togaf a její knihy (13. týden 2019)
13:28
Užili jste si sluneční ukázkově jarní víkend? Já ano. Už v pátek jsem odjela do Hradce Králové na Ozvěny Otrlého diváka. Nějak jsme se zdrželi s večeří a do sálu doběhli na poslední chvíli. To je to krásné na mimopražských Ozvěnách - můžete dorazit na poslední chvíli a nemusíte pět minut hledat volné sedačky, prodírat se davem lidí a rušit okolí. Poté, co jsem si pogratulovala, jak krásně jsme to stihli, nás pořadatelé upozornili, že na vstupenkách a programu je jiný čas začátku, tudíž promítání začne až za půl hodiny. Ale tak stálo za to si počkat. Film Občan Toxík byl úžasně morbidní, nechutný, vtipný a nelogický. A k tomu živý dabing a herci v kostýmech. Paráda. Druhý film byl velmi japonský. Ujetý, slizký, sexy, plný monster a tělních tekutin. Divím se, že se mi o těch zrůdičkách i nezdálo.
V sobotu jsme se odjeli do Dobšic a poté, co jsem prošla peklem lidové tvořivosti, jsem si uklidnila nervy u žehuňského rybníka. Bylo tam krásně a o zábavu se nám postaralo stádo ovcí a beran. Tupé, nehybné zírání ovcí mi připomnělo knihu Hon na ovci a nebylo to příjemné. Lidský rozum ovšem zvítězil nad tím primitivním zvířecím. Ano, uhnuli jsme ovcím a počkali až odejdou.
I v neděli bylo krásně, ale procházka Prahou podél Vltavy nepřinesla žádné nebezpečné setkání. Viděli jsme jen holuby praktikovat fyzickou lásku. Kupodivu jsem zlé sny neměla ani z tohoto zážitku. Filmový víkend jsem zakončila v kině Lucerna filmem Skleněný pokoj. Před pár měsíc jsem navštívila vilu Tugendhad a zamilovala si jí. Kniha o jejích osudech mě moc nenadchla, ale byla čtivá a nakonec jsem si řekla, že to tak špatné nebylo. Film ovšem stojí za starou belu. Klasické změny kniha/film mi nevadí, tady ale změny nedávaly smysl. Příběh byl vykuchán a zjednodušen na milostnou lesbickou linku. A Karel Roden se sice probojoval na plakát, ve filmu je ale všeho všudy 15 minut. Viděli jste film? Jsem přiliš kritická? Nebo to vidíte stejně?
A jako vždy jsem i četla:
Mark Crick: U Kafky v kuchyni
Anotace z cbd: Pokud jste si někdy říkali, jaké by to asi bylo jít na večeři k Franzi
Kafkovi, Jane Austenové nebo Raymondu Chandlerovi, pak toto je kniha pro
vás. Recepty Marka Cricka mají formu literárních hříček, které
napodobují styl slavných spisovatelů.
Kuchařka pro knihomoly se velmi povedla! Nejvíce jsem si
vychutnala recepty napodobující styl autorů, které jsem četla. Kafka a
Welsh jsou geniální. Austenová trochu zklamala, ale za parafrázi první
věty románu/receptu jí to odpouštím. Nápad to byl vážně geniální a jsem
moc ráda, že můžu napsat, že forma nepředčí obsah. Recepty jsou do
minipříběhů nebo částí (vymyšleného) románu připleteny tak dobře, že
bych klidně věřila, že jde o jakousi antologii autorů, kteří ve svých
dílech detailně připravují jídlo. Jen mi tam chyběl Murakami, ten je
popisy přípravy jídla proslulý. Ale to by potom nebyla fikce.
Mathew Inman: Všechny důvody světa, proč běhám
Anotace z cbdb: Tohle je kniha o běhání. Ale hlavně o koblihách a Nutelle. Je to kniha o
obžerství,
marnivosti, extázi. Je to kniha o všech těch krásných i
strašlivých důvodech, které nás každé ráno vyhání z postele do pekla
deště a krupobití, ale i do nebe sluncem ozářených, rosou vlahých
stezek. A jejím autorem není nikdo menší než Matheww Inman,
bestsellerový autor tvořící pod přezdívkou The Oatmeal.
Kromě komiksového příběhu o tom, kterak jeden obtloustlý třicátník
začal běhat, dostanete i příběh o šílených japonských sršních, porci
divných rozhovorů s divnými výplody fantazie a taky pořádný nášup
motivace. Jak říká Oatmeal, stačí boty a kus venku a můžeš běhat. A
jíst. Protože to je asi jediný racionální důvod proč běhat. A pak taky
píše něco o endorfinech, ale to s tou nutelou je pro mě
srozumitelnější. Líbí se mi Oatmealův přístup k životu, k rannímu
vstávání, panu Kočičkovi i k běhu.
Michel Faber: Pod kůží
Anotace z cbdb: Mladá žena Isserley každý den křižuje se svým vozem silnici A9 vedoucí
Skotskou vysočinou a hledá stopaře. Zásadně bere jen muže, nejlépe
osamocené a nezaměstnané. S těmi, pro které se rozhodne, přijíždí na
farmu, kde se s jejich těly děje něco naprosto neobvyklého...
O téhle knize jsem dopředu nic nevěděla A BYLO TO DOBŘE. Isserley
je rozporuplná hrdinka, na jedné straně jsem ji nesmírně litovala,
zohavení, které podstoupila, bylo obrovské. Na druhé straně úmyslně
přehlížela fakta. Ale její putování po skotské silnici bylo velmi
intenzivní. Zhruba do poloviny knihy jsem tápala, co se to vlastně v tom
Skotsku děje. Pak jsem to zjistila a všechen dosavadní děj získal nový
rozměr. Nechutný, odporný rozměr. Knížka je velmi čtivá, místy pomalá
(ale ne nudná) a zpětně vidím i nějaké logické nesrovnalosti. Přesto
všechno byste si ji měli přečíst. Stojí to za to.
Minulý týden jsem měla štěstí nejen na počasí, ale i na skvělé knihy. Ráda čas od času sáhnu po knize, kterou nemám na seznamu "chci si přečíst" a vlastně o ní nic nevím. Pod kůží mělo skvělou tajemnou anotaci a odehrávalo se ve Skotsku. Naštěstí se ukázalo, že to byla výborná volba. Snad budu mít štěstí na dobré knihy i v tomto týdnu.
0 Comments