togaf a její knihy

10:13



Krásné letní pondělí vám přeji. Užili jste si slunný víkend? Za sebe musím říct, že já ano. Opět jsem cestovala svým oblíbeným dopravním prostředkem, vlakem. Vzala jsem si s sebou Gilliamesku, abych s tím čtením trochu pohnula. České dráhy byly tak laskavé, že zařídili hodinové zpoždění, abych knihu dočetla. Děkuji! Příště to ale nemusíte tak přehánět, milé ČD! Na cestu domů jsem pak neměla čtivo. Gillimesku jsem dočetla v polích před Havlíčkovým Brodem. 



Margaret Atwoodová: Kus temnoty
Anotace z cbdb: Největší žijící kanadská spisovatelka s živelností sobě vlastní přetváří zápletku Shakespearovy tvůrčí závěti BOUŘE (1611) tak, aby v duchu alžbětinského barda poukázala nejen na křivdy a mříže, které nás uvnitř vězní, ale i na svátost odpuštění. Věhlasný divadelník Felix byl intrikány vyštípán ze svého postu, což pro něj znamená další katastrofu. Přesto nezahálí a podobně jako mág Prospero spřádá pomstu. V kuriózním divadelním kroužku, kde se mu coby nástroj zúčtování nabídne směska zločinců bažících po vzruchu, zinscenuje představení, jímž soky zasáhne na nejcitlivějším místě. V mistrovském provedení Margaret Atwoodové se ambiciózní námět divadla v kriminále hladce mění v grotesku, v níž místy mrazí, a místy tajeme úlevou nad tím, že svět nepřestal být jevištěm a my na něm pouhými herci.
Atwoodová prostě umí psát. Pomsta v divadelním stylu je naplánována s detaily hodnými samotné královny detektivek Agathy Christie! O konkrétní podobě Felixovy pomsty se dozvídáme těsně předtím, než je vykonána. Tolik odkazů na hru Bouře jsem nečekala. Samotní hrdinové jsou postavami z tohoto dramatu, hru nastudují, a hrají a ještě se v rámci hry odehrává další Bouře mimo jeviště. Zdá se vám to komplikované? Není, Atwoodová to bravurně ukočírovala. V závěru knihy se ještě vězni ke hře vracejí svými esejemi, kde promýšlí osud postav Bouře po skončení jejich partů ve hře. Opět jde o výborný literárně kritický počin.

Terry Gilliam: Gilliameska
Anotace z cbdb (zkráceno): Terry Gilliam, režisér a spoluzakladatel skupiny Monty Python, ve svých memoárech živelně líčí svou pitoreskní životní pouť z chladného severu amerického státu Minnesota až do nejžhavějšího prostředí současnosti – Hollywoodu, s delšími či kratšími zajížďkami do kulturní divočiny New Yorku, Los Angeles a Londýna šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Mnohé z jeho životních epizod si svou barevností a neotřelostí nezadají s jeho výtvarným a režisérským rukopisem.
Jak už jsem psala v úvodu, díky zpoždění rychlíku jsem Terryho před-posmrtné memoáry dočetla a skvěle se bavila. Gilliam chronologicky vypráví svůj život v mistrné zkratce, díky které se čtenář nenudí. Terryho postoj k životu je mi velmi sympatický a blízký, nejen jeho podvratný smysl pro humor, který mu zajistil místo mezi Monty Pythony, ale i věrnost svým zásadám a překonávání překážek. Opravdový Don Quijote. A jako nadšená cestovatelka oceňuji i jeho přístup k cestování, kašlat na hrozby terorizmu a žít si po svém s přiměřeným rizikem. Při čtení jsem měla chuť si s Terrym popovídat, třeba o tom, že naprosto sdílím jeho názor na film Bratři Grimmové a naopak je tu jedna divačka, která stejně jako on miluje jeho Krajinu přílivu bez ohledu na katastrofální tržby. A aby Terry svůj post sympaťáka dotáhl až do konce, ještě moc hezky píše o své ženě a dětech. Kdo by tohoto jediného neanglického člena Monty Pythonů nemiloval?

John Maddox Roberts: SPQR I. –královský gambit
Anotace z cbdb: Píše se rok 70 před Kristem. Římské legie už dobyly půlku světa, ale nikdo se nestará o pořádek a právo v samotném Římě. Ten se stal nebezpečným městem plným násilí a jeho ulicím vládnou gangy, které olupují plebeje i patricije. Uškrcení propuštěného otroka, požár a vražda cihího obchodníka v neklidné čtvrti Subura proto připadají římským hodnostářům jako bezvýznamné zločiny. Daecius Ceacilius Metellus mladší, urozený velitel místních vigilů, který vyšetřování vede, má však pocit, že se ho kdosi snaží zastavit. A ne bez důvodu - záhy totiž odhalí svět korupce v nejvyšších vládních kruzích. Ten představuje hrozbu, jež může zničit nejen samotného Daecia, ale i vládu, jíž Daecius slouží.
S touto antickou detektivkou jsem konečně taky trochu pokročila. Líbí se mi, jak Roberts nenápadně uvádí historické souvislosti, které čtenář potřebuje k pochopení děje. Detektivka není ani tak napínavá, jako spíš vzdělávací. Ale to mi vůbec nevadí, na krvavé vraždy moc nejsem, proto mě minula mánie severských detektivek. Roberts se mnou pojede na výlet vlakem, takže předpokládám, že jeho knihu dočtu velmi brzy. A tentokrát opravdu nepotřebuji hodinové zpoždění!


Audioknihy

Chuck Palahniuk: Klub rváčů
Anotace z cbdb: Příběh mladého muže, odkojeného televizí a opuštěného Bohem, je hlubokou sondou do nitra člověka, který jednoho dne zjistí, že hněv nad tím, že zdědil svět plný lží, přetvářky a proher, neutlumí život k prázdnotě konzumní společnosti. Nekonvenční vyprávění s rychlým spádem, místy prostoupené černým humorem, končí deprimujícím vyvrcholením, které je ovšem jen logickým vyústěním dané situace v dané době, dnešnímu čtenáři tak známé...
Začala jsem poslouchat legendární Klub rváčů. Fincherův film jsme viděla a knihu nečetla, takže stále zachovávám stejný modus operandi pro výběr audioknih. Klub rváčů načetl Ivan Lupták a Ladislav Frej. A budu se asi opakovat, ale opět je to naprostá slast. Výborná intonace a změny tónu a zrychlování řeči v šíleném Palahniukově tempu je hypnotické. Přechody mezi kapitolami jsou doplněny výrazným hudebním předělem. Prostě je radost Klub rváčů poslouchat. A z literárního hlediska jsem s Klubem rváčů zatím také spokojená. Jde o Palahniukovu druhou knihu, kterou napsal na protest proti názoru nakladatelství, že je jeho prvotina příliš brutální. Chuck napsal tedy druhou knihu mnohem drsnější. Jen má mít jiný konec než mnou viděný film. Sama jsem zvědavá jak šílené řádění Tylera a Jacka ukončil sám autor.

Karel Poláček: Soudničky
Anotace z cbdb: Chronoligicky uspořádaný výběr Poláčkovch soudniček, které byly nejfrekventovanějším žánrem jeho publicistiky. Poláček je otiskoval je ve 20. a 30. letech v Lidových novinách, Tribuně, Českém slově, Telegrafu, Literárních novinách a ve Světozoru.
Na Světu knihy jsem využila akci nakladatelství Tympanum a namluvila si vlastní soudničku. A musím vám říct, že to není snadná práce. Udržovat rytmus řeči, abyste nezněli jak uspávač hadů a zároveň nedrmolit, aby vám bylo rozumět, je pořádná fuška. A to ani nemluvím o tom, že pan Poláček to s těmi rozvitými větami poněkud přehání. Audiokniha Soudničky namluvená návštěvníky veletrhu je zajímavý počin. U některých interpretů mám ovšem obavu o jejich soudnost. Ano, nikdo z nás (až na výjimky, že pane Freji?) není hlasově školený, ale pokud výrazně ráčkujete nebo si šlapete na jazyk, tak snad víte, že audioknihy nebudou vaším rajónem, ne? No asi ne. Ani moje soudnička není dokonalá, navíc slyšet svůj hlas ze záznamu je pro mě silně traumatický zážitek. Alespoň zní lépe než v mé hlavě. Potěšilo mě, že ve skutečnosti nemám takový ječák.

A to je pro dnešek vše. Namluvili jste si také soudničku? Nebo zažili zpoždění Českých drah? To druhé je asi pravděpodobnější, že?

You Might Also Like

0 komentářů

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz