bych si k Vánocům přála.


A protože věřím, že vás ani tak moc nezajímá, jaké parfémy bych si ráda v prosinci rozbalila, napadlo mě, že napíšu článek o knihách, které by mi udělaly radost. Třeba si v dnešním článku taky nějakou vyberete. A když ne, tak si třeba zase rozšíříte obzory o nové (no... většina z uvedených knih už dávno vyšla) kousky. Tak se na ně pojďme podívat.

Grady Hendrix: Horrostör

Anotace z cbdb: Podivné věci se dějí… ve velkoobchodě s nábytkem Orsk v Clevelandu. Každé ráno vedoucí přijede do obchodu a zjistí, že police Kjërring jsou rozbité, ze sklenic Glans zbyly jen střepy a kdosi rozmlátil i šatní skříně Liripip! Je nadmíru jasné, že něco tu nehraje. Aby záhadu rozluštila, dohodne se trojice zaměstnanců, že bude v obchodě dobrovolně pracovat přesčas. A tak v brzkých ranních hodinách na podlaží s vystaveným nábytkem zaslechnou zvláštní zvuky a ocitnou se tváří v tvář něčemu, co by si nepředstavili ani v nejděsivějších snech. Horrorstör se dá charakterizovat jako tradiční příběh o strašidelném domě, ovšem ve zcela současném pojetí, a to nejen neotřelým výtvarným a grafickým zpracováním.
Horrostör jsem četla asi před rokem a strašně se mi tahle hororová detektivka líbila. Vždyť kdo by se nebál strávit noc v obchodním domu IKEA, že jo. Navíc když tušíte, že v těch malých zařízených bytečcích číhá ukryté nebezpečí...
Celá kniha je pojata trochu jako katalog nejmenovaného (muhehe) obchodního domu: díky formátu a grafické úpravě máte pocit, jako byste listovali nejnovějším katalogem. I to dodává knize na jakémsi pocitu autenticity.
Uznávám, že tenhle román trochu zavání komercialismem, ale na druhou stranu Grady Hendrix to napsal tak dobře, že po dočtení Horrorstöru se spíš pár pátků Ikee obloukem vyhnete.
Jo, tuhle knížku bych měla ráda doma, protože nejen že mě bavilo ji číst, ale bavilo mě v ní i listovat a prohlížet si ji. PS: Ta strana obálky, kterou vidíte na obrázku, u mě vždy byla položená dolů. Je totiž pěkně strašidelná.

Aleksandra Mizielińska, Daniel Mizieliński: Mapy

Anotace: Vydejte se s námi na nezapomenutelnou cestu kolem světa! Spatříte gejzíry na Islandu, karavany v egyptské poušti a mayská města v Mexiku. V Anglii si zahrajete kriket, v Indii zacvičíte jógu a v Číně ochutnáte stoletá vejce. V Austrálii vás udiví ptakopysk, ve Finsku polární noc a na Madagaskaru obrovský baobab. Města, řeky i hory, zvířata a rostliny, významné osobnosti, historické události, symboly i národní jídla — přes čtyři tisíce obrázků vám představí, co je pro danou zemi typické. Ilustrovaný atlas plný fascinujících detailů je oslavou rozmanitosti světa, od obrovských hor po malinké broučky — a všeho mezi tím! Obrázkové putování po 42 zemích a 6 kontinentech na 51 dvoustranách s nádherně zdobenými okraji, které připomínají mapy dávných objevitelů a mořeplavců. Světový bestseller. Kniha byla přeložena do dvaceti tří jazyků a bylo vydáno přes jeden a půl milionu výtisků.
Myslím, že o Mapách jste určitě slyšeli. Vyšly - tuším - loni a byly obrovským hitem. Jde o velkoformátovou kreslenou knihu, kdy na každé dvojstraně najdete určitý kontinent/stát. U každého státu jsou nakresleny věci, které danou zemi charakterizují: jídlo, zvířata, památky, lidi, věci...
Mapy jsou skvost a myslím, že se zákonitě musí líbit jak dětem, tak dospělým. Mít doma dítě, už dávno bychom Mapy měli doma.
 

Jan Pavel: Pionýři a roboti

Anotace z cbdb: Objevná monografie badatelů v oblasti výtvarné kultury mapuje zlatou éru československé ilustrace, kdy po létech stalinistického socialistického realismu začaly do vizuální tvorby pronikat nejprogresivnější postupy. Vedle pérovek se znovu objevily koláže a kombinované techniky, které se z novin, časopisů a knih rozšířily do nejrůznějších propagačních prostředků i na televizní obrazovky. Plastické vize dokonalé budoucnosti, zrozené z popisných ilustrací budovatelských ideálů, ustoupily abstraktním kompozicím a montážím, často nasyceným ironickým humorem. V přehledně uspořádané knize se tak nesetkávají pouze titulní pionýři a roboti, ale i nejrůznější oblasti výtvarné tvorby – od ilustrací v dětských časopisech a diafilmů přes díla ovlivněná bruselským stylem i americkou karikaturou až po odvážná zobrazení hrůzy, smrti a erotiky v publikacích pro dospělé.  
60. léta mě baví: od módy po film, literaturu a umění. Pionýři a roboti se věnují hlavně grafice a já pokaždé, když jdu kolem téhle knihy, přemýšlím, že už bych si ji měla koupit. Zatím se tak nestalo, ale myslím si, že Pionýři a roboti by mé knihovničce velmi slušely.
 

Tim Burton: Trudný konec Ústřičného chlapečka a jiné příběhy / Ústřičkova smutná smrt a jiné příběhy

Anotace z cbdb: Kdo má rád filmové fantazie Tima Burtona, nebude rozhodně zklamán ani jeho příběhy v knižní podobě. Soubor 23 básní zavádí čtenáře do tragikomického světa absurdity, chytrého humoru a nezapře autorskou věrnost podivuhodným postavičkám trudného vzezření i údělu. Burton jednoduchým, nehledaným a rytmickým jazykem, jenž není nepodobný říkadlům, představuje zranitelnou existenci těchto přinejmenším zvláštních a rozmanitých outsiderů, jejichž životy vyvolávají úsměv i rozpaky. Všechny bytosti zpodobňují nezaměnitelné Burtonovy ilustrace — třeba Ústřičného chlapečka, Toxíka Roye, Mnohoočku, Fleka, kteří zvou čtenáře-diváka aby se stal svědkem i účastníkem jejich bizarních zrození, osudů a "konců".
Kdo by nemiloval Tima Burtona?! Mám už doma jeho Můru noční a každý rok na Vánoce si ji znova a znova přečtu. Teda takhle:  mám ji doma třetím rokem a dvakrát jsem ji četla na Vánoce (letos se taky chystám). A tak si myslím, že by bylo fajn číst Ústřička třeba na Velký pátek nebo tak nějak.
Burtonovy básničky jsou morbidní, doplněné autorovými ilustracemi a pokud máte rádi jeho filmy, jsou knihy jasnou volbou do vaší domácí knihovničky. I do té mojí, ale to už jsem vám říkala, že jo.
 

Ladislav Zibura: Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii

Anotace z cbdb: Po dvojici bestsellerů přichází Ladislav Zibura s novým dobrodružstvím – tentokrát se vydává do Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Princ Ládík putuje po těch nejzapadlejších vesnicích, aby mohl naslouchat příběhům místních a načerpat něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a nostalgie po sovětských časech. Své zážitky z kavkazského putování líčí Zibura s humorem a ironií, pro které si získal popularitu nejen u příznivců cestopisů. Ať už je zrovna ztracený v horách, bojuje s nepřízní počasí, nebo omylem jí grilovaného ježka, vše přijímá s dokonalým nadhledem. Ziburův příběh je svědectvím o půvabu svobody a lehkosti života na cestách.
Co by to bylo za vánoční seznam na rok 2017 bez Ládíkovy knížky Už nikdy pěšky. Takže samozřejmě, že tuhle knížku bych pod stromem našla moc ráda.
Princ Ládík se tu tentokrát vydává na východ mezi Armény a Gruzijce, kteří většinu problémů řeší poctivou domácí pálenkou. I po návratu Ládík vypadá pořád dobře, takže to vypadá, že by se mohl vydat na další dalekou cestu. Jen už to nevypadá, že by šel pěšky, protože to jeho koleno nevypadá dobře. Ne že by mi ho ukazoval, ale odmítl na přednášce dělat s kolenem alotria, takže s poutnictvím má asi na chvíli utrum.
PS: Chybí mi ještě to putování po Číně a Tibetu, ale tak zase nemůžu Ježíška zadřít na Ziburovi. No i když...

You Might Also Like

0 komentářů

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz