Dočteno podle hous.enky (47. týden)
12:00
Jsou dny, kdy mám pocit, že se jen probudím, jdu do práce, pracuju, přijdu z práce a jdu spát. Celý den je město pod pokličkou z mlhy a na mě padá deprese. Asi takový bylo uplynulých sedm dnů. Vítejte u pošmourného Dočtena.
Ani nevím, co jsem dělala minulý víkend. Byli jsme doma, dělali jsme dříví (já jen skládám, už sabotuju štípání, protože to děláme celý rok) a v pátek jsem pekla krůtí stehna. Vrcholem mého víkendu tedy zřejmě byla krůta. Asi začínám stárnout nebo co. Počkat, to tvrdím v každém druhém článku. Takže to zřejmě už bude pravda. K mé zhoršující se skleróze se přidávají i nudné večery u televize, kdy kolem deváté usínám. Jsem jako důchodce bez důchodu.
Ale i tak bylo tenhle týden pár věcí, které mi udělaly radost. Například čtvrteční setkání s kamarádkami. Tak jako vždycky jsme zašly do Lucerny, každá jsme si objednala lungo a dortík (můj je věneček) a probraly vše od dětí po muže. Nebo možná spíš v opačném pořadí, protože muže máme tři, dítě jen jedno. Před kávou jsme prošly knihkupectví Knihy Dobrovský, po kávě jsme šly do Luxoru. Bylo to náročné odpoledne. Myslím, že tohle budem dělat i jako staré babky.
Taky mi ve čtvrtek jiná kamarádka (zdravím P. z P., muhehe) přinesla dva balíčky preclíků Flips. Pamatujete si na ně? Byly hitem v devadesátých letech a pak se po nich slehla zem. Slané preclíky vykoupané v čokoládové lázni. Hmmmm. Miluju je. Už jsem jeden pytlík snědla a druhý plánuju pomuchlat o víkendu.
A venku byl sníh. Aspoň začátkem týdne a u nás na vsi vydržel celý den. Brrr. Zima je tu. Poznám to i podle toho, že v domě je po příchodu z práce čtrnáct stupňů a v koupelně dvanáct. Mám co dělat, abych se vždycky odhodlala svlíknout a šla se osprchovat. Fujky fujky, jsem absolutně teplomilný tvor. Jakože nemusím mít venku pětatřicet, ale doma bych aspoň dvacet teda opravdu brala.
No a protože byla zima a můj příděl cukru přišel až ve čtvrtek (kecám, cpu se sladkým furt), ani jsem toho moc nedočetla...
Dočteno
Becky Chambersová: Dvě místa na slunci
Anotace z cbdb: Volné pokračování populárního debutu Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu.
Lovelace byla kdysi jen umělou inteligencí na tunelářské lodi. Když se po zhroucení a restartu systému probudí v umělém těle, nic si nepamatuje. Přesto musí znovu začít žít ve světě, kde je sama její existence ilegální.
Technička Chilli, která spolu se svými kolegy pro Lovelacinu záchranu nasadila krk, je odhodlaná jí se životem v novém světě pomoci. Chilli má totiž s novými začátky vlastní zkušenosti.
Chilli a Lovey společně zjistí, že i když je galaxie nezměrně rozlehlá, pro opuštěnost v ní není místo.
Román Dvě místa na slunci se bude líbit fanouškům Firefly, Josse Whedona, Mass Effectu a Star Wars.
Lovelace byla kdysi jen umělou inteligencí na tunelářské lodi. Když se po zhroucení a restartu systému probudí v umělém těle, nic si nepamatuje. Přesto musí znovu začít žít ve světě, kde je sama její existence ilegální.
Technička Chilli, která spolu se svými kolegy pro Lovelacinu záchranu nasadila krk, je odhodlaná jí se životem v novém světě pomoci. Chilli má totiž s novými začátky vlastní zkušenosti.
Chilli a Lovey společně zjistí, že i když je galaxie nezměrně rozlehlá, pro opuštěnost v ní není místo.
Román Dvě místa na slunci se bude líbit fanouškům Firefly, Josse Whedona, Mass Effectu a Star Wars.
Tak tohle byla naprostá pecka. První díl mi přišel zdlouhavý, ale nakonec se mi vlastně líbil. Ale dvojka, panečku, to byla jízda od první strany. Sledujeme dvě postavy a jejich dějové linky: umělou inteligenci Lovelace, která byla v předchozím díle nainstalovaná na Poutníkovi (vesmírná loď), a desetiletou Janu, která pracuje v podivné továrně na jakési součástky. Lovelace získá tělo, Jana útěkem svobodu. Ale je to opravdu to, co chtějí? A kde je vlastně jejich místo? Kde budou šťastné a s kým?
Fakt jsem měla co dělat, abych se od knížky odtrhla. Janin příběh se odehrává na planetě, kterou místní obyvatelé totálně vycucali. Lovelace zná jen vesmír a většinu věcí vidí poprvé. Obě jsou ztracené, ale oběma fandíte, aby nakonec našly, co hledají.
Mám strašnou chuť sem napsat, že tohle si FAKT FAKT musíte přečíst. Líbil se vám Marťan? Přečtěte si Dvě místa. Líbily se vám Měsíční kroniky? Přečtěte si Dvě místa. Máte rádi vesmírná sci-fi? No však vy víte, co si máte přečíst.
Právě čtu
Markéta Lukášková: Panda v nesnázích
Dnes ráno cestou do práce jsem si v autobuse rozečetla Pandu v nesnázích. Čekala jsem oddychovku a zatím to moc oddychově nevypadá. Jsou tu dvě ženy - jedna v současnosti, Tereza-Panda, se kterou se rozejde její kluk. A pak je tu postava druhá, kterou potkáváme v 50. letech s malým dítětem a která pomáhá třetímu odboji. Do toho se občas do příběhu prolne Pandina maminka, která prožívá krizi v manželství a výsledkem je, že všechny tři mají pocit, že mají strašný život.
Obrovským kladem je čtivost téhle knížky. Fakt se to čte úplně samo a myslím, že během dvou dnů ji dočtu. Věty jsou na sebe logicky napojené, autorka nikam neodbíhá, dokáže udržet čtenářovu pozornost.
Myslím, že stěžejní bude, jak se osudy těch dvou (tří) vlastně prolnou. No v každém případě vám příští týden povím víc. Snad budu mít větší chuť na čtení a dočtu víc jak jednu knížku...
0 Comments